Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 13. října 2019

Itálie 2 - Gorizia

Takže je pondělí a jsme v Gorizii. Dnes skoro nejvýchodnější části Itálie, od roku 1500 spadalo hrabství, jehož centrem město bylo, pod Habsburky, posléze se stalo součástí Rakousko-Uherské říše. Protože jsme tady kvůli dědovi Vojtěchovi a 1. světové válce, nechme ho o ní mluvit.

VELKÁ VÁLKA

Dnem 23. května 1915, kdy Itálie vyhlásila R-U válku, stala se celá 20 km široká oblast od Gorizie pod horami po Montefalcone u moře bojištěm, protože o 30 km dál je přístav Terst a otevírá se tam volná cesta na sever k Lublani. Ostatní severní výstupy ze země vesměs prochází horami a byly tak nepříliš výhodné pro invazi do Rakouska.

A koncem měsíce sem dorazila jednotka dědy Vojtěcha, desátníka 23. domobraneckého dělostřeleckého pluku, která původně směřovala zpátky na srbskou frontu, kde v prosinci 1914 vojska starého mocnáře utrpěla místo očekávaného rozhodného vítězství ostudnou porážku. Po třech týdnech za frontovou linií byl odeslán na Monte Santo a 23. června zahájili Italové 1. sočskou ofenzívu.

26. června 1915, sobota
Děsná střelba celý týden na náš klášter. Je úplně rozbit a zbořen, museli jsme se odstěhovat do sklepa, kde jsou naše telefony. Tak utekl týden, že jsem ani nemohl psáti poznámky. Dnes, v sobotu 26. to zde zranilo 2 vojíny.
29. června 1915, Petra a Pavla, úterý
Večer opět o 9 hodině u Plave Angriff, který byl v půl hodině odražen, pak ticho, ráno dělostřelba. Vstal jsem v 7 hodin, kafe žádné a chléb také ne. Sedím na Monte Santu a vzpomínám na domov o hladu. Jest to zde smutné, vůbec v tom sklepě. Ve 2 hodiny padl pod schrapnel kanonier Drozd Bat. 1. Děsná kanonáda Italů. U baterie 2 u Gorice 2 muži mrtví, jeden kadet mrtev, leutenant nohu pryč, jedno dělo úplně zničeno.

18. července zahájena 2. italská ofenzíva

18. července 1915 
Velký Angriff na celé frontě. Silný dělostřelecký boj o Ma… a infanteria. Zraněn obrst Korner v jízdě autem, v Gorici druhý den zemřel, v 9 hodin měl pohřeb. Pan hejtman Pexidr obdržel záslužný kříž.
19. července 1915
Opět střelba na Monte Santo. Silné dělostřelecké boje. Gorica, Gradiško a Podigora silné boje, Taliáni nemohou se dostati dopředu a mají silné ztráty.
20. července 1915
Střelba od 3 hodin ráno trvá dál, stále víc a víc taliánského dělostřelectva sem přichází. Na Monte Sabotino Angriff. Od Monfalcone až po Kru. Krásně vidíme dnes při západu slunce horu Triglav. Při výstřelu explodoval granát v rouře u baterie I/18 a zranila 4 vojíny a jeden je mrtev, takže z naší divize je pouze jedno dělo. Sestřelen italský eroplán.
21. července 1915
Dne 21.7. jsem byl dvakrát v Gargana a Britofu, nastyd jsem a doufal, že dostanu zápal plic, ale za dva dny mně bylo opět lépe.
25. července 1915
Dnes rok války. Bolí mě hrozně celá půlka hlavy, snad opět reumatismus, ani nemohu jíst. Dnes je sv. Anny.
28. července 1915
Poslední dělo Batterie I/18 jest zničeno. Explodoval ekrasit v rouře a roztrhla se. Celá naše divize je bez děla. 

18. října zahájena 3. italská ofenzíva

18. října 1915, pondělí
Počala silná offensiva celé italské armády. Celý týden hřměla děla těžkého kalibru. Tak bylo bombardováno Monte Santo 30cm dělem. Následky byly hrozné, vše se řítilo a bořilo, byli jsme posádka 21 mužů, živých mrtvol. Nebylo místo, kde bychom se ukryli a taky celý týden se nic nevařilo, vždy jen něco v noci.
24. října 1915
To trvalo celý týden. V neděli 24. schováni jsme všichni ve sklepě a tu opět přijde rána do té budovy. Tlakem vzduchu se silné dveře rozlétnou, u kterých sedím skrčen. Odletěl jsem i s dveřmi na 10 kroků. Pak jsme se odstěhovali do skal. To je ta neděle, je to hrozné, cit již  není žádný.

10. listopadu zahájena 4. italská ofenzíva

1. prosince 1915
Přišel 9. sbor z Ruska na Doberdo a ke Görzu. Též 102. Regiment. Včera při cestě dolů stříleli Taliáni na cestu, kterou jsme chodili a tak střely dopadaly do naší blízkosti. Dnes mlha, ale opět silné Angriff na Sabotině a Oslavii.
2. prosince 1915
Od rána prší. Dnes v noci odražen silný Angriff na Zogavě, as ½ hodiny před námi. Když Taliáni dorazili k ostnatým drátům, byli postříleni a ostatní zajati. Zažiji hrozné okamžiky při cestě do Gargana, neb rána za ranou dopadala v blízkosti. Co tu strachu a vzpomínek v těchto dobách a takový trest trvá již od 18. října 1915.

