Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 7. května 2019

Shani? Kdo to je?

Koncert Vídeňských symfoniků v pátek 5. dubna se sólistou Kirillem Gersteinem u klavíru se odehrával v Musikvereinu.

Mluvím tomto hlavním hudebním sále Vídně často se samozřejmostí, ale stojí za to ztratit o  něm pár slov. Je jedním z dlouhé řady objektů, které vznikly na místě uvolněném v roce 1858 zbouráním městského opevnění Vídně. Pozemek poskytl císař, stavbu zařídil Spolek přátel hudby, zvaný též Hudební spolek neboli Musikverein. Na jeho financování se podílel kde kdo, architektem byl naturalizovaný Dán Theofil Hansen, a příští rok dům oslaví 150 let. Ze sálů je největší tzv. Zlatý sál, už řadu let se třpytící na novoročních obrazovkách televizorů spolu s vídeňskými valčíky. Hrají se v něm velké koncerty a přes název je zblízka poněkud omšelý a jeho zázemí je mírně stísněné. Jenomže ty koncerty a ta akustika… 


Organizátorem koncertu byla Jeunesse, tedy Hudební mládež Rakouska. Pokladna je za rohem od hlavního vchodu a pořádají 600 koncertů ročně a spoustu dalších akcí na pomoc mladým i potenciálním milovníkům hudby a začínajícím muzikantům.

Pokud jde o Kirilla Gersteina, je v Praze dobře znám. Čtyřicetiletý rodák z Voroněže, který ve 14 letech odešel z Ruska do Spojených států, žije v Berlíně a kromě hraní i učí. Jeho spojencem je mimo jiné dirigent Sergej Byčkov.

Takže už zbývá jen neznámý dirigent Lahav Shani. Moje chyba. Nakonec jsem zjistil, že dirigoval před 3 lety sobotní odpolední koncert České filharmonie a dokonce se objevil ve videoshotu ke 120. výročí České filharmonie.

Proč už se pak v Praze znovu neobjevil nevím, ale nezájmem rozhodně netrpěl. A je to logické, nějakého ňoumu by si Daniel Barenboim do práce nejspíš nevzal. Takže v té době už měl za sebou první cenu v dirigentské soutěži Gustava Mahlera, zahajovací koncert sezóny Izraelských filharmoniků, debut u Vídeňských symfoniků, jejichž se stal v roce 2017 hlavním hostujícím dirigentem, i Videňských filharmoniků a před sebou měl debut s Rotterdamskými filharmoniky. Ti právě hledali náhradu za Yannicka Nézet-Séguina a po jediném setkání si zvolili jako svého budoucího šéfa Shaniho. A v lednu loňského roku oznámila Izraelská filharmonie, že od sezóny 2020-2021 nahradí Zubina Mehtu na pozici hudebního ředitele. Já jsem se však soustředil na Gersteina a tohle všechno zjistil až z programu, resp. dodatečně.


Program koncertu je ukázán nahoře. Dá se říct, že orchestr hrál zcela suverénně, když dirigent ho vedl energickým gestem odpovídajícím jeho věku. Obzvlášť třetí věta Brahmsova 3. symfonie, která je víc než romantická a velice známá (třeba z písně Franka Sinatry „Take my love“), vyžaduje jasné instrukce, aby ji dirigent udržel v nesentimentální poloze, což se podařilo. Díky tomu možná až tak nevynikl Gersteinův Mozart, byť není důvod k výhradám. Přídavek zahráli dirigent s klavíristou společně a byl to March Militaire Franze Schuberta pro čtyři ruce, kterým navodili takřka domácí atmosféru. Bylo to příjemné, ovšem nešlo o okamžitý nápad, nehráli to poprvé a mají k sobě blízko, oba žijí v Berlíně. Zajímavý byl i transport klavíru, který zřízenci během pár minut demontovali, překlopili na bok a odvezli na kolečkách jako kredenc. Třetí skladba večera, Lisztova Les Preludes, byla nejkratší a svěže zahraná. Někteří komentátoři zdůrazňovali, že to nebylo od dirigenta hezké ji hrát, protože fanfárová partie, která je slyšet hned na začátku, sloužila jako znělka německého rozhlasu, když oznamoval vítězství nacistické armády. No, řekl bych, že pro něj to musí být hodně vzdálená záležitost.


Koncert tak skončil ke všeobecné spokojeností, což není naprostou samozřejmostí. Skoro přesně před 106 lety byl ve stejném sále předčasně ukončen koncert současné hudby autorů druhé vídeňské školy a kravál vyvolaný nespokojeným publikem měl soudní dohru. Takhle to viděl karikaturista. 

Musikverein, 29.3.1913
Podobný průběh měla pařížská premiéra Stravinského Svěcení jara o dva měsíce později. Dnes takové vášně propukají spíš při fotbale, někde i v parlamentu, zatímco na koncertech současné vážné hudby posluchači předstírají, že ji poslouchají se zaujetím a chápou.

Žádné komentáře:

Okomentovat