Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 31. ledna 2020

Lednová muzika

Vídeň tradičně odstartovala novoroční koncerty v 11 hodin dopoledne ve slavnostně vyzdobeném Zlatém sále Musivereinu, tentokrát pod taktovkou šéfa Boston Symphony Orchestra Andrise Nelsonse, jehož nahrávka Beethovenových symfonií s Vídeňskými filharmoniky vyšla vloni u DG. Překvapení se nekonala.


-------------------

Rudolfinum na Nový rok večer také tradičně hostilo Českou filharmonii s dirigentem Jakubem Hrůšou. Ryze český program přenášený Českou televizí je v kombinaci s nimi zárukou kvality a úspěchu:
Antonín Dvořák - Karneval, koncertní předehra op. 92
Josef Suk - Praga op. 26
Bedřich Smetana - Pražský karneval
Leoš Janáček - Sinfonietta

-------------------

Hned po Novém roce také v Praze odstartoval festival Opera 2010 a druhé představení, které s uskutečnilo v neděli 5. ledna byly dvě jednoaktovky Sergeje Rachmaninova v nastudování liberecké opery na scéně Národního divadla. Ještě mám v očích jejich vystoupení na minulém ročníku, kdy zpívala a hrála jako o život v pokročilém těhotenství Livia Obručník-Vézosová.

Scéna byla jednoduchá, šedivá jak v kriminále a značnou část zabrala expozice s minimálním zpíváním a poněkud jednotvárnou hudbou. Režijně ovšem dobře vymyšlené. Teprve pak se začalo skutečně hrát a zpívat a bylo to skvělé.

-------------------

Slavnostní koncert ve Státní opeře jsem tak nestihl, ale bez ohledu na výkon vystupujících zpěváků je třeba říct, že dramaturgie byla výborná. Ostatně koncert bylo možné si pustit na archivu České televize. Akcentování Státní opery jako svébytného divadla s vlastní historií je zcela namístě a naopak ukazuje bohatství pražské operní tradice v podobě tří historických a jedné moderní scény, každé se svým charakterem. Škoda jen, že divadlo nedokáže tuto filosofii hlasitěji komunikovat. Nicméně boj o samostatné divadlo nezávislé na "zlaté kapličce," které vzniklo v roce 1945 a za tři roky bylo zrušeno, probíhá přes 70 let.

-------------------

V sobotu 11. ledna pokračoval 14. ročník Live in HD celkově 140 přímým přenosem představení Wozzeck z Metropolitní opery. Mám-li to shrnout co nejstručněji, bylo to po všech stránkách strhující představení, kde nade všechny přesto vynikal famózním hereckým i pěveckým výkonem Peter Mattei. Osobně mám pocit, že to byla jedna z nejúžasnějších inscenací, které jsem viděl.

Inscenace ovšem není původní, její premiéra proběhla v Salcburku v roce 2017 a jedná se o koprodukci Salcburk - Metropolitní opera - Canadian Opera Company Toronto a Opera Australia
Režie: William Kentridge
Dirigent: Yannick Nézet-Séguin
Peter Mattei - Wozzeck
Andrew Staples - Andres
Christian Van Horn - Le Docteur
Elza van den Heever - Marie
Christopher Ventris - Le Tambour-Major
Gerhard Siegel - Le Capitaine
Tamara Mumford - Margaret

-------------------

15. ledna hrála v Rudolfinu pod taktovkou Semjona Byčkova Česká filharmonie Schubertovu Nedokončenou symfonii, skladbu Rendering Luciana Berio postavenou na Schubertových skicách k 10. symfonii a na závěr to hlavní, Beethovenovu rozjásanou 7. symfonii. Ta také zcela zastínila první polovinu programu a byla to úžasná, strhující, absolutní muzika. Sluší se podotknout, že k prvnímu pultu primů zasedla nová koncertní mistryně Olga Šroubková a její hra neměla chybu. Abych nezapomněl, Schuberta Byčkov jaksi zcivilnil, asi bych si na to musel zvyknout.

-------------------

Hned následující večer, ve čtvrtek 16. ledna, jsem si šel poslechnout Lukáše Vondráčka, který s FOKem a polským dirigentem Antoni Witem zahrál ve Smetanově síni 2. klavírní koncert Frederyka Chopina.

