30. října 1959 se uskutečnila premiéra první hry divadla Semafor - Člověk z půdy. Včera večer, pro pedanty 1. listopadu 2019 mělo premiéru pásmo Semafor má narozeniny. Šedesáté. Byl jsem na obou stejně jako Jiří Suchý, a musím uznat, že na holky má tenhle osmaosmdesátník čuch pořád. Já tam byl tenkrát s jistou dlouhonohou krasavicí Božkou, ale tu nevyčmuchal, možná pozdějc. Dnes překvapili i Felix Slováček junior jako klarinetista a zpěvák + herec spolu se sestrou Annou nebo penzionovaný tancmajstr a bývalý krasavec Vlasta Harapes. A pokřtila se také kniha 3 + 1/2 sebraných rozhovorů Karla Hvížďaly s Jiřím Suchým. Místy měly nakažlivý rytmus a švarný text semaforských písní, potlesk téměř skandovaný a radostný smích trochu sentimentální nádech, byť principál dělal všechno pro to aby ne. Možná proto, že nezanedbatelná část publika vypadala jako pravidelní návštěvníci krematorií, někteří dokonce působili dojmem, že neví, proč tam jsou. Pokud jde o nejvyšší státní zástupkyni, věřím, že tam nebyla ze služební horlivosti. Dalších deset představení je beznadějně vyprodaných a jimi skončí principálovo veřejné producírování se, jinak ale on i divadlo i jeho úředně uznaný spoluotec jedou dál (Druhý pachatel Šlitr to zabalil již před 50 lety.) Až však jednou Semafor pověsí na kasu ceduli ZAVŘENO ZA ÚČELEM NOVÝCH ČASŮ, měl by být vyhlášen státní smutek, jak se stalo v kraji zvykem, pokud ovšem nebude podmínkou úředního truchlení podpis anticharty, třeba dodatečný. Nakročeno k věčnosti už je i tak, Česká pošta zrovna vydala semaforskou známku.
Já vlastně nevím, jestli je moc moudrý koukat se takhle zblízka do očí mládí vlastního já, když jednoho pořád někde píchá a bolí, nemůže si vzpomenout na stav svého konta a... co jsem to vlastně chtěl říct? Ale v každém případě je tohle připomenutí dobré k tomu uvědomit si, že nesvoboda existovala, že těch prvních 30 let nebyla jen selanka doprovázená bojovou písní "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš," jak se někteří snaží těm méně vnímavým namluvit, což mnozí jinak bystří pozorovatelé nerozporují, zřejmě kvůli špatně chápané korektnosti ke ztuhlým Mistrům. Mistr Suchý je ovšem optimista, v závěru večera mluvil o výročí s jednou nulou navíc. V tom případě by měl ovšem zvážit, co s Molavcovou.
Já vlastně nevím, jestli je moc moudrý koukat se takhle zblízka do očí mládí vlastního já, když jednoho pořád někde píchá a bolí, nemůže si vzpomenout na stav svého konta a... co jsem to vlastně chtěl říct? Ale v každém případě je tohle připomenutí dobré k tomu uvědomit si, že nesvoboda existovala, že těch prvních 30 let nebyla jen selanka doprovázená bojovou písní "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš," jak se někteří snaží těm méně vnímavým namluvit, což mnozí jinak bystří pozorovatelé nerozporují, zřejmě kvůli špatně chápané korektnosti ke ztuhlým Mistrům. Mistr Suchý je ovšem optimista, v závěru večera mluvil o výročí s jednou nulou navíc. V tom případě by měl ovšem zvážit, co s Molavcovou.
------------------------------------
Čímž to všechno mělo končit, ale ono naopak. Jednak hlavou táhly sem a tam a vybavovaly se stále nové texty i melodie a druhak se probouzely zasuté vzpomínky na spoustu věcí, situací, pocitů a událostí, které se Semaforem souvisely. Kdy, kde, co, s kým a tak. Od té první návštěvy ve Smečkách přes Zuzany v Městské knihovně, Jonáš klub... A navíc Český rozhlas Vltava koncem října spustil pětidílný pořad vyprávění spoluzakladatele Semaforu a jeho prvního provozního ředitele neboli intendanta Jiřího Plannera, který v roce 1963 emigroval do kapitalistické ciziny.
Prostě Suchý semper viva.
Žádné komentáře:
Okomentovat