Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 22. května 2019

Edvard Grieg

Edvard Hagerup Grieg (1843-1907)

Skladatel a klavírista Edvard Hagerup Grieg se narodil v norském Bergenu 15. června 1843 do dobře situované a hudebně orientované rodiny se skotskými kořen.

Prvním učitelem hry na klavír mu byla matka a vliv na jeho další vývoj měl i strýc, slavný norský houslista Ole Bull. Ten také ujistil rodinu, že chlapcův talent zaslouží vyžaduje kvalitní hudební vzdělání. Patnáctiletý Edvard tak odešel do Lipska, kde strávil 4 let studiem klavírní hry a skladby na tehdy nejlepší evropské konservatoři vedené v Praze narozeným židovským hudebníkem a skladatelem Ignazem Moschelesem. Založil ji Mendelsson a Moscheles, který byl jeho přítelem, se cítil zavázan k udržování jeho odkazu a vedl ji v duchu klasické německé romantické tradice. V roce 1860 překonal Grieg těžké plicní onemocnění, které poznamenalo jeho zdraví na celý život. V následujícím roce vystoupil poprvé jako koncertní klavírista ve švédském Karlshamnu. V roce 1982, na svém absolventském koncertě v Gewandhausu, hrál Grieg 4 kusy op. 1, silně ovlivněné Schumannem, Mendelssohnem a Chopinem. Po skončení konzervatoře hrál poprvé i v Bergenu. Na programu byla m.j. i Beethovenova Patetická sonáta.


Od roku 1863 strávil Grieg 3 léta v dánské Kodani, která tehdy představovala pro Norsko kulturní centrum (chudé Norsko bylo do roku 1814 prakticky součástí Dánska). Zde pokračoval ve studiu u Nielse W. Gadea, kdysi Mendelssohnova asistenta v Lipsku. Povzbuzován jím k tvorbě hudby pro symfonický orchestr, napsal Grieg Symfonii c-moll, jejíž provozování však později zakázal a na repertoáru se objevila až v 80. letech 20. století. Zvláště se v té době Grieg sblížil se svým vrstevníkem Rikardem Nordraakem, který (na slova bratrance a pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu Bjørnstjerne Bjørnsona) napsal cyklus písní, z nichž jedna se stala v roce 1864 norskou hymnou. S dalšími mladými umělci založili spolek Euterpe pro pěstování skandinávské hudby a Grieg se záhy stal přesvědčeným vlastencem a republikánem. V zimě 1865-66 Grieg s Nordraakem cestovali po Itálii, kde Grieg dával koncerty, díky kterým se dostal do evropského hudebního povědomí a napsal orchestrální předehru In Autumn (Na podzim). V Římě se také Grieg seznámil s dramatikem Henrikem Ibsenem. Když Nordraak z jara zemřel, napsal Grieg smuteční pochod a-moll pro klavír, který později získal cenu Stockholmské hudební akademie. V červnu 1867 se Grieg oženil se svou sestřenicí, sopranistkou a talentovanou klavíristkou Ninou Hagerup. Rodiče nadšeni nebyli a nezúčastnili se. Novomenželé se usadili v Oslo, kde Grieg učil a dirigoval. Dcera Alexandra, jediné jejich dítě, se narodila o rok později, avšak dožila se jen jednoho roku.

V létě 1868, na dovolené v Dánsku, napsal Grieg koncert pro klavír a orchestr a-moll, který je dnes považovám za jeden z nejkrásnějších klavírních koncertů vůbec. Jeho premiéry v dubnu 1869 v Kodani se však pro závazky v Norsku nemohl zúčastnit. Zimu 1869-70 strávil Grieg v Itálii, když na základě Lisztova doporučení získal stipendium od norského ministerstva školství. V Římě se také s Lisztem několikrát sešel. Při prvním setkání se zabývali Griegovou 1. houslovou sonátou, při druhém v dubnu pak klavírním koncertem.

