Rok 1950 byl snad nejbizardnějším rokem tragických 50. let. Sebevědomá vládnoucí horda byla ještě zdánlivě jednotná (generální tajemník KSČ Rudolf Slánský byl zatčen až o rok později a popraven v roce 1952) a věřila, že vládne "na všechny časy". Zvládla již techniku moci a "demokraticky" vyráběla právní normy zaštiťující její bezprávní počínání. Logika zvráceného samopohybu vedla jak k justiční vraždě dr. Jarmily Horákové v červnu 1950 a sérii navazujících procesů s nepřáteli lidu a lidově-demokratického zřízení, tak i na př. k absurdním znárodňovacím krokům. Masové znárodňování, stejně dobře však lze použít termín státem organizovaná loupež, zasáhlo nejen zámečnické dílny.
Před toutéž hrozbou stály i takové profese jako houslařství. Je téměř neznámou skutečností, že právě proti tomuto nebezpečí se v březnu 1950 postavila široká kulturní veřejnost v memorandu "Obrana houslařství". Tu reprezentovali jak první národní umělci a symboly doby, jakými byli 90letý J. B. Foerster a 77letý Max Švabinský, tak i mladí členové již tehdy známého Smetanova kvarteta - A. Kohout, L. Kostecký, J. Novák a J. Rybenský, ale i neznámí řadoví hudebníci z celé republiky. Na pozadí politických procesů to byl nezvykle odvážný čin, který přispěl k tomu, že toto svébytné umělecké řemeslo zůstalo v Čechách zachováno.
Bohužel je současně pozoruhodné i příznačné, jak i ti největší duchové byli nuceni křivit páteř a deformovat pravdu, aby se ve svém snažení mohli opřít o Sovětský svaz - náš vzor.
Žádné komentáře:
Okomentovat