Koncem října se zdálo, že sny Putina a jeho doprovodu (kteří se ve svých poručických letech seznamovali s mezinárodní politikou četbou románů Valentina Pikuly a Juliana Semjonova) o podstatě světového pořádku se vyplnily. Uskutečnil se rusko-africký summit, během kterého padesát vůdců zemí černého kontinentu (mezi nimiž bylo několik kanibalů) radostně informovalo velkého vůdce Putina V.V. o jejich antiamerikanismu, tleskalo mu za to, že odepsal staré dluhy a mnulo si ruce v očekávání půjček nových. 22. října se pak v Soči konaly šestihodinové rozhovory vysokých důstojníků Ruska a Turecka. Jejich výsledky vedly k tomu, že si Putin a Erdogan rozdělili severovýchodní Sýrii. Turecký prezident, jehož vojáci nebyli do Sýrie pozváni, získal právo na vytvoření 30 km nárazníkové zóny na území jiného státu. Zároveň Rusko (a s ním Assadův režim) získalo kontrolu nad několika důležitými strategickými místy. Kurdové by měli podle dohod uzavřených bez nich stáhnout své formace z 30 kilometrové zóny. Dohoda bude zajištěna strážními jednotkami ruské vojenské policie, jejíž nový prapor byl spěšně vytvořen v Čečensku a převezen do Sýrie.
Zdálo by se, že jde o skutečný důkaz toho, že ve světě vítězí Realpolitik devatenáctého a první poloviny 20. století. Že jde o ztělesnění „nové Jalty“, kdy velcí hráči kreslí hranice a stanoví pravidla pro „malé“. Uplynul však jen týden a ukázalo se, že Kreml nemá na účastníky procesu zdaleka takový vliv, kterým si byl Putin jist. Ukázalo se, že Kurdové nebyli vůbec připraveni přijmout nabízené podmínky. Kurdská agentury NPA prohlašuje, že velitel kurdské skupiny SDS Ferkhat Abdi Shahin, známý také pod svým vojenským pseudonymem Mazlum Abdi, nepřijal podmínky rusko-tureckého memoranda o severovýchodní Sýrii. Výkonná rada Asociace kurdských společností (KLA) vydala prohlášení, že „Kurdové a další lidé žijící v severovýchodní Sýrii nesouhlasí s tím, aby turečtí okupanti zabrali i tu nejmenší část jejich země. A v této souvislosti se nemohou vyrovnat se skutečností, že turecká armáda bude hlídat hranice spolu s ruskou armádou." Otázka tedy zní: co odsouhlasil generál Abdi během jednání s ruským vojenským velením?
Ankara odpověděla okamžitě. Erdogan slíbil, že pokud Moskva nesplní podmínky dohod ze Soči, zahájí novou operaci v Sýrii proti kurdským formacím, Prapory ruské vojenské policie se tak ocitly v situaci, kdy mají zajistit bezpečnost v oblasti, kde válčící strany vůbec nepřestanou bojovat. Obě strany bezpochyby obviní ruskou armádu z jakéhokoli porušení dohod. A tyto dohody budou navíc interpretovány každým účastníkem konfliktu s výhodou pro sebe.
A konečně, hlavní věc. Donald Trump najednou radikálně změnil svůj přístup k situaci. Všechny tyto rusko-turecké hry na „novou Jaltu“ a geopolitiku byly založeny na faktoru „nepřítomného hajného“. Turecká vojenská operace v severovýchodní Sýrii a následná dohoda s Ruskem byly založeny na příslibu amerického prezidenta stáhnout své jednotky ze sporné oblasti. Propagátoři Kremlu se už nějakou dobu amerického exodu ze Sýrie vysmívali. A najednou stejný Trump řekl, že vydal americkým vojákům příkaz, aby chránili ropná pole. A opět, v logice Realpolitik, která tak imponuje Kremlu: „Vzali jsme ropu. Vždy jsem říkal: Ber naftu. Když někam jdeš, ber naftu. A tady je to totéž, ber naftu.“ Problematika ropy se také stala jednou z klíčových otázek, o kterých mluvil Donald Trump při tiskové konferenci o likvidaci Abú Bakra al-Bagdádí. Připomněl, že dokonce během americké invaze do Iráku v roce 2003 vyzval úřady, aby zabíraly ropná pole, čímž by kompenzovaly válečné výdaje. Mluvčí ruského ministerstva obrany, generálmajor Igor Konašenkov nelenil a záměr amerického prezidenta "chránit" syrskou ropu nazval "státním banditismem". Generálský vztek byl tak velký, že Konašenkov prohlásil, že si není vědom žádné ruské pomoci USA při operaci al-Bagdádí (za kterou Trump poděkoval Moskvě) ani úderů amerického letectva v oblasti, kde k nim údajně došlo. Na to to prezidentský mluvčí Peskov, aby napravil Konašenkovy absurdity, řekl: „Samotná zpráva (Trumpova zpráva o odstranění al-Bagdádi.) nemůže vyvolat negativní reakci ruských úřadů.“
V důsledku skvělého parcelování Sýrie tak Moskva získala pochybné potěšení z postavení mezi Turky a Kurdy, kteří jsou připraveni začít znovu bojovat, a Washington dostal syrskou ropu. Bismarck se Stalinem by se srdečně zasmáli.
Podle Alexandr Golc, Ježednevnyj žurnal.
Žádné komentáře:
Okomentovat