V roce 1872 byl Grieg zvolen členem Stockholmské hudební akademie a o rok později mu spolu s Ibsenem švédský král udělil titul Rytíř sv. Olafa. V té době spolupracoval s literátem Bjørnsonem a jedním z jejich projektů byla národní opera o norském králi Olav Trygvason. Nikdy však nebyla dokončena. Zato v roce 1874 Griega Ibsen vyzval, aby napsal hudbu ke hře Peer Gynt. Premiéra v roce 1876 se konala v Oslo a sklidila velký úspěch. Světově proslulé jsou i jeho dvě orchestrální suity Peer Gynt (1888 a 1892), vytvořené z původní scénické hudby. Ač nesledují bezprostředně jeho děj, přesto charakter hudby i názvy vět – Jitřní nálada, Åsina smrt, Anitřin tanec, Ve sluji krále hor, Únos nevěsty a Ingridin nářek, Návrat Peera Gynta, Solvejžina píseň – propůjčují těmto suitám programní ráz a jsou považovány za jakýsi prototyp národní norské hudby.

V témže roce 1874 získal Grieg stálý důchod od norské vlády, což mu umožnilo vrátit se do Bergenu. Tam v letech 1881-82 řídil i místní symfonický orchestr. V roce 1885 se přestěhoval do domu v Troldhaugen nedaleko Bergenu. Zde pak Griegovi trávili každoročně léto, zatímco v zimě absolvovali koncertní turné a cestovali po Evropě a zde jsou také pohřbeni. Dnes je dům součástí Griegova muzea.

Krátce poté, snad inspirován Dvořákovým úspěchem v Anglii, se Grieg obrátil na uznávanou houslistku a brněnskou rodačku Wilemínu Nerudovou. Ta v době, kdy žila se svým prvním manželem ve Skandinávii, hrála jeho první houslovou sonátu a nyní, vdána do Anglie, ho uvedla do tamějšího hudebního světa. Velký úspěch, který následoval, byl podpořen i koncerty, které dával Grieg spolu se svou ženou. Výsledkem byl čestný doktorát University v Cambridge v roce 1894 (a 1906 v Oxfordu).

Rovněž ve Francii byl Grieg uznáván. V roce 1890 byl zvolen členem Akademie a v roce 1896 mu byl udělen řád Čestné legie. O 3 roky později však na protest proti antisemitské „Dreyfusově aféře“ zrušil francouzské turné a svou nelibost vyjádřil v tisku, což mu přineslo řadu nepřátel. Claude Debussy, přestože výrazně ovlivněn Griegovou hudbou, řekl, že je „jako růžový bonbon naplněný sny“ a při turné v roce 1903 mu musela být přidělena policejní ochrana. Zhruba v této době, roku 1898, napsal Grieg Symfonické tance, op. 64, poslední větší skladbu pro symfonický orchestr.

Grieg koncertoval a dirigoval po celé Evropě, ale jeho přítomnost v Praze se podařilo zajistit až na 20.-26. února 1903. Jedním z důvodů bylo i to, že nechtěl být vtažen do ostrých česko-německých sporů. O koncertu pak napsal: „ …účinkovala také jedna malá zpěvačka. Jmenovala se Magda Dvořáková a je dcerou skladatele Dvořáka. Zpívala s temperamentem, ale… česky, a to pro mne znělo trošku cize a po chvíli jsem v duchu vzdychal. Ovšem, zažil jsem pěkné setkání s Dvořákem. Je to, mírně řečeno, zvláštní člověk, ale nemohu si stěžovat, na mne byl laskavý.“ Další návštěvu Prahy uskutečnil rok před svou smrtí 16. dubna 1906, kdy společně se svou ženou vystoupil v Rudolfinu, kde řídil Českou filharmonii.

Edvard Grieg, který celý život zápasil s nepevným zdravím, nebyl tvůrcem velkých symfonických forem ani opery, zato však dokázal upoutat komorností svých děl, ať to byly jeho proslavené Lyrické kusy pro klavír, uspořádané do deseti sešitů, Smyčcový kvartet g-moll, Violoncellová sonáta, Suita pro smyčce "Z časů Holbergových," nebo Tři sonáty pro housle. Jsou to díla, v nichž se projevil nejosobitěji, jako skutečný lyrik a mistr drobnokresebné hudební techniky, nápaditý v odvážných harmonických spojích i v melodických liniích tolik čerpajících z inspirace norskou lidovou písní. Právě tak cenné jsou Griegovy úpravy norských lidových písní pro čtyřruční klavír, v nichž se zejména harmonické prostředky stupňují až na nejzazší mez tonální určitosti.

Za svého života byl Grieg mimořádně populární. Možná k tomu přispělo jeho cestování, možná charakter skladeb. A i když tato popularita postupně opadala, jeho melodie zní nejen z podií koncertních síní, ale jsou dodnes slyšet i v desítkách filmů.

Žádné komentáře:

Okomentovat