Nic moc PKF, skvělý start PJ a Kubelíci

Až nezvykle standardně působící sestava aktérů úterního koncertu v Rudolfinu ukazuje na to, že PKF přestala být mimořádným a stala se normálním orchestrem. Ravel vyšel celkem slušně, perlou první části však měla být Dagmar Pecková, ale ve skutečnosti to byla bída. Bezdechou zpěvačku nebylo přes orchestr slyšet, bylo to utrpení pro všechny. Publikum si přesto zatleskalo, no když už za to dali ty peníze...

A tak tíha večera zůstala na Beethovenově 8. symfonii, která je nejkratší, nepatří k těm hlavním trhákům skladatele a byla zahrána s vkusem. Nakonec nejvíc zaujal Altrichterův věhlasný smysl pro humor a jeho sympatická neokázalost.

Rudolfinum
Úterý 10. května 2016 v 19.30

Dáma v pánské společnosti
PKF
Dagmar Pecková - mezzosoprán
Altrichter Petr - dirigent 

Maurice Ravel: Má matka husa (suita z baletu)
Richard Wagner: Wesendonck Lieder, WWV 91 (pět písní na slova Mathildy Wesendonckové pro střední hlas)

 Ludwig van Beethoven: Symfonie  č. 8 F dur, op. 93

=================

O to radostnější bylo čtvrteční (12. května) zahájení Pražského jara ve Smetanově síni s Českou filharmonií. Přiznám se, že jsem koncert sledoval jen na TV Art a i přesto byl zajímavý a upoutal asi i veřejnost. Järviho komunikace s orchestrem je příkladná a zaujetí muzikantů bylo zřejmé. Byla to čistá a skvěle podaná Má vlast a na tvářích hráčů bylo vidět, že dirigentovo vedení berou. Ostatně i na něm bylo vidět, jak si tu ryze českou hudbu užívá. A byla živá, radostná, nezatěžkaná nehybnou tradicí a úctou. Musím říct, že jsem litoval, že jsem jen před televizorem, protože dojem z fyzické přítomnosti musel být mnohem silnější. A znovu jsem si uvědomil, že i když jde o hudbu spíše "slavnostní", člověk jí má v hlavě vlastně celou. Co je pro mne však nadále nepochopitelné, je čarování vedení orchestru s obsazením židle koncertního mistra houslí. Předpokládal bych, že na tento, svým způsobem nejvýznamnější koncert sezóny, bude obsazena jedním z nich, ve skutečnosti však opět hrála zástupkyně Irena Herajnová. Já proti ní nic nemám, ale osobně mi to připadá jako znevažování úlohy koncertního mistra a tak trochu podvod na posluchači.

Když už jsem u televize, tak po koncertu vysílala třídílný dokument z roku 2000 o Kubelících, především houslistovi Janovi, dirigentovi Rafaelovi a Janovu pravnukovi René. Zvláště první dva byli velmi zajímaví, a když byla řeč o lásce Janovy ženy k maďarské vlasti, která jeho přivedla až k exekuci, maně jsem si vzpomněl na Mozarta. Zřejmě ani nemusel být hazardním hráčem. A pevný charakter Rafaela je dodnes inspirující. Je škoda, že prezident jako umělce oceňuje spíš Franty Ringo Čechy, i když na zahajovací koncert dorazil, přestože ho něco trápilo, možná ho bolely zuby. Co mi to jen připomíná... jo, Rodinův Myslitel.