Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 2. října 2019

Opera i Romové na zámku

Nakonec jsem si z Litomyšle nechal to hlavní, totiž muziku. Víkendový balíček vstupenek do zámeckého divadla zahrnoval dvě operní představení ostravského Národního divadla moravskoslezského a koncert uskupení El Romale.

LADY MACBETH MCENSKÉHO ÚJEZDU

V pátek 28. června večer zazněla opera Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče. Slavné dílo neméně slavného, úspěšného a rozporuplného autora. Narozen v roce 1906 dospíval do sovětského Ruska, přivydělával si jako klavírista v biografech a mimořádně úspěšná 1. symfonie, kterou ve 20 letech absolvoval konzervatorní studia kompozice, mu vynesla první velkou zakázku. Symfonii se závěrečným sborem nikoli Ódy na radost, ale oslavujícím bolševickou revoluci, jehož text skladatel považoval za odpudivý. Když však v roce 1928 napsal avantgardní operu Nos, léta svobody skončila, neboť byl obviněn z prozápadního formalismu. Zatím jen Ruskou asociací profesionálních hudebníků, což stačilo k tomu, aby byla opera v Rusku znovu uvedena až za 46 let. V roce 1932 spatřila světlo světa další opera a to Lady Macbeth Mcenského újezdu, kterou začal psát o dva roky dříve na námět povídky Nikolaje Leskova z roku 1864. Protože po leningradské premiéře v roce 1934 uspěla, v následujícím roce byla inscenována na řadě scén, včetně pražského německého divadla a moskevského Velkého. Tuto moskevskou inscenaci navštívil 26. ledna 1936 Stalin a v průběhu představení zhnusen odešel, což byl její hrob. O 2 dny později vyšel v Pravdě  článek „Chaos místo hudby,“ jehož pravděpodobným autorem byl sám Stalin, a který operu označil jako formalistické, hrubé a vulgární dílo. Poté klesly skladatelovy příjmy o 3/4, lidé kolem něj začali mizet v kriminálech a lágrech a on sám očekával, že bude v lepším případě zatčen. Ale zřejmě nad ním Stalin držel ochrannou ruku a on přežil. I tak však, přestože toto období poměrně rychle překonal a v roce 1942 obdržel za Leningradskou symfonii Stalinovu cenu, strach ho pak doprovázel celý život. V roce 1946 dostal další Stalinovu cenu a Leninův řád, aby byl o dva roky později znovu obviněn z formalismu, vyhozen z konzervatoře a jeho skladby se nesměly hrát. Noviny zveřejňovaly odsuzující dopisy pracujících. V následujících letech ovšem obdržel další Stalinův řád a to za filmovou hudbu, nicméně i po Stalinově smrti byl jako na houpačce. Definitivní úlevu mu přinesl až rok 1956, kdy Chruščov odhalil a odsoudil Stalinovy zločiny, načež byl v roce 1957 postaven do čela Ruského svazu skladatelů. V té souvislosti byl v roce 1960 vstoupen do komunistické strany. A při slavnostním shromáždění si alespoň na závěr nezbytného projevu dovolil poděkovat za vše ne komunistické straně, ale svým rodičům.

Až poté se Šostakovič vrátil k Lady Macbeth, upravil ji, dal jí nové opusové číslo a název Katěrina Izmajlová. Ta se v Moskvě začala hrát v roce 1963 a premiéru navštívil i Chruščov, v následujícím roce ji uvedli v Covent Garden. Ale došlo k ještě jednomu zvratu. Skladatel trval na tom, že toto je ta pravá a jediná verze a měl dokonce výhrady k filmu, který částečně využil i hudbu z verze původní. Soukromě však požádal svého žáka a přítele Mstislava Rostropoviče, aby, pokud se naskytne příležitost, nahrál právě Lady Macbeth. Ten, když byl v 70. letech "humánně" vyobcován z Ruska, tak v roce 1979 s London Symphony Orchestra skutečně učinil a od té doby se převážně hraje právě tato verze.