Tohle trvalo až do března 1916, kdy byla jednotka odeslána na bojiště v Tyrolsku, kde se připravovala další ofenzíva, tentokrát rakousko-uherská. Zpátky ke Gorizii přišli v srpnu, v samém závěru 6. italské ofenzívy, při níž Italové konečně dobyli město.

14. září byla zahájena 7. italská ofenzíva

14. a 15. září 1916 počali Taliáni ofenzívu, denně hřmí děla, po dva dny boj hrozný, neutuchající.
17. září 1916
Byl raněn Oberleutnant Kašpar střepinou granátu. Prorazila mu zcela prsa, urazila kus plic a střepina prošla zády ven. Odvezli jej do Reifenberg, kde o jeho životě se pochybuje.
18. září 1916
Střelba trochu polevila. Denně se v noci dováží munice. Prudké boje na Krasu, na našem levém křídle. Večer o osmé hodině je děsné to jen poslouchat. Útok odražen.
20. září 1916 - Útoky utichly.
21. září 1916 - Pouze dělostřelba, Italové dostali pouze kus našich zákopů u Mirna.
22. září 1916 - Obrlt. Kašpar zemřel a má pohřeb 24. září v Reichenbence.
25. září 1916
Dne 25. granát zabil jednoho koně a druhému urazil obě zadní nohy. Koně se odvezli do Heidenschaftu na buřty.
Tak takhle asi vypadala ta léta bojů za císaře pána a jeho rodinu až do 11. sočské bitvy v září 1917. Náklady? Statisíce mrtvých a raněných z národů různých. Ještě víc tam zařvalo koňů.

V říjnu R-U a německé jednotky zaútočily od Caporetta a díky zvrhlému použití bojových plynů donutily Italy k ústupu, který 18. listopadu zastavila nějakých 30 km od Benátek až řeka Piava. Pro Gorizii tím válka skončila.

říjen/listopad 1917 - tmavě modrá čára je linie fronty před útokem,
bleděmodrá linie na Piavě; 30 km od Benátek
A teď zpátky k dnešku.

GORIZIA DNES

Po 1. světové válce ji získali za odměnu Italové. Ty o 25 let později vyhnali slovinští partyzáni, je vytlačili Němci, po nich přišla jugoslávská armáda, pak americko-britská okupační správa a až v roce 1947 bylo město rozděleno a Slovinsko ke své menší části vybudovalo město Nova Goricia. Dva kritické kopce (Sveta Gora/Monte Santo a Škabriel/San Gabriel) připadly Slovinsku, Sabotin je rozdělen mezi Slovinsko a Itálii.

v popředí Gorizia od jihu, za ní vlevo hřeben Sabotin a za ním Sveta Gora
vpravo hrad, za nímž vykukuje Škabriel
Provinční město, na první pohled klidné, je se 35 tisíci obyvatel velké asi jako Kolín. V obrovské kontrastu s lidmi přeplněnými turisticky exponovanými místy je toto takřka poloprázdné. Na hlavním náměstí stojí kostel a nad ním hrad.

srpen 2019: na Vítězném náměstí ve 3 odpoledne skoro nikdo není
1916: zajatci na tomtéž náměstí, trochu rozstříleném
a kavárna Vítězství ve stejný čas
jezuitský kostel sv. Ignáce z Loyoly na náměstí
V době našeho pobytu nebylo až tak strašné horko, ale siestu zřejmě místní dodržují důsledně. A tak z restaurace odešel po druhé hodině personál a obsluhy se ujal sám majitel. (Tak mne napadá, že jindy a jinde v Itálii držely siestu i veřejné záchodky.) A pozdě odpoledne jsme přijeli k našemu dočasnému sídlu na pravém břehu Soči, kde kopečky jsou pokryty vinicemi bez ohledu na to, k jaké zemi ta která stráň patří.


Ostatně nedaleko odtud je obec Prosecco, pravlast jedné z mírně pěnivých chloub Itálie. A mezi těmi kopečky se kroutí silničky, na kterých nepoznáte, zda jste v Itálii nebo ve Slovinsku. Lidi tam mluví italsky i slovinsky a v nouzi vystačíte i s angličtinou.


Majitelé vilky, kde jsme bydleli, byli italsko-slovinský pár a na podestě schodiště stála sádrová hlava Davida od Michelangela, který celý a z mramoru stojí už víc než 500 let na  Palazzo Vecchio ve Florencii.

Jestli existuje nějaké místo, které je důkazem smysluplnosti Evropské unie, pak to není Brusel, ale tenhle trochu zapadlý kout evropského kontinentu. Divím se poddaným britské královny, že jsou ochotni připustit, aby jim zpovykaní nezodpovědní politici podobnou možnost vzali.


