Hermitage - kouzlo nechtěného

Přes jeden kanál vzdálena od amsterdamské opery je na nábřeží řeky Amstel veliká budova postavená koncem 17. století pro potřeby diakonie reformované církve. V ní bylo místo pro 400 starších osamocených žen. (Diakonie obecně pomáhá těm, kteří se v důsledku věku, zdravotního postižení, či jiného ohrožení dostali do nepříznivé životní situace.)  Od června 2009 je v objektu umístěna pobočka petrohradského muzea Ermitáž, která sice má stálou expozici "pokladnice", ale především dvakrát za rok otevírá vždy novou výstavů z petrohradských sbírek.

Venuše Kostenki (Voroněžská obl.)
cca 23000 př. n.l.

Myšlenka vytvoření ruské výkladní skříně v Holandsku zřejmě vznikla ještě v době, kdy mnozí věřili tomu, že Rusko se stane součástí rodiny světových demokracií. Hermitage začala v Amsterdamu vystavovat, byť v menších prostorách, již v roce 2004.

V letošním roce, kdy oslaví 10 let působení v Amstelhofu, připravila průřezovou výstavu, která je nesena dvěma myšlenkami: všechno je relativní a vše souvisí se vším a druhá myšlenka je - my máme všechno co vy. Takže tady je třeba socha ženy od Aristida Mailolla a vedle torzo antické sochy. Nebo obraz kněžny z 18. století a vedle obraz jiné kněžny od ruského malíře Serova z počátku 20. století. Proč ne, výstavy mají různou dramaturgii. Jenomže oficiální postavy Ruské federace dnes tvrdí, že Rusko je zcela svébytná civilizace, která je ochráncem křesťanství, zatímco Západ je degenerovaná Gayropa.

   

                      Lucas Cranach st.: Marie s dítětem                                Diégo Velázquez: Snídaně

Caspar David Friedrich: Západ slunce

Aristide Maillol: Jaro

  

                     Valentin Serov: Kněžna Zinaida Jusupova (1902)                Henri Matisse: Ženský akt (1908)

V závěru této části expozice je panel, který ukazuje petrohradskou Ermitáž jak střed vesmíru, kolem kterého létají družice jeho expozic a nadací v různých částech světa. Hermitage Amsterdam je na něm znázorněna jako vesmírná stanice. A aby bylo jasno, v doprovodném textu se autoři chlubí tím, že díky podnikatelskému duchu Holanďanů jsou jedním z mála holandských muzeí bez vládní podpory. Podobné instituce, které jsou satelity Ermitáže, mají formu nadací jako Hermitage Amsterdam a jsou financované místními donátory, vznikly i v jiných zemích, například v Izraeli nebo Anglii (2003). 

--------------

Součástí muzea je však ještě druhá velká expozice, která se týká Amsterdamu a jeho historie. Jejím jádrem je sál se třiceti skupinovými portréty vytvořenými v 17. století. Panel u vstupu říká: "Frans, Pieter, Isaak a Elisabeth - Nejsou to členové aristokracie, ale občané, kteří mají moc. Zní to dobře, ale kdo jsou tito lidé? Má každý z nich stejnou šanci? V následujícím sále se setkáte se čtyřmi vůdčími měšťany, které potkáte ještě několikrát. Dívejte se na ně pozorně, příběhy jejich úspěchů přesně ilustrují, co se odehrávalo v Amsterdamu za Zlatého věku."

A následuje několik obrazů dokumentujících situaci v Amsterdamu v polovině 17. století. Třeba na tomto je náměstí Dam, kam zprava připlouvají lodě, uprostřed je váha na zboží, vzadu rozestavěná radnice a vpravo od ní Oude Kirke.

Na tomto náměstí se odehrávaly i slavnosti, při nichž se předváděly gildy a gardy. Ty první organizovaly obchod a řemesla, ty druhé - civilní gardy - zajišťovaly obranu a klid ve městě. Být členem takových spolků znamenalo mít prestiž a dokladem toho byly skupinové portréty.

V hlavním sále expozice je jich více než 20, pochází ze sbírek Rijksmuseum a Amsterdam Museum a jsou soustředěny okolo kopie Rembrandtovy Noční hlídky (originálu se Rijksmuseum nevzdalo, je jeho hlavním trumfem). Osoby na obrazech znázorněné představovaly elitu města. 

sál se skupinovými portréty amsterdamské elity

Mimochodem i zde se dá pozorovat nesmírný rozdíl mezi Rembrandtem a ostatními malíří.

Podíváte-li se pozorně na tyto pány, jejich hlavy jsou jakoby naroubovány na těla. Při srovnání s Rembrandtovou Noční hlídkou vynikne jeho schopnost vtisknout portrétované osobě výraz a současně namalovat příběh. Což se ovšem nesetkalo s příliš radostnou odezvou, protože každý z pánů si zaplatil a chtěl vypadat stejně důležitě jako ti druzí. Prestižní byly i pozice v charitativních spolcích, kde často působily i manželky významných mužů.

To ostatní je spíš vyprávění dokumentované obrazy. Na příklad koriguje názor, že holandská společnost byla tolerantní k jiným náboženstvím než kalvinismu. Rozhodně je nechala žít, zvlášť když měli peníze. Příslušníci jiných církví však neměli šanci proniknout mezi elitu, většina gild byla uzavřená pro Židy, katolíci se museli vzdát kostelů a mše mohly probíhat jen v soukromí. Dokonce ani protestanti nekalvinští, kteří měli právo si postavit kostel, nebyli to pravé, takže nesměl mít věž.

Podstatné však je, že Holandsko je charakteristické rovností občanů, tradicí tisíců spolků a schopností trpělivě naslouchat a hledat konsensus.

Tato výstava je mimořádně poučná jak z historického hlediska, tak i obecně.

--------------- 

Odpoutáme-li se od detailů, lze si uvědomit ještě jeden dojem, který zhlédnutí výstav v Hermitage vyvolává. Rusko má v petrohradské Ermitáži bezpochyby obrovské umělecké bohatství, které vytvořili carové a soukromí sběratelé, jimž bylo zabaveno. A má i jiné obrovské bohatství. A přesto bolševický politický systém a jeho pokračovatel v Rusku VV Putina není schopen překročit civilizační bariéru mezi touto zemí a západní civilizací. A od naivních jednotlivců na Západě si nechá platit ideologickou propagandu pomocí umění. 

Holandsko zde naopak prezentuje umění, které vzniklo z iniciativy svobodných občanů Republiky sedmi Nizozemských provincií. A tento systém, i když se od dob Napoleonových změnil v konstituční monarchii, mu přinesl svobodu a bohatství, přestože země nedisponuje nerostnými zdroji, ropou a plynem ani nemá drsnou policii, mnohasettisícovou armádu a atomové zbraně.

Asi si to málokdo uvědomuje, ale Rusko tímto způsobem vlastně dokumentuje, jak škodlivý je jeho politický systém pro ruské občany. Třeba ti sponzoři tak naivní nejsou.