Před pár dny oznámil ruský prezident Putin rozsáhlé změny v organizaci ruského státu postihující i ústavu. Úvahy o důvodech tohoto nečekaného kroku jsou pestré. Petra Procházková mimo jiné straší ruskou vojenskou expanzí západním směrem, což je ovšem krajně nepravděpodobné.
Putin za 4 roky skončí jako prezident a jako každý diktátor bezpochyby touží završit čtvrtstoletí svého kralování historickou rolí velkého mírotvorce a pokračováním v usměrňování ruské politiky jako duchovního vůdce, pokud možno do konce svých dnů. K tomu je nezbytné připravit mohutný piedestál. V nejbližších letech nebude lepší příležitost než objímáním se světovými vůdci při megalomanských oslavách společného vítězství ve 2. světové válce.
Putin tudíž potřebuje co nejrychleji dosáhnout uvolnění a minimalizace sankcí, bez které navíc nelze ani náhodou splnit velkorysé sliby ruskému národu. Proto to aktuální cvrlikání mezi ním a Macronem, který už se vidí jako vůdce Evropy, Merkelovou a brzy se bezpochyby přidá i Trump, jen co bude senátní žaloba smetena se stolu. V této souvislosti je Zemanova šance na óbrdůležitého a celým světem uznávaného prostředníka nulová, ostatně Putinovi bude k ruce Západem akceptovatelný a momentálně nezaměstnaný bývalý prezident a předseda vlády Medveděv. Další výbuch světového prognostika, proto si tak dovoluje.
Nikde ovšem není záruka, že to vyjde, politika je nevyzpytatelná
Žádné komentáře:
Okomentovat