Do třetice oper Chenier, ale nic moc

Tak jsem absolvoval třetí operu během týdne, když k brněnské dvojinscenaci Gilgameš plus Dido a Aeneas jsem přidal další osudový příběh, tentokrát v pražském Národním divadle, operu Andrea Chénier italského veristického skladatele Umberto Giordana. V porovnání se zmíněnou inscenací brněnskou jde o příběh takřka současný, protože se odehrává koncem 18. století. A hybateli děje nejsou ani bohové, ani čarodějnice, ale revolucionáři.

Jedna žena, kdysi dobře situovaná, dva muži, básník a dotčený sluha posléze se vyšvihnuvší na revolucionáře, oba ji milují, revolucionář básníka udá, aby se ženy zmocnil, ta je ochotna ho pomilovat nikoli však milovat, v něm se náhle hne svědomí, jež však pomůže jen k tomu, že zbývající dva mohou jít na smrt společně. Žena věrná až za hrob, stejně jako Dido. Básník není vymyšlená osoba a byl skutečně popraven, a to o 3 dny dříve než jeho "kat" Maximilien Robespierre.

Maddalena de Coigny - Petra Šimková Alvarez, Andrea Chénier - Hector Sandoval

Carlo Gérard - Svatopluk Sem

Takovýto melodramatický příběh potřebuje buď geniální herecké a pěvecké provedení nebo úžasnou hudbu, aby nepůsobilo jako unylá červená knihovna. Což se v pražském Národním divadle povedlo jen částečně. Přesto jsem nebyl rád, že mne inscenace vrátila do mládí, kdy bylo běžné, že hvězdy večera stály strnule na samém kraji jeviště a usilovně zpívaly do hlediště. A když jim to nešlo, upřely pohled do zákulisí.

Je pravda, že v opeře, která je jediným živým dílem skladatele, je několik krásných árií, které zpívaly /zpívají hvězdy jako Callas, Pavarotti, Domingo nebo Netrebko. V nedávné době byla opera na programu v newyorské Metropolitní (2014; Maddalena de Coigny - Patricia Racette, Andrea Chénier - Marcelo Álvarez, Carlo Gérard - Zeljko Lucic), v Royal Opera House (2015; Eva-Maria Westbroek, Jonas Kaufmann, Željko Lučić) a dokonce i v ostravské opeře (2015; Eva Urbanová, Gianluca Zampieri, Jakub Kettner). U kritiků asi nejlépe dopadla londýnská inscenace, která také měla nejlepší obsazení hlavních rolí. A je celá umístěna na youtube.

V představení, které jsem viděl v Praze, byl pěvecky nejlepší Svatopluk Sem jako Carlo Gérard, a i další dva protagonisté zpívali slušně. Herecky však neoslnil nikdo, finálový duet působil dojmem koncertního recitálu. Ani režie, které se ujal ředitel činohry ND, nepřekročila průměr. Ale upřímně řečeno od opery, která končí slovy: "Ať žije naše smrt", člověk až tak moc čekat nemůže. Skoro bych řekl, že co se Francouzské revoluce týče, "Les Miserables" v Queen’s Theatre mne oslovily víc. I to "Dej se vést tam vzhůru Mléčnou drahou, končils pouť, však láska konce nemá," zní nějak lépe. A možná že se to nějak rozkřiklo, protože divadlo bylo poloprázdné. Byl ovšem vlahý jarní večer a hospody byly nabité.

Umberto Giordano: Andrea Chénier
Autor libreta: Luigi Illica

Národní divadlo Praha
Hudební nastudování: Petr Kofroň
Dirigent: Petr Kofroň
Režie: Michal Dočekal
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Sbormistr: Martin Buchta
Dramaturgie: Ondřej Hučín
premiéra 5. května 2016

4. představení dne 27. května 2016 
Andrea Chénier - Hector Sandoval
Carlo Gérard - Svatopluk Sem
Maddalena z Coigny - Petra Šimková-Alvarez
Hraběnka z Coigny - Simona Procházková
Bersi - Michaela Kapustová
Madelon - Lenka Šmídová
Roucher - Luboš Skala
Fouquier - Luděk Vele
Majordomus / Mathieu - Pavel Kacjušin
Abbé / Neuvěřitelný - Václav Lemberk
Pietro Fléville - Tomáš Jindra
Schmidt - David Vaňáč
Dumas - Tomáš Křovina

[1] Verismus ovšem nebyl nějaké spontánní hnutí, jak by se mohlo zdát, naopak byl silně podpořen agenturami a vydavatelstvími, neboť opera koncem 19. století byla ostře sledována a představovala velmi slušný byznys.