Dostal jsem se k němu přes Gustava Mahlera. Vlastně jeho 33letou vdovu Almu, jíž roku 1912 přivedl nevlastní otec Karl Moll o 7 let mladšího Oskara s doporučením, aby se od tohoto geniálního chlapíka nechala portrétovat. Portrétování se také konalo, ale předevšim je spojil vášnivý vztah, který dokumentuje m.j. slavný obraz Větrná nevěsta, a přestože se vztah rozpadl, a oba měli další partnery, Kokoschka po téměř 40 letech Almě píše: "Jsi stále ještě divoké stvoření jako tenkrát... abychom mohli světu povědět, co jsme my dva udělali se sebou a proti sobě, a zanechat potomstvu živoucí odkaz své lásky... My dva budeme vždy na jevišti života, když odporná banalita, triviální obraz soudobého světa bude muset ustoupit nádheře, zrozené z vášně... Dej na sebe pozor a užij si narozeniny bez kocoviny. Tvůj Oskar".
 |
| Větrná nevěsta (1914) - Oskar a Alma ve víru vášně |
Jenomže Oskar Kokoschka byl především mimořádná a obtížně uchopitelná osobnost velké části 20. století a tak není divu, že vídeňské Leopold Museum uspořádalo spolu s Universität für angewandte Kunst Wien velkou výstavu, k níž poslední poskytla fotografie z rozsáhlé sbírky, kterou obhospodařuje její Oskar Kokoschka Zentrum. Výstava dokumentuje celý Kokoschkův život slovy, fotografiemi, grafikou i obrazy. Je mnohovrstevný a nemá smysl ho tady popisovat celý.
Jednu rovinu jeho příběhu vnímám zvláště citlivě. Že totiž nejen dnes, ale i před 100 a více lety existoval středoevropský prostor, kde žily sice různé národy, ale jednotlivci nebyli omezeni hranicemi. Kokoschkovi předkové žili v Čechách, jeho děd byl zlatník a vlastnil dům "U Ježíška" ve Spálené ulici. Sám Kokoschka se sice narodil v Rakousku, ale v dětství žil i v Čechách, jeho sestra se po 1. světové válce do Čech vdala, on sám se sem v roce 1934 vrátil, portrétoval prezidenta Masaryka a maloval Prahu, měl československý pas, a když v říjnu 1938 odjížděl, doprovázela ho jeho pozdější žena, Češka Olda Palkovská, se kterou zůstal dalších 42 let života. A nebýt komunistického režimu, který mu nepovolil ani odvézt sestru do Anglie, možná by i československým občanem zůstal.
Ta druhá rovina je kontinuita videňské umělecké moderny, jejíž cca 30leté období secese a expresionismu od 90. let 19. století do konce 1. světové války představovalo jeden z vrcholů světového malířství a architektury a hudby. Shodou okolností je současná výstava doplněna výstavou obrazů Kokoschkova vídeňského vrstevníka Egona Schiele (1890) rovněž v Leopold Museum a výstavou Matisse a fauvisté v Albertině, která má k expresionismu rovněž blízko, ale je z jiného konce Evropy.
Třetí rovinu vidím v Kokoschkově světovosti. On žil v Rakousku, Německu, Francii, Čechách, Anglii a až po šedesátce se usazuje ve Švýcarsku. Cestoval po Evropě, Africe, byl v Americe i Izraeli. A maloval antické Řecko, křesťanské katedrály, Manhattan, židovské rabíny, českého prezidenta, německé kancléře.
A konečně čtvrtou v jeho univerzálnosti umělecké. Mimo malby a grafiky psal dramata, ale také režíroval a vytvářel scény. Velkou inspiraci nacházel v antice a v Komenském, jehož Orbis Pictus ho provázel od útlého dětství. Založil rovněž uměleckou školu a napsal obsáhlé paměti. Jeho činnost a jeho postoje mu vynesly zařazení mezi přední nepřátele velkoněmecké říše a jeho obrazům místo na nacistické výstavě "Entartete Kunst" (Zvrhlé umění) v roce 1937. Byl mezi nimi i dvojportrét Masaryka a Kokoschky.
Je skvělé, že takoví lidé žijí. Jsou světlým bodem, který ukazuje, že život může být a je víc než jen přízemní pachtění, závist a nenávist, o které opírají svou moc tyrani a diktátoři všech barev.
A tady jsou obrázky z výstavy:
Kokoschkovu první 64stránkovou českou monografii napsal jeho tchán Karel Boleslav Palkovský v roce 1958.
Krátký dokument o Kokoschkovi vyrobila ČT s prof. Františkem Dvořákem
Žádné komentáře:
Okomentovat