Včera jsem navštívil koncert České filharmonie, ale nechci mluvit o něm. Ve foyer Rudolfina je výstavka Romano Drom (Romská cesta). Iniciátorkou této aktivity je paní Ida Kellarová, která m.j. říká: „Některé osady jsou pro mě něco jako koncentrační tábor na doživotí, ze kterého se jen málokomu podaří dostat se ven.“ Má na mysli romské osady a úspěšná cesta ven může být spojena spojená s provozováním hudby, mimo jiné ve spolupráce s Českou filharmonií. Ale nechci mluvit ani o této cestě.
Jak jsem si prohlížel ty texty a fotografie, proběhlo mi hlavou, že tato ghetta jsou krajní polohou stratifikace společnosti. Beznaděj, spoléhání na pomoc z venku a nebo přihrábnutí z cizího. Česká společnost byla po 40 let komunistické vlády zatlačována stejným směrem. "Správný" postoj byl takový, že na vrchu je moudrá strana, která do všech podrobností kontroluje společnost a všichni jsou závislí na ní, ona na sebe bere "zodpovědnost" za život všech. Vymanit se z této nivelizace znamenalo si něco "přihrábnout" a protože všechno bylo všech a současně ničí, bylo to celkem únosné. Což vyústilo v ono okřídlené "kdo nekrade, okrádá svou rodinu." Bylo to vlastně takové totalitní ghetto. Je ovšem třeba dodat, že člověk je k takovémuto typu jednání vybaven a prostředí může pouze ovlivnit míru jeho výskytu ve společenství.
Odbočka 1: "...Dovolte mi tedy, abych citoval. Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. (...)“ To řekl Miloš Zeman dne 21. ledna 1992 ve Federálním shromáždění ČSFR
Ztráta moci, ke které tento nefunkční a demotivující bolševický systém musel nutně vést, znamenala vytvoření prostoru pro osobní iniciativu, možnost převzetí zodpovědnosti nad vlastním životem. Každý to dělal, jak uměl. Někteří začali od nuly, jiným se podařilo získat v restituci část komunisty ukradeného majetku a konečně další, kteří byli vyškolení bolševickým systémem a měli jeho hodnoty v krvi, si prostě přihrábli podniky, které buď vytunelovali, nebo je v lepším případě provozovali a své bohatství rozšiřovali a podniky třeba i zvelebovali.
Ale tito poslední lidé mnohdy mentálně zůstali oněmi "účastníky ghetta" a na vrchol jejich hierarchie se agresivně prodral Andrej Babiš. Zpočátku se sice opíral o nespokojence mezi středním stavem, jejichž nespokojenost bohatě povzbuzoval, posléze však zjistil, že daleko účinnější bude se ztotožnit s onou částí společnosti, která neměla sílu a podmínky z onoho ghetta vystoupit, na příležitostech, které nový režim nabízel, se nepodílela nebo podílela bez úspěchu a zůstala vcelku nemajetná. Hodnoty vyššího řádu se jí většinou netýkají, když se rozdávaly, chyběla.
Odbočka 1: Slyšel jsem o ženě, která pobírá důchod a příspěvek na bydlení a současně provozuje bez živnostenského listu a EET domácí kadeřnictví. Jejím favoritem je Babiš, který podle ní rozhodně nekrade a ona jeho odpůrce považuje za zmanipulovaný dav. Nechápe, proč se od ní dcera odvrátila. Není nelogické, že takové osoby do sebe s Babišem zapadají jako zámek s klíčem, protože on si počíná prakticky stejně.
Tito lidé představují okolo třetiny populace, tedy zřejmě se kryjí s onou Zemanovou pověstnou jednou třetinou blbců.
Zbytek společnosti byl poněkud otupělý tím, že před něj ANO nestavěly žádné velké výzvy a po nástupu Babiše byl zpočátku zaskočen jeho agresivitou podepřenou obrovskými zdroji a účinnost jeho metody se zvyšovala. Ale na druhé straně se postupně začalo formovat vědomí neúnosnosti tohoto stavu, který nutně vede ke stagnaci nejen politické, ale posléze, podobně jako za komunistů i ekonomické. Klasickým příkladem je zneužití zdrojů určených k inovaci na výstavbu standardní pekárny, která přispěje nulově k ekonomickému růstu země. Tak začaly vystupovat do popředí informace o praktikách Andreje Babiše (likvidace konkurence, Čapí hnízdo, korunové dluhopisy) a některých jeho lidí a výhrady proti němu dostávaly mnohem konkrétnější tvar. K tomu všemu byly po volbách do Evropského parlamentu zveřejněny výsledky auditu využití dotací poskytovaných Evropskou unií, které rozhodně nebyly k Babišovi příznivé.
K tomu všemu každý rok ubývá příznivců socialistického kapitalismu a přibývá okolo 100 000 mladých lidí s jiným pohledem na život. I když část z nich jsou možná oni Zemanovi blbci, ujali se zmíněných problémů mladí lidé, zčásti věřící protestanti, a dokázali přivést v prozatímním finále téměř 300 000 lidí na demonstraci na podporu demokracie, která současně mířila na Andreje Babiše. Opoziční strany nebyly pozvány a nezúčastnily se, ale vyvolaly v parlamentu hlasování o důvěře vládě, které ji sice nesvrhlo, ale je dobře, že proběhlo.
Tohle se snadno píše, ale je složité odhadnout, jak se věci budou vyvíjet dál. Předseda vlády i prezident Zeman argumentují tím, že vláda je legitimní a není důvod reagovat. Nejde ovšem jen o ně, ale o jejich okolí. Otázkou je, jak se vyvine situace do voleb. Situace Babiše je složitá a bude ochoten zvolit jakékoli řešení bez ohledu na zájmy republiky. Krajně nepravděpodobné je, že by použil sílu k potlačení demonstrací. Vše nasvědčuje tomu, že je ochoten rozbít koaliční vládu a připojit se k Zemanovi v orientaci na Rusko, což by zcela bezpochyby vyvolalo výbuch protestů daleko větších než dosud.
Zeman hraje naprosto cynicky prorusky a nemá bezpochyby jinou možnost, protože nejde jen o jeho scestné přesvědčení, ale i o to, že Rusko má nástroje, jak ho k poslušnosti donutit .
Situace je krátkodobě nepředvídatelná, dlouhodobě si však nelze představit, že tandem Babiš - Zeman může vyhrát. Jedině snad v případě, že by se rozpadla Evropská unie v dnešní podobě, na čemž Rusko ruku v ruce s Quislingy všech zemí usilovně pracuje. Není od věci připomenout, že tento norský kolaborant a vlastizrádce byl popraven.
Žádné komentáře:
Okomentovat