Chvála kulturního povědomí

V sobotu zahájil Pittsburský symfonický orchestr s dirigentem Manfredem Honeckem Musikfest Berlin 2013. Vrcholem večera byla bezpochyby skladba Witolda Lutoslawského Chain 2 s houslistkou Anne-Sophie Mutter. Ta hudba byla nejen pozoruhodná, ale především byla o třech mimořádných osobnostech, což si běžný divák většinou neuvědomí.

Ta první osobnost byl Paul Sacher (1906-1999), dirigent a mecenáš, údajně jeden z nejbohatších lidí své doby, jemuž byla Lutoslawského skladba věnována. Sacher byl do svých 28 let skutečně jen muzikantem, stačil však založit Basilejský komorní orchestr, Basilejský komorní sbor a Scholu Cantorum Basiliensis. Tehdy se však oženil s o 8 let starší sochařkou Majou Hoffmann-Stehlin, vdovou po dědici farmaceutického imperia Hoffmann-La Roche. Toto bohatství mu umožnilo založit nadaci a stát se mecenášem umění, především současné hudby. Sacher sám objednal více než 200 skladeb od soudobých skladatelů a v 50. letech založil Musikakademie der Stadt Basel, kterou sám vedl. Nadace Paula Sachera koupila m.j. kompletní Stravinského archiv a na počest Sacherových 70. narozenin požádal Mstislav Rostropovič Sacherovy přátele - skladatele o napsání 12 skladeb pro sólové violoncello.

Druhou pozoruhodnou osobností byl Witold Lutoslawski (1913-1994). Už jen osud jeho rodiny připomíná antickou tragedii. Jeho otec a strýc byli v roce 1918 popraveni v Moskvě bolševiky dříve, než mohli být odsouzeni. Mladý Witold a jeho bratr byli povoláni v roce 1939 k obraně Polska. Bratra zajali Rusové a zahynul v zajateckém táboře. Pouze Witold přežil, když po pádu do německého zajetí prchl a živil se ve Varšavě jako kavárenský muzikant. Po válce byl střídavě oslavován a zatracován, byl důsledný ve svých politických postojích a uznáván jako jeden z nejvýznamnějších skladatelů doby.

A třetí osobností je sama Anne-Sophie Mutter, která letos oslavila padesátiny. Ta již ve 13 letech hrála s Berlínskými filharmoniky a Karajanem v Luzernu a v roce 1989 se vdala za Karajanova právníka Detlefa Wunderlicha. Když po 6 letech zemřel, stála na začátku kariéry se 2 malými dětmi po boku. Přesto je dnes jednou z nejuznávanějších houslistek na světě, která hraje s nejlepšími dirigenty a slavní skladatelé pro ní píši skladby. A založila nadaci podporující mladé hudebníky, kterou sama štědře podporuje.

I tyto informace dotváří kulturní povědomí, bez kterého se sice dá žít, ale které člověk musí mít, aby přesáhl svou každodenní existenci. Navíc je nejspíš pravdivé tvrzení, že kultura je sice drahá, ale nemít ji je ještě dražší.

A přestože lze v českých poměrech snadno podlehnout skepsi, že evropská kultura není tak docela naše parketa, je řada momentů, i těch, které souvisí s tímto koncertem, jež tuto skepsi nahlodávají:

- dirigent koncertu Manfred Honeck je hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie

- první ze skladeb večera napsal Leoš Janáček

- oněch 12 skladeb k 70. narozeninám Paula Sachera se hrálo kompletně poprvé v Praze v roce 2011

- Na Sacherem založené Musikakademie der Stadt Basel studovali třeba Josef Luks, Martina Janková nebo David Eben.

- Anne-Sophie Mutter hraje občas v Praze (2009 Mendelssohnův houslový koncert, 2010 Brahmsův) a podíváte-li se na její webovou stránku, homepage je plná informací o ní a Dvořákově houslovém koncertu, který nyní nahrává s Berlínskými filharmoniky a Manfredem Honeckem.

Jen ta slovanská vzájemnost jaksi kulhá. Lutoslawského klavírní koncert byl sice slyšet vloni na Pražském jaru, ale v podání polského orchestru a polského klavíristy, letos v červnu zahráli skladbu Grave - Metamorfózy violoncellista Františka Brikciuse a polská klavíristka, a  to je vše. Reputaci trochu zachraňuje Hradec Králové, kde bude dávat Janáčkova filharmonie klavírní koncert, a Brno, kde zazní jedna komorní skladba. Dost bída, když zvážíme, že jde o hudební ikonu spřátelené země.