Je třeba říct, že děj opery není žádná selanka. Hlavní postava Katěrina Izmajlova, manželka sexuálně neduživého kupce Zinovije, se vášnivě zamiluje do nového zaměstnance Sergeje a svého tchána Borise, když ten, chtěje si s ní užít, je odhalí, otráví houbami. Později se Katěrina rozhodne vzít si Sergeje za muže a společně zavraždí i jejího manžela. Při svatbě se však najde jeho zapáchající mrtvola, Kateřina i Sergej jsou odhaleni, deportováni na Sibiř, kde si Sergej začne s jinou trestankyní. Tu Kateřina posléze zabije a současně spáchá sebevraždu. Správná operní tragédie.

Opera byla původně zamýšlena jako první část tetralogie o osudu ruských žen před revolucí, za ní a po ní. A v podstatě mohla posloužit jako podpora stranického boje s kulaky, ovšem Stalin se pravděpodobně poznal v postavě Borise nebo drsného policisty a odnesla to opera i autor. Leč Šostakovič jen částečně, jako kdyby mizení a zavírání blízkých byla forma nátlaku, jimž se měl umravnit, což se v podstatě stalo.

Ovšem hudba, řečeno slovy hlavní představitelky ostravské inscenace, „je velmi excentrická, zajímavá, náročná, je napsaná s velkou originalitou a moc se mi líbí, že má mnoho odstínů, je silně kontrastní, mocná, vlivná...“

Za posledních 15 let je to 80. opera co do počtu ve světě odehraných představení, srovnatelná s Janáčkovou Káťou Kabanovou. Na youtube lze vidět inscenaci Holandského národního divadla z roku 2014 nebo budapeštskou z roku 2005.

V roce 1992 natočil Jiří Weigl zkrácenou verzi jako televizní film. V roce 2000 nastudoval Lady Macbeth David Radok v Národním divadle v Praze, které již v roce 1965 uvedlo onu upravenou verzi. A konečně vloni v březnu v Ostravě byla Lady Macbeth citlivě režijně provedená na perfektně vymyšlená scéna.

scéna 1. jednání
sibiřský lágr a děkovačka

Je třeba říct, že tato inscenace je režijně i hudebně dokonalé a nesmírně působivé dílo, které i přesto, že představení končilo po půlnoci, udrželo maximální pozornost návštěvníků a sklidilo obrovský potlesk. Absolutorium zaslouží v podstatě všechny hlavní postavy s Jordankou Derilovou v čele. Ta ostatně získala před 5 lety Thálii za roli Renaty v ostravské inscenaci Prokofjevovy opery Ohnivý anděl.

Řekl bych, že tato Lady Macbeth patří mezi to nejlepší, co jsem z repertoáru opery Národního divadla moravskoslezského viděl. Je to hluboký kontrast v porovnání s některými smetanovskými inscenacemi divadla, ale jak se zdá, problém je spíš v tom, jak dnes přistupovat z hlediska obsahového ke Smetanovi, než v kvalitě režiséra.


Národní festival Smetanova Litomyšl
Zámecké divadlo
28. června 2019

Dmitrij Šostakovič
Lady Macbeth Mcenského újezdu
Libreto Alexandr Preis a Dmitrij Šostakovič

Realizace
Hudební nastudování Jakub Klecker
Dirigent Jakub Klecker
Režie Jiří Nekvasil
Scéna Daniel Dvořák
Videoprojekce Otakar Mlčoch
Kostýmy Marta Roszkopfová
Choreografie Marek Svobodník, Lenka Dřímalová, Jana Tomsová
Sbormistr Jurij Galatenko
Dramaturgie Eva Mikulášková
Překlad Igor Jelínek

Obsazení
Dirigent Jakub Klecker
Boris Timofejevič Izmajlov, kupec Martin Bárta
Zinovij Borisovič Izmajlov, jeho syn Josef Moravec
Katěrina Lvovna Izmajlova, žena Zinovije Iordanka Derilova
Sergej, příručí u Izmajlova  Vadim Zaplechny
Axiňja, příručí u Izmajlova Soňa Godarská
Starý příručí Marek Pobuda
Zametač Jakub Kettner
První nádeník u Izmajlova Václav Morys
Druhý nádeník u Izmajlova / Kočí Aleš Burda
Třetí nádeník u Izmajlova / Kurýr Erik Ondruš
Zbídačený mužík Rudolf Medňanský
Kněz František Zahradníček
Revírní inspektor Jakub Kettner
Městský strážník Roman Vlkovič
Opilý host Martin Holík
Poddůstojník Petr Urbánek
Strážný Roman Vlkovič
Sonětka, trestankyně Anna Nitrová
Starý trestanec Bogdan Kurowski
Trestankyně Soňa Godarská

----------------

TRIPTYCH

Druhý večer byl na programu Triptych (v originále Il trittico) Giacoma Puccini, který ve třech jednoaktovkách - Sestra Angelika, Plášť a Gianni Schicchi ukazuje rozdílné podoby lásky a smrti.