HRAD

Jestliže je někde hrad, je povinností cestovatele ho navštívit. U těch slavných středověkých sídel mocných platí pro motorizované návštěvníky obvykle ono "dále od hradu dále," ne tak v Gorizii. Tam autem vjedete rovnou do středověku a dokonce zdarma. Hradní expozice obvykle nenavštěvuji, protože jsou jednak informačně málo přínosné a navíc i to málo obvykle do týdne spolehlivě vyprchá.  


Ani zde jsem se svým zásadám nezpronevěřil, ale brouzdání po hradním areálu mi přineslo zaprvé informaci, že na jednom z vedlejších nádvoří nacisté popravili mnoho desítek partyzánů bez ohledu na národnost. Tripadviser se naopak omezuje na tvrzení, že na hradě jsou pokoje zařízené k reprodukci života. Tak nevím, špatný překlad? A za druhé jsem objevil muzeum Velké války s podrobnou dokumentací toho, jak se lidé navzájem vraždili. Stranou nezůstali ani civilisté. Ti byli upozorňováni jednak na to, že mají držet hubu, čímž urychlí vítězství a také na to, že nejlépe investují své peníze do války. Svatá prostoto!


Odměnou za hory mrtvol v šílené válce jsou pak generálské hrudníky s vysokým leskem. Tento generál například koncem října a počátkem listopadu 1918 na Piavě slavně na hlavu porazil armádu zhroutivšího se R-U mocnářství, kdy nepřátelé se vrhali do zajetí po statisících, a na jeho pomyslné pažbě přibylo 120 000 zářezů. To, že někteří byli "jen" zraněni, není polehčující okolnost. Za odměnu se stal senátorem, maršálem, král ho povýšil do šlechtického stavu jako vévodu Vítězství a Mussolini ho jmenoval ministrem války. Je ovšem třeba přiznat, že Italové na sebe vázali miliony nepřátelských vojáků.

Armando Diaz, 1861-1928

MONTE SANTO

Čas už nám poskytl prostor jen pro jednu akci a to návštěvu kopce Sveta Gora. A pokud jste četli trochu pozorně přecházející řádky, tak je i vám jasné, že toto je ta akce nejdůležitější, protože právě tam si děd Vojtěch užíval slasti války naplno.

Jak už jsem jednou poznamenal, severně od Gorizie jsou tři vrchy. Sabotin, Sveta Gora (Monte Santo) a Škabriel (Monte San Gabriel). Jsou jako vrcholy trojúhelníku o straně okolo 2 km a mezi nimi protéká řeka Soča. Na Monte Santo stojí františkánský klášter a kostel z 1. poloviny 16. století, na San Gabriel vybudovali Rakušané pevnost, kilometry zákopů a provrtali ji tunely, stejně tak byl zákopy znetvořen Sabotin. O tyto kopce sváděly italské a rakousko-uherské jednotky přes dva roky líté boje. V roce 1915 Italové na padrť rozstříleli montesantský klášter a kostel, v roce 1916 se zmocnili Sabotina a o rok později vytlačili Rakušany z trosek Monte Santa. O 100 let později to zní směšně, protože dnes by byly vojenské objekty na kterémkoli z těchto míst zlikvidovány v čase nepřevyšujícím jednotky minut.

Italové útočili ze západu, tedy zleva
 


Svatý František přivolává mír pro všechny.
Nahoru se můžete dostat pěšky, viděl jsem tam i cyklistu, ale nejpohodlnější je tam jet autem. Necelé 3 km jízdy strmým svahem s nepříliš chráněnou krajnicí, se zatáčkami do protisměru a stoupáním až 30 % (to není překlep) je hezký adrenalinový zážitek. Jeden majitel karavanu při návratu odmítl jet dál. Cestou je vidět jeskyně, které si vojáci vykopali do skály jako úkryt a když vyjedete nahoru, dýchne na vás zvláštní klid. Najdete tam chrám jako nový, hřbitov vojáků i františkánských mnichů, a krásné vyhlídky do kraje. Pro poutníky je zčásti opraven poutnický dům, o který slovinské hotely a restaurace maršála Tita moc nedbaly. A pro návštěvníky lidových i církevních slavnosti je tam k dispozici velká restaurace, v úterý jako naschvál zavřená. Víc než všechny historické stavby však na mne zapůsobila pozoruhodná moderní socha svatého Františka. Možná je to jeho skoro 900 let starým textem nazývaným Píseň tvorstva, kde mimo jiné říká:

Chválen buď, můj Pane, mnou a všemi stvořeními,
a především panem bratrem sluncem,
jenž přináší den a jímž nás osvěcuješ;
krásný je a září velikou se skvěje,
Nejvyšší, a tvoje světlo vyjadřuje. 

Což je asi tak všechno, co jsem chtěl o etapě Gorizia říci. Nastupovat, před námi Valsugano.


Itálie 1 - cesta
Itálie 2 - Gorizie
Itálie 3 - Valsugana
Itálie 4 - Norimberk



Žádné komentáře:

Okomentovat