Praha má krásný novorenesanční koncertní sál v budově zvané Rudolfinum, která se nachází na Palachově náměstí v centru města. Ta budova je sídlem jednoho z nejlepších (řekněme dvaceti) symfonických orchestrů na světě. Svůj kumšt zde předvádí největší hvězdy hudební scény. Zrovna včera tam jedna z nich, Karita Mattila, ukázala jak mají vypadat rozpaky a utírání slz při velikém aplausu po krásném výkonu. Záštitu nad koncerty nezřídka přebírá pražský primátor. Koncerty navštěvují významné osobnosti, na příklad včera to byl ministr financí. Na náměstí je parčík, ze kterého pozoruje cvrkot kolem Rudolfina Antonín Dvořák vyvedený v bronzu, a kousek vedle je i Josef Mánes. Přicházejí tudy děti na výchovné koncerty a vloni tam ČF rozvěsila zpívající ptačí budky, aby přilákaly návštěvníky. A přímo pod parčíkem je jedno z nejdražších podzemních parkovišť v Evropě.
Ale samotné náměstí a parčík uprostřed jsou naprosto ostudné. Pohleďte:
díra v chodníku
otlučený vstup do parkoviště a sloupek s vajgly
ohavně omlácené odpadkové koše
přístup k Rudolfinu blátem a louží
ani na druhé straně to není lepší
a když už je tam dlažba, také nic moc.
Mně to dost vadí, a tak nevím, jsem ujetý estét, nebo jsou pan ředitel Mareček a primátor Svoboda a ministr Kalousek otrlí, slepí a bez citu pro detail, či snad jsou v pohodě, protože oni tudy pěšky nepřicházejí? V každém případě je to však také jejich ostuda, a rozhodně víc než moje. A konec konců i samotných filharmoniků, kteří na schodech Rudolfina dokáží stávkovat a bojovat za Umění, ale na tenhle šlendrián koukají a... škoda slov.
Žádné komentáře:
Okomentovat