Když jsem v neděli 25. května před pěti lety opouštěl Rudolfinum, byl jsem poněkud rozpačitý. Věhlasný barokní soubor Les Arts Florissants hrál a zpíval celý večer Monteverdiho madrigaly z knihy číslo 7. Nemám příliš v lásce až takto úzce specializovanou dramaturgii, možná proto.
Letos v pondělí 27. května přijel soubor sice bez zpěváků, zato s dirigentem Williamem Christie, který soubor před 40 lety založil, a s programem čistě instrumentálním. A nebyly to skladby z počátku baroka jako madrigaly, ale dvě klasicistní Haydnovy symfonie a nádherný druhý violoncellový koncert plus jedna symfonie Leopolda Mozarta. Sólo na violoncello hrál stálý spolupracovník orchestru, asi třicetiletý Cyril Poulet, s mimořádným zaujetím a nádhernými kadencemi v prvních dvou větách. Mozarta si vyžádalo Pražské jaro v souvislosti s 300. výročím jeho narození, bylo ovšem slyšet, že to je "pouze" dokonalé řemeslo, zatímco Haydnovy skladby mají mnohem víc ducha.
 |
| Cyril Poulet |
 |
| děkují se na všechny strany |
Zajímavé je srovnání s naším asi nejúspěšnějším souborem specializovaným na interpretaci hudby 17. a 18. století. Je to Collegium 1704 v čele s Václavem Luksem, které se orientuje převážně na hudbu duchovní. Přestože není v podstatě známo, jak přesně se tato hudba hrála, je její provozování svázáno víc než hudba světská. Haydn, známý mimo jiné svým vtipem, tak dává mnohem více prostoru k jeho uplatnění ze strany orchestru a především dirigenta. A protože William Christie i přes svých 75 let není žádný suchar, je výsledek zcela mimořádný. Rozhodně je to jeden z vrcholů pražské hudební sezóny.
A že dirigent je zcela mimořádná osobnost, a tom svědčí také počet medailí a čestných doktorátů od různých států a vysokých škol, které nasbíral. A neprovozuje jen koncertní činnost, velký je i jeho vklad do současné podoby opery,
Žádné komentáře:
Okomentovat