Dva Smetanové

Opery Bedřicha Smetany jsou drahocenné národní kulturní dědictví, akorát se na ně moc nechodí. Nejspíš proto, že se neumí inscenovat. Z oněch osmi kompletních oper, které Smetana za 20 let od návratu do Prahy napsal, mají tři "národní" podtext (Braniboři v Čechách, Libuše a Dalibor), ostatní jsou více méně milostné příběhy různé dramatické síly. Asi takhle:

počet inscenací/představení Smetanových oper v ČR za posledních 15 let

Braniboři v Čechách (1863)

Prodaná nevěsta (1866)     62/358

Dalibor (1868)

Libuše (1872)                      16/40 

Dvě vdovy (1874)

Hubička (1876)                   10/39

Tajemství (1878)                 10/69

Čertova stěna (1882)            5/35

Viola (1884)

-----------------------------------------

celkem 541 představení

Evidentně nad všemi vyčnívá Prodaná nevěsta, která je bezpochyby tou nejnárodnější operou vůbec, přičemž pro našince je příznačné, že zvítězil mazaný fígl. Proto nepřekvapuje, že je na repertoáru všech tří  Národních divadel v Čechách a na Moravě.

V Praze se hraje 11 let stará Prodaná nevěsta tehdy mladé režisérky Magdaleny Švecové (která nahradila Nekvasilovu inscenaci z doby, kdy divadlu šéfoval), loňskou dost rozpačitou a nesourodou Libuši generálního ředitele Buriana a letošní Nekvasilův Dalibor. Toho hráli též na letošní Smetanovo Litomyšli.

Druhé Národní divadlo v Brně, kde operu vede bývalý šéf opery ND Praha Jiří Heřman, má na repertoáru jeho loňskou ironizující Libuši a Prodanou nevěstu Ondřeje Havelky z roku 2006.

A konečně třetí Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, jemuž šéfuje další bývalý šéf opery Národního divadla v Praze Jiří Nekvasil. To v poledních letech hrálo čtyři Smetanovy opery, dvě z nich na festivalu v Litomyšli. A jako jediné se chystá odehrát ke 200. výročí Smetanových narozenin v roce 2024 všech osm jeho oper.

Čímž se dostávám k jádru sdělení. V minulém měsíci jsem navštívil asi nejstarší Smetanovu inscenaci, totiž brněnskou Prodanou nevěstu a letošního pražského Dalibora. A co mne hlavně napadlo je ono otřelé "všechno závisí na lidech."

Ondřej Havelka je muž mnoha profesí a opery neinscenuje často, ale možná proto nesklouzávají do rutiny a dosahují nadprůměru, a jeho Prodaná nevěsta taková opravdu je. A to přesto, že Jeník není traktorista a Mařenka dívka pokleslých mravů. Navíc Jeník - Aleš Briscein, Mařenka - Jana Šrejma Kačírková i Kecal - Jan Šťáva byli výborní a sotva někomu vadilo, že vše se odehrálo o masopustu. Bylo to radostné a srozumitelné a hudba je krásná, i když je to jen hra se zpěvy a tanci. To je tedy ta nejstarší dostupná inscenace Smetanovy opery v Čechách.

Nejmladší inscenaci, Dalibora, představil v ND Praha Jiří Nekvasil před prázdninami. Ani on ve spolupráci s tvůrcem scény Danielem Dvořákem nezvolil násilnou aktualizaci, kde divák neví, zda má věřit tomu, co slyší nebo co vidí. Pár zpestřujících prvků - Vladislav II. se na scénu snese i se zlatým trůnem jako deus ex machina, všechny stráže jsou v plechových brněních s bodci na kolenou a lehce oděné dívky pobíhající tu a tam po scéně - sice trochu překvapí, ale nevyvedou z míry, leč přesto to bylo nějak ploché. Nicméně některé role byly obsazeny dokonale, například Jitka. V červnu jsem viděl Lady Macbeth Mcenského újezdu, kterou režíroval rovněž Jiří Nekvasil a bylo to úžasně udělané a působivé. Naopak Braniboři v Čechách před pár lety na mne působily podobně jako Dalibor. Tak nevím, je to ve Smetanovi přímo nebo má režisér nějaký blok. Pak ještě zbývá možnost, že to je lehce ironizující nepochopený nadhled. 

Čemu ovšem nemohu věřit je, že nemáme inscenátory ani interprety schopné zvládnout Smetanu. A jen těžko je někdo může teď hned vyčarovat, což tvrdí někteří přemoudřelí kritici. A je také omyl, že obecenstvo vyžaduje nové přístupy. Do Šárky přijdou tisíce lidí a přesto Jeník nevozí hnůj traktorem.