Giacomo Puccini (1858-1924) byl superstar úspěšného projektu verismus a operu napsal pro Metropolitní operu v New Yorku, kde měla v prosinci 1918 světovou premiéru. Puccini byl již v roce 1907 přítomen americkým premiérám Bohémy a Madame Butterfly a znovu světové premiéře opery Děvče ze západu v roce 1910. Stal se obrovskou hvězdou, Amerika si přála, aby měla vedle "americké" Dvořákovy symfonie i "americkou" operu a byla ochotna za to zaplatit, ale ani jedna se takovým hitem nestala. Současná oblíbenost ve světovém měřítku řadí Triptich do páté desítky, někam mezi Rusalku a Prodanou nevěstu.

Ostravská inscenace z prosince 2018 vznikla v koprodukci se Slovenským národním divadle Bratislava a režisérem byl Roman Polák, donedávna ředitel tohoto divadla. Inscenační pojetí se nevymyká standardu, je více méně realistické, rozhodně se režisér a scénograf nepokoušejí ohromit diváka na úkor hudby a zpěvu. Jeden rozdíl spočívá v tom, že je prohozeno pořadí prvních dvou jednoaktovek, což běžný divák sotva postřehne, dramaturgická logika skladatelova je dosti komplikovaná. A druhý, že Gianni Schicchi se neodehrává ve Florencii roku 1299, ale v kulisách 20. století, což je rovněž bezvýznamné.





Je obdivuhodné, jak velmi solidně divadlo nastudování zvládlo, neboť ve třech operách vystupuje mnoho desítek zpěváků. Těžko se některý z nich vyzvedá, ale nejvýraznější byl projev hlavních postav - v Sestře Angelice Lindy Baalové, Adriany Banásové (ta zpívala ve všech třech operách), v Plášti Martina Bárty a Michala Lehotského (i přes jeho vzrůstový hendikep) a v Gianni Schicchi především Gustáva Beláčka a po herecké stránce perfektně sehraná parta příbuzných, která předvádí dokonalou frašku.

Nicméně Lady Macbeth Mcenského újezdu je v porovnání s Triptychem po všech stránkách zcela jiná váhová kategorie. 

preludium Triptychu:
(zleva) dirigent Tomáš Brauner, dramaturgyně Eva Mikulášková
a Vojtěch Stříteský, umělecký ředitel a duše festivalu
Sestra Angelika (děkovačka)
Plášť (děkovačka)
Gianni Schicchi (děkovačka)

Národní festival Smetanova Litomyšl
Zámecké divadlo
29. června 2019

Giacomo Puccini (1858-1924)
Triptych
Libreto: Giovacchino Forzano a Giuseppe Adami

Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner
Režie Roman Polák
Scéna Pavel Borák
Kostýmy Peter Čanecký
Sbormistr Jurij Galatenko
Dramaturg Eva Mikulášková

Sestra Angelika
Sestra Angelika – Linda Ballová, Kněžna, její teta – Anna Nedorezova, Abatyše – Sonja Runje, Sestra dohlížitelka – Anna Nitrová, Učitelka novicek – Anna Thun, Sestra Jenovéfa – Adriana Banásová, Sestra Osmina – Oleksandra Nikiforova, Sestra Dolcina – Bohdana Šindlerová, Sestra ošetřovatelka – Tatiana Pituchová, První žebravá sestra – Ivana Ambrúsová, Druhá žebravá sestra – Andrea Jurčíková, Novicka -Patrícia Smoľáková, První laická sestra – Tetiana Hryha, Druhá laická sestra – Anna Wolak, Sestra – Kateřina Popová, Vidina dítěte sestry Angeliky - Diego Assis dos Santos, Panna Maria – Kateřina Popová

Plášť
Michele, majitel nákladní lodi – Martin Bárta, Luigi, vykladač zboží – Michal Lehotský, Tinca (“Lín”), vykladač zboží – Václav Sibera, Talpa (“Krtek”), vykladač zboží – František Zahradníček, Giorgetta, Michelova manželka – Zuzana Šveda, Frugola (“Šťouralka”), Talpova manželka – Sonja Runje, Prodavač písní – Petr Němec, Dívka / Hlas – Patrícia Smoľáková, Chlapec / Hlas – Tomasz Suchanek, Vidina dítěte Michela a Giorgetty – Michal Rybka.

