Tu první oblast, kde státní dluh dosáhl téměř ke 20 000 mld. $, resp. 104 % HDP, se Trump snaží řešit domácími úsporami výdajů na zdravotní a sociální péči, které představují téměř polovinu rozpočtu, včetně snahy o zastavení přílivu nelegálních migrantů. Bezpochyby sem spadá také snížení armádních výdajů v případě, že donucení ostatních členských zemí NATO ke zvýšení vlastních výdajů by to umožnilo.
Schodek rozpočtu vlády USA v % HDP za posledních 10 let
Ve snaze dosáhnout snížení deficitu obchodní bilance Donald Trump podepsal 23. ledna 2017 výkonné nařízení k odstoupení od dohody o transpacifickém partnerství, oznámil také, že hodlá změnit dohodu NAFTA o volném obchodu v Severní Americe a zcela otevřený je osud dohody s Evropskou unií o transatlantickém partnerství. Současně Trump kritizoval obchodní praxi Jižní Koreje, napadl nízké ceny čínské ocele a zvýšil clo na dovoz kanadského dřeva. Kromě toho hrozí sankcemi americkým firmám, které mají výrobní kapacity v Číně a Mexiku, a jejichž výrobky tak zatěžují obchodní bilanci Spojených států.
obchodní bilance USA (údaje se vztahují ke čtvrtletním výsledkům)
Čína $579 mld. obrat zahraničního obchodu a $347 mld. deficit USA
Kanada $545 mld. $11 mld.
Mexiko $525 mld. $63 mld.
Japonsko $196 mld. $69 mld.
Německo $164 mld. $65 mld.
Kanada $545 mld. $11 mld.
Mexiko $525 mld. $63 mld.
Japonsko $196 mld. $69 mld.
Německo $164 mld. $65 mld.
Pokud jde o Evropskou unii, je americkému prezidentovi solí v očích především její souhrnná ekonomická síla a to, že její pravidla hry mu brání v tom, aby jednal s každou z jejích členských zemí zvlášť (čímž je jeho pozice prakticky shodná s Putinovou). Proto uvítal odtržení Velké Británie od EU, se kterou hodlá urychleně podepsat dohodu, což ovšem není možné dřív než bude Brexit definitivně dohodnut.
Nedávná cesta na Blízký Východ a do Evropy ukázala, že pokud jde o byznys, ztrácí Trump jakékoli etické zábrany a tak s až "zemanovskou" pompou opěvoval obchody ve výši přes 500 mld. $, které se v Rijádu podepsaly, a především prodej zbraní Saudské Arábii za více než 100 mld. $.
V Evropě pak pokračovaly spory a útoky ohledně financování NATO, které ovšem není stavěno na společném rozpočtu a USA tak mohou ušetřit pouze snížením vlastních výdajů. A druhou otázkou byl německý vývoz, jehož největšími položkami jsou osobní auta a součástky k nim (25 %) a léky (12 %). Útok samozřejmě směřoval na luxusní automobily.
Německá ekonomika je ve velmi dobré kondici a díky fiskální politice, tlumení růstu mzdových nákladů a investicím menším než by bylo možné, je úspěšná jak ve smyslu obchodní bilance, tak i dlouhodobě přebytkovým státním rozpočtem. Tento stav není kritizován jen Spojenými státy, ale i zeměmi z jihu Evropy. Všichni "socialisticky" argumentují tím, že je Německo vlastně okrádá, a že by mělo provést taková opatření, aby se zvýšil jeho dovoz a snížil vývoz. Německo naopak říká, že jejich situace je výsledkem dobré práce, a že i ostatní se musí snažit být konkurenceschopní jako oni.
Zajímavý je v této situaci stav rusko-amerických vztahů. Je zřejmé, že Rusko s řádově menší ekonomikou v porovnání s USA nepředstavuje pro Washington žádný problém. Ten se spíš snaží využít úporné touhy Ruska být pro Ameriku partnerem, aby ho získal na svou stranu pro soupeření s Čínou, případně Íránem. Takový záměr má logiku pokud si uvědomíme, že k Trumpovi má blízko Henry Kissinger, který kdysi sjednal podobný komplot s Čínou proti Rusku a byl i otcem špinavé dohody mezi USA a komunistickým Vietnamem. V každém případě je třeba brát vážně jak legitimitu Trumpovy snahy po ozdravení americké ekonomiky (ne však její prostředky), tak prohlášení Angely Merkel, že Evropa se musí spoléhat především sama na sebe. (I když v úvahu je třeba vzít i to, že 24. září v Německu proběhnou parlamentní volby.)
To všechno by ovšem znamenalo zásadní zásah do architektury mezinárodních vztahů, kde do pozadí by ustoupily principy a rozhodující roli by hrály pragmatické vztahy bez ohledu na charakter režimu a přistoupení na geopolitický princip, který by vystavil oslabenou Evropu ruskému tlaku. A tak dnes probíhá tvrdý vnitropolitický boj v samotných Spojených státech i diplomatický boj na mezinárodním poli, které jsou provázeny podrazy a skandály, protože v sázce je skutečně mnoho a vyznavači nového světového řádu jsou bezohlední populisté a manipulátoři, pro něž osud lidí a hodnoty jako kultura, svoboda a demokracie jsou položky politického slovníku a slova s minimální hodnotou.