Lukáš Vondráček
Kromě toho, že jeho hluboce niterný styl hry mne oslovuje, zajímalo mne, jak po menším skandálu s neurvalou kritikou Dity Hradecké po Vondráčkově prosincovém recitálu zareagují "odborníci", jmenovitě operaplus.cz. Osvědčili se. Nová kritička, sama klavíristka, ho utřela jaksi odborně, druhý recenzent ho vysoce ocenil, ale současně vyjádřil nejistotu, zda dokáže dojít až na klavíristický Olymp a vedoucí firmy klavíristu posléze rozebral a smlsnul si na něm. Není mi jasné, proč si potřebuje dělat ostudu. Zvlášť, když publikum svým zájmem a nadšenou reakcí dává najevo, že takhle to chce. Je ovšem možné, že Vondráčkův neortodoxní projev část lidí s hudebním vzděláním znervózňuje, protože to je Vondráček a ne Chopin, jak se o něm učili, ale možná jde jen o návštěvnost stránek.

-------------------

Státní opera v sobotu 25. ledna ještě voněla novotou, hráli Verdiho La traviatu ale o tom mluvím jinde.

-------------------

Operavision zařadila na program přenos operety Jaromíra Weinbergera Frühlingsstürme / Jarní bouře z Komické opery Berlín. Zajímavá je snad jen tím, že ji napsal český židovský skladatel, jehož jediným významnějším dílem je lidová opera Švanda dudák, premiérovaná roku 1927 pražským Národním divadlem (Letos zde bude mít obnovenou premiéru), která se dostala až na prkna Metropolitní opery.

scéna z Frühlingsstürme
Děj operety odehrávající se v Mandžusku, kde se ruský vojenský štáb setká se špiony, však není ani příliš zábavné, ani vzrušující téma.

Opereta byla premiérována v lednu 1933 v Berlíně, a protože vzápětí se dostali k moci nacisté, byla za dva měsíce stažena. Skladatel později emigroval do Spojených států, kde v roce 1967 dobrovolně odešel ze světa ve věku 71 let. Pro uvedení v Komické opeře musela být rekonstruována z klavírního výtahu a několika nahrávek na gramofonových deskách.

-------------------

Česká televize vysílala 27. ledna záznam přenosu Bizetových Lovců perel z Metropolitní oper s hvězdným obsazením Damrau, Kwieczien, Polenzani. V roce 2015 jsem viděl onen přímý přenos v kině a zřejmě členitá scéna, která není na TV obrazovce tak zřetelná, poněkud rušila. Dojem ze zpěvu a hudby byl v televizi výraznější.


-------------------

29. ledna provedla Česká filharmonie první ze tří abonentních koncertů s dirigentem Jakubem Hrůšou a  Piotrem Anderszewskim u klavíru.

Celý program sestavil Jakub Hrůša se odehrál tak trochu v janáčkovském duchu. Třetí klavírní koncert Bély Bartóka je náladou i lidovými inspiracemi Janáčkovi nejblíže. Scherzo triste napsal Janáčkův žák Pavel Haas a je to slyšet. Sukovo Fantastické scherzo logicky patří do dvořákovské kompoziční tradice. A poslední skladba, Janáčkův Taras Bulba, byla vyvrcholením nádherného koncertu a zněla tak mohutně a přesvědčivě, že by mohla naplnit prostor s ještě jednou dimenzí. Neokázalý Piotr Anderszewski zcela svébytným zjevem na současné klavírní scéně. Introvertní hvězda, virtuos, vystupuje s Jakubem Hrůšou pravidelně a neobyčejně náročnou třetí větu Bartókova koncertu, připomínající některé Bernsteinovy skladby, hrál s až džezovým drivem.
Josef Suk - Fantastické scherzo op. 25
Béla Bartók - Koncert pro klavír a orchestr č. 3
Pavel Haas - Scherzo triste op. 5
Leoš Janáček - Taras Bulba, rapsodie pro orchestr

Byl to pozoruhodný koncert, který neměl slabší a silnější skladbu, horší nebo lepší provedení. Pro mne jeden z nejlepších koncertů sezóny.

dirigent odchází, koncertní mistr se klaní, koncert definitivně skončil









Žádné komentáře:

Okomentovat