Gianni Schicchi
Gianni Schicchi – Gustáv Beláček, Lauretta, jeho dcera – Tereza Maličkayová, Zita, zvaná “La Vecchia (Stará), Buosova sestřenice – Sonja Runje, Rinuccio, Zitin synovec – Luciano Mastro, Gherardo, Buosův synovec – Václav Morys, Nella, jeho žena – Adriana Banásová, Gherardino, jejich syn – Martin Zezulka, Betto di Signa (ze Signy), Buosův švagr – David Szendiuch, Simone, Buosův bratranec – František Zahradníček, Marco, jeho syn – Jakub Tolaš, La Ciesca, Markova žena – Anna Nitrová, Maestro Spinelloccio, lékař – Tomáš Šelc, Ser Amantio di Nicolai, notář – Tomáš Šelc, Pinellino, švec – Tomasz Suchanek, Guccio, barvíř – Erik Ondruš, Buoso Donato – Jiří Dvořák.

----------------


HEJ ROMALE!

A třetí večer byl věnován hudbě zcela jiného žánru, totiž romské písni. Duší celého podniku je Ida Kelarová (starší sestra Ivy Bittové), která před osmi lety založila dětský pěvecký sbor Čhavorenge (Dětem). Jejím cílem je jednak dokázat, že existuje specifická romská kultura, jednak ukázat Romům, zvláště těm mladým, že nejsou odkázáni na život uvnitř jejich komunity, ale že mohou dosáhnout uznání i mimo ní. Pro tuto svou myšlenku získala i vedení České filharmonie a soubor vystupuje společně se skupinou muzikantů z tohoto prvního orchestru republiky. Kelarová děti vybírá po celé České i Slovenské republice, někteří členové souboru už evidentně překročili dětský věk, jiní jsou snad ještě předškolní. Členové se účastní soustředění, kde jsou poučeni nejen o zpívání. Zřejmě i díky tomu jsou někteří z nich schopni se dostat na konzervatoř nebo dokonce vysokou školu i v zahraničí.  V letošním roce byl soubor pozván do Rumunska, britského Belfastu a v říjnu do Londýna. Nemalý podíl na úspěchu souboru má hudebník a skladatel Desiderius Dužda (který údajně nezná noty), manžel Idy Kelarové. 

Na straně České filharmonie je patronem společných akcí Petr Kadlec, který má v Rudolfinu na starosti vzdělávací projekty.

Celá myšlenka tohoto projektu je humanistická a optimistická a pro účinkující určitě mimořádně motivující. Pro diváka je bezpochyby zajímavý především sbor díky obrovské emocionalitě v projevu mladých zpěváků, a jejich elán a nadšení se přelévaly i do hlediště. Úspěch tria a filharmoniků závisí na osobních preferencích diváka. Délka koncertu 1,5 hodiny bez přestávky je přijatelná. V každém případě bylo zajímavé vystoupení vidět, nejsem si však jist, zda bych ho navštívil znovu.

zleva: filharmonici, Ida Kelarová, Desiderius Dužda, Čhavorenge

Národní festival Smetanova Litomyšl
Zámecké divadlo
Neděle 30. června 2019

HEJ ROMALE!

Desiderius Dužda: Kada baro svetos, Avča mri čhaj
Georges Boulanger: Georgette (sólo Marko Ferenc)
Desiderius Dužda: Bari vera - Soske mange na phenes, Suno, Baripen, Amen čhave sam
Pel čo drom (autor neznámý / unknown author)

Desiderius Dužda: Av tu av, O del man sikavel, Devloro miro, E čhaj avel, Šun devloro,
                              Bašavahos, giíavahas
Efta čardaša (tradiční a Desiderius Dužda)
Hej Romale (tradiční)

Ida Kelarová Desiderius Dužda
Dětský pěvecký sbor Čhavorenge
Jazzové trio: Ondrej Krajňák, Tomáš Baroš, Marian Ševčík
Hudebníci České filharmonie






Žádné komentáře:

Okomentovat