Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 29. května 2016

Gilgameš a Dido se sešli v Brně

Opera Národního divadla v Brně se ve druhé sezóně po příchodu Jiřího Heřmana rozjela slibným tempem a představila několik rozhodně neotřelých a odvážných operních večerů. Ten první - Její pastorkyňa - byl odvážný především netradiční realizací, druhý - Powder Her Face - samotným skandálním tématem a zajímavou, i když až crossoverovou muzikou, a třetí dramaturgií večera přinášejícího dvě zdánlivě neslučitelná díla.

Těmi jsou vůbec první scénické provedení oratoria Bohuslava Martinů Epos o Gilgamešovi z roku 1955 a první víceméně zachovaná anglická opera Dido a Aeneas napsaná v 80. letech 17. století Henry Purcellem.


Epos o Gilgamešovi mne zaujal už kdysi dávno, když se mi dostala do rukou kniha "Společnost a kultura starověké Mezopotámie". Protože tato oblast mezi Eufratem a Tigridem, kde se jeho příběhy odehrávají, je kolébkou civilizace a jeho prostřednictvím je spojena s mýty, které později přešly do židovského a pak i křesťanského vnímání světa. A Gilgamešův svět je tajemný, protože před jeho příběhy jako by nebylo nic, jen temná prázdnota. Bezpochyby bylo, ale my se o tom už nikdy nedozvíme, stejně jako se nedozvíme, co bylo před Velkým třeskem.

Světová premiéra skladby proběhla s velikým úspěchem v lednu 1958 v Basileji, ostatně oratorium bylo napsáno z podnětu Paula Sachera a typ na Gilgameš dostal Martinů od Maji Sacherové, která viděla originální tabulky v Britském muzeu a jí je také skladba věnována. Jen o 4 měsíce později se uskutečnila československá premiéra díla v rámci festivalu Pražské jaro. Sólových partů se ujali Milada Šubrtová, Jaroslav Stříška, Přemysl Kočí a Eduard Haken, Český pěvecký sbor a Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK řídil dr. Václav Smetáček.

V Brně oratorium nedávno nastudoval Marko Ivanovič s Filharmoníí Brno a nahrávka z konce roku 2014 s Adrianou Kohútkovou a Adamem Plachetkou je dostupná na serveru České televize. Nabídl sice publiku to, co si představoval Martinů, že totiž zpěváci by nemuseli strnule stát, ale brněnské Národní divadlo letos představilo v režii Jiřího Heřmana scénické provedení se vším všudy, které jde dál než Martinů navrhoval. Je to poprvé od premiéry před téměř 60 lety, co onen mytický příběh o životě, lásce, přátelství a smrti byl s jakousi až sofistikovanou poetikou rozšířen o scénickou složku. Pro Martinů muselo být hudební zpracování textu Gilgameš obrovskou intelektuální výzvou právě pro jeho jedinečnost, úplně jinou než u oratorií na všeobecně známé texty evangelií. A stejnou výzvou muselo být i scénické provedení, mělo-li být smysluplné a na úrovni hudby. Je zvláštní, jak ten archaický příběh se spoustou oživených motivů probíhá jako dvojí sen, jako divadlo na divadle před zraky ostatních účinkujících a diváků. Bezpochyby to prospívá textové složce, neboť osvětluje velice hutný text eposu.


 Přesto je skoro škoda, že se vše neodehrává v poněkud intimnějším prostředí, a je otázkou osobních preferencí, která verze je zajímavější, zda koncertní či scénická. Obě mají své nepopiratelné přednosti a možná nejlepší je užít si jich samostatně. Tajuplnost příběhu v divadelní inscenaci a nádhernou hudbu v koncertním provedení. Což bude možné již v lednu příštího roku, kdy skladbu uvede Česká filharmonie v nastudování Jiřího Bělohlávka a s exkluzivním obsazením (Lucy Crowe, Andrew Staples, Derek Welton, Jan Martiník).  A teď si do toho promítněte, že před pár lety v Iráku jakýsi pochybný obchodníček nabídl muzeu ještě jednu z tabulek tohoto tisíce let starého praeposu. Za 800 $.

Zcela jiný příběh je Dido a Aeneas. I ten je však součástí eposu představujícího klíčové literární dílo, tentokrát římské civilizace, které napsal básník Vergilius na počátku 1. století př. n.l. Ten však byl ze staletí vzdálené minulosti silně ovlivněn homérským eposem Odyssea, a v průběhu následujících mnoha staletí byl opakovaně zpracován v nejrůznějších podobách. Přesto i v něm zůstává silné existenciální téma, které hrdinka příběhu nedokáže vyřešit jinak než sebevraždou.

A tak hlavní v onom operním večeru není ani tak hudba samotná, jako to, že během jednoho večera byla prezentována hudební díla vystavěná nad klíčovými literárními výtvory dvou civilizací, které se posléze staly základem západní křesťanské civilizace. A je samozřejmé, že si kladou podobné otázky týkající se života a prostřednictvím hudby se spojují.


Jak již bylo řečeno, hudební provedení nebylo pro dirigenty ani v jednom případě něčím novým. Marko Ivanovič nastudoval Gilgameš předloni, dirigent Václav Luks s Collegiem 1704 a Collegium 1704 Vocale operu Dido a Aeneas koncertně nastudovali a v pražském Rudolfinu předvedli letos v únoru. Protože Ivanovič je dnes šéfdirigentem brněnské opery, ujal se logicky hudebního nastudování inscenace a stejně tak bylo logické, že Luks, který je dnes asi největším českým specialistou na barokní hudbu převzal i nastudování brněnské. K tomu si vzal na pomoc pět hráčů, kteří posílili divadelní orchestr v oborech, které jsou pro baroko nejtypičtější - basso continuu a houslích. Výsledný zvuk byl samozřejmě jiný než v únoru v Rudolfinu, ale i tak skvělý. Opět vynikly ženské představitelky, především Markéta Cukrová jako Dido a Andrea Široká. A samozřejmě tradičně skvělý sbor brněnské opery disponovaný nejen pěvecky, ale i pohybově. Neřekl bych, že nabídnout návštěvníkům tak výjimečný večer se může podařit často.

Janáčkovo divadlo Brno
Bohuslav Martinů: Epos o Gilgamešovi
Henry Purcell: Dido a Aeneas
Hudební nastudování: Marko Ivanović, Václav Luks
Režie: Jiří Heřman
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světelný design: Daniel Tesař
Choreografie: Jan Kodet
Sbormistr: Pavel Koňárek
Dramaturgie: Patricie Částková
Orchestr a sbor Janáčkovy opery
Premiéra 13. května 2016 

Představení 20. května 2016

Epos o Gilgamešovi
Dirigent: Marko Ivanović
Baryton – Jiří Hájek
Bas – David Nykl
Tenor – Aleš Voráček 
Soprán – Andrea Široká
Vypravěč – Ondřej Biravský
Tanečník Gilgameš – Martin Šalanda
Tanečník Enkidu – Jakub Liška
Tanečník Lovec – Jan Březina

Dido a Aeneas
Dirigent: Václav Luks
Dido – Markéta Cukrová
Belinda – Andrea Široká
Druhá žena – Eva Štěrbová
Aeneas –  Igor Loškár
Čaroděj – David Nykl
První čarodějnice – Martina Králíková
Druhá čarodějnice / Duch v podobě Mercura – Karol Bartosiński
První námořník – Aleš Voráček
Vypravěč – Ondřej Biravský
Amorové – Jakub Liška, Jan Březina

Žádné komentáře:

Okomentovat