Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 13. října 2019

Itálie 1 - Cesta

Je to pár let, co jsem našel na půdě čtyři zaprášené notesy popsané sotva čitelným textem. S překvapením jsem zjistil, že jsou to válečné zápisky mého dědy Vojtěcha, který strávil více než čtyři roky na jihoevropských bojištích 1. světové války a pak ještě další měsíce jako voják československé armády v Českých Budějovicích, takže domů se vrátil právě před sto lety. Řekl bych, že je mnoho desítek let nikdo nečetl, pokud vůbec někdy někdo. Trvalo mi dlouho, než jsem text rozluštil, ale nechci ho tady reprodukovat, jen tu a tam trochu ocitovat. Štěstí chtělo, že jsem měl možnost některá z těch míst letos navštívit a o tom se pokusím napsat zprávu.

Tou první italskou štací byla Gorizia na italsko-slovinské hranici, ale první den jsme zůstali na rakouském území. Z Prahy přes Linec a kolem Salcburku, za kterým se dálnice vnoří do hornaté krajiny. Pár kilometrů vpravo je za kopci Německo a v něm obec Berchtesgaden s Hitlerovým Orlím hnízdem, které mu soukmenovci za dnešních 3,5 mld. Kč pořídili k narozeninám. On tam však byl jen párkrát, protože výšky mu nedělaly dobře. To ale předbíhám dobu, tohle je až ta další válka.

Hitlerovo Orlí hnízdo (1824 m.n.m.) se 124 m dlouhou výtahovou šachtou
O kus dál vlevo se dá projet nádhernou horskou krajinou s lyžařskými osadami k Halštatskému jezeru a dál k Bad Ischl. Toto místo má k naší cestě o dost bližší vztah, neboť se tam nachází vila, kterou dostal císař František Josef I. jako svatební dar od maminky. A 60 let po oné svatbě zde císař podepsal memorandum, jímž svým národům objasnil, proč budou s proradnými Srby válčit ze čest Rakousko-Uherska, a děda Vojtěch rukoval už 27. července 1914.


Teď je ovšem neděle 18. srpna 2019, jedeme po dálnici a proti nám se valí auta, která po snídaní vyrazila od moře.


440 kilometrů od Prahy sjíždíme doprava podél řeky Salzach do údolí, jež je součástí okresu Sankt Johann im Pongau. Není to však žádné zastrčené údolíčko v horách, ale slušně rozvinutá oblast s menšími továrnami, velkými showroomy s nablýskanými auty, supermarkety, čerpacími stanicemi a zařízeními pro turisty na úpatích hor, která začíná desetitisícovým městem Bischofshofen. Je to ten Bischofshofen, nad kterým se každoročně odehrává jeden ze skokanských závodů Turné čtyř můstků. 

Bischofshofen, v roce 1970 tady vyhrál Jiří Raška z Frenštátu pod Radhoštěm
Údolí pak podle řeky směřuje ke Kaprunu, Zell am See a také Kitzbühelu ve stejnojmenných Alpách. Když se však za okresním městem Sankt Johann im Pongau zahne vlevo, vjede se do Gasteinského údolí v alpském masivu Vysoký Taur. A skoro na jeho konci leží obec Bad Gastein.

Ovšem i Bad Gastein je město byť menší, zato má lázně, vodopád v centru a jeden hotel vedle druhého, rozložené na prudkých svazích jako amfiteátr. Obec byla vyhledávanou rekreační oblastí zvláště před 1. světovou válkou, ve 2. polovině minulého století poněkud ztratila svůj glanc, což neznamená, že nějak upadá. Vyrostla tam řada moderních hotelů, nákupní centrum, elegantní nádraží a v samotném centru u vodopádu 10 pater garáží pro 400 automobilů. Ovšem ta nejstarší část okolo vodopádu, která pamatuje krále, císaře a vůbec elitu počátku minulého století, se teprve rekonstruuje. A lepší klientela těch klasických honosných hotelů nosí burku.

Hotel Bellevue se nachází ve svahu a vodopád uprostřed města:


A protože vedle na Straubingerplatz se rekonstruuje starý hotel Badeschloss, kde měl své patro dokonce i samotný Franz Joseph, město věří, že ze starých příběhů povstane nová sláva.


"Ze starých příběhů povstane nová sláva"


K čemuž mu napomáhej i další odlesk dávné slávy - Franz Schubert a Johann Strauss syn.

  

V samotném městě ovšem nejsou, snad kromě hotelových wellness, turisticky a sportovně zajímavá místa, za těmi se musí kousek dál. Jedním z nich je vedlejší údolí Kötschachtal, kam po silničce klikatící se mezi domy ve svahu, která je tak akorát pro větší osobní auto, se klidně kodrcá i městský autobus. Po chvíli vás zastaví konečná a krásným údolím proti proudu potoka Kötchachbach projdete dva kilometry kolem horských stavení, seníků, otevřeného ateliéru sochaře vytvářejícího dřevěné plastiky i okolo ohrady s deseti lamami každá jiné barvy až k občerstvovně Restaurant-Cafe Himmelwandhütte






Tady pohodlná cesta končí a je odtud parádní výhled na uzávěru údolí - masiv Vysokého Tauru s Böcksteinkogel v popředí. Tam někde končí Salcbursko a za hřebenem začínají Korutany.


Ovšem náš cíl leží ještě dál v Itálii a my se po noci v hotelu, jehož chodby jsou vyzdobeny obrazy inspirujícími slabší nátury k návštěvě baru, potřebujeme dostat do Villachu.                                                                                     

Z Bad Gasteinu se tudíž musíme vrátit těch 50 km do Bischofshofenu, tam najet na dálnici a projet do Korutan.

Vlastně nemusíme, neboť když se jede z Bad Gasteinu ještě pár kilometrů dál, dojede se na nádražní rampu v Böcksteinu, kde sice končí silnice, ale začíná železniční tunel. Tam je možné auto navagonovat, usednout do osobního vagonu a za 17 euro a 12 minut projet osmikilometrový tunel do korutanského Mallnitz na jižním úpatí Tauru. Po dalších 50 km se najede na dálnici směr Udinu.

My jsme se však přesto vrátili, za Seeboden vstoupili do údolí Drávy, projeli kolem rakouského Villachu a italského Udine a druhý den cesty po poledni dorazili do Gorizie na italsko-slovinské hranici.


Žádné komentáře:

Okomentovat