Londýnské operní ceny 2019 s českým nádechem

Letos již posedmé byly v Londýně uděleny ceny  International Opera Awards za vynikající výsledky v oblasti opery.

Porota, které předsedá John Allison, vydavatel renomovaného britského měsíčníku Opera a hudební kritik Sunday Telegraph, rozhodla následovně:

Sbor: Bolshoi Opera

Dirigent: Marc Albrecht

Scénograf: Rebecca Ringst

Režisér: Katie Mitchell

Vzdělání a osvěta: Umculo

Zpěvačka: Asmik Grigorian

Festival: Janáček Brno Festival

Vedení v opeře: Waldemar Dąbrowski
Sponsored by Good Governance Institute

Celoživotní dílo: Leontyne Price

Zpěvák: Charles Castronovo

Nová inscenace:
Janáček: From the House of the Dead, d. Krzysztof Warlikowski (Royal Opera House)
Sponsored by KT Wong Foundation

Nový objev: Maxim Emelyanychev

Operní společnost: Opera Vlaanderen

Operní orchestr: Royal Opera House

Filantrop: Fondation Bru

Cena čtenářů: Sonya Yoncheva
Sponsored by Opera Magazine

Záznam (komplet opera):
Rossini: Semiramide (Opera Rara)

Záznam (recitál)
Stéphane Degout: Enfers (Harmonia Mundi)

Znovuobjevené dílo:
Hasse: Artaserse (Pinchgut Opera)

Světová premiéra
Kurtág: Fin de partie (Teatro alla Scala)
Sponsored by The Vineyard

Mladý zpěvák: Marina Viotti
Sponsored by Mazars

Za pozornost stojí hned čtyři zpěvačky, které chci zmínit. Černá Leontyne Price, která si sice pro cenu za celoživotní dílo nepřijela, protože jí táhne na 93 let, ale byla první afroamerickou hvězdou Metropolitní opery a v La Scale debutovala už v roce 1960:

Leontyne Price před La Scalou v roce 1960

Sonya Yoncheva - nikoho jiného z užšího výběru bych nevolil. Superstar Metropolitní, Berlínské státní opery, Royal Opera House i Smetanovy síně... prostě globální.

S napětím očekávané letní salcburské účinkování v Cherubiniho Medee se však konat nebude, místo toho se bude rodit. Respekt.

Cenu jako nejlepší zpěvačka získala sopránistka Asmik Grigorian, dcera  arménského tenora a litevské sopránistky, držitelka Opera Award jako objev sezóny v roce 2016, která vloni v Salcburku podala fantastický výkon jako Salome. V příští sezóně má zpívat Normu v Theater an der Wien, což by se nemělo nechat ujít.

Asmik Grigorian

A protože rodina má držet pohromadě, tak nejen, že onu Normu bude režírovat její manžel, ruský režisér Vasily Barkhatov, ale aby nejel do Londýna jen jako doprovod úspěšné manželky, tak získal nominaci v kategorii nejlepší režisér roku. To je on:

Tou čtvrtou zpěvačkou je Vivica Genaux, která sice nebyla oceněna osobně, ale je klíčovou postavou v inscenaci Haaseho opery Artaserse, za níž dostalo komorní divadlo Pinchgut Opera v Sydney ocenění jako znovuobjevené dílo. Zmiňuji ji mimo jiné proto, že před osmi lety byla v Praze a koncert s Collegiem 1704 ve Stavovském divadle byl velký zážitek. Stejně tak v roce 2014 v Rudolfinu.

Vivica Genaux

 S práznou však ani letos neodešlo Česko. Po loňském ocenění mladé režisérky Barbory Horákové Joly to byl letos festival Janáček Brno, který byl vybrán jako festival roku. A nejen mých několik návštěv loňských festivalových představení (brněnská Liška Bystrouška, Z mrtvého domu z Cardiffu a Věc Makropulos), ale celá atmosféra festivalu mne utvrzují v tom, že právem.

šéf brněnské opery Jiří Heřman a ředitel NdB Martin Glaser
převzali v Londýně Opera Award

A náhodou není ani to, že Opera Vlaanderen získala cenu jako nejlepší divadlo. V Brně sami hráli svou inscenaci Věci Makropulos a opera Janáčkova divadla hrála Káťu Kabanovou v licenci tohoto divadla.

Když uvážíme, že Royal Opera House byla oceněna za nejlepší inscenaci Janáčkovy opery z Mrtvého domu a v širším výběru byl ještě jeden Janáček, byl ten letošní ročník Opera Awards tak trochu český. Někdo říká, že opera v Česku upadá, mně se to nezdá. Příjemný pocit, když v jiných oborech to hapruje evidentně.