Blízkovýchodní cesta 3 - Masada

Ráno třetího dne nás v akabském hotelu Dweik probouzí volání z blízké mešity přecházející v jakousi dětskou rozcvičku v nedaleké škole. Ledaže by ty zvuky vycházely z městského Sharia Court hned vedle.

Město má přes 100 000 obyvatel, je jediným jordánským přístavem, má archeologické muzeum a různé pamětihodnosti předkřesťanské i pokřesťanské, které jsme neviděli, ba ani vykopané základy vůbec prvního křesťanského kostela na světě postaveného okolo roku 300. I když, upřímně řečeno,  ony jsou něco jako Kostel Panny Marie na pražském Hradě, tedy pouhý důkaz, že tam něco bylo, tady ovšem o téměř 600 let dříve.

základy křesťanského kostela v Akabě

A protože máme namířeno přímo na hraniční přechod do Izraele a dál až do Betléma, nestihneme se ani mrknout na křižácký hrad Al Karak, který je ještě pár hodin jízdy nad Petrou a už vůbec ne na Džaraš, město založené o skoro 1,5 tisíciletí dříve Alexandrem Makedonským na severu země. Sluší se rovněž poznamenat, že mezi tím staří Římané vybudovali z Damašku přes Ammán do Akaby silnici  dlouhou dobrých 500 kilometrů.

Na dvou oddělených hraničních přechodech probíhá obvyklá byrokratická procedura spojená na izraelské straně s možností důkladné prohlídky zavazadel, což zabere celkem 2 hodiny vzácného času. Okolí toho jordánského úřadu bylo přes veškerou snahu nehostinné, zaprášená vegetace skomírala, zatímco na izraelské vzkvétala, a informační tabule ukazovaly směr k ptačí rezervaci nebo pěstitelskému centru.

Nakonec nastupujeme do izraelského autobusu a jedeme na sever. Kolem silnice hučí motory letadel, která se chystají k přistání (a nebo startují). Letiště je prakticky uprostřed města, dráha končí 300 metrů od moře. Dnes je ovšem situace jiná, protože necelých 20 km severně od města byl v lednu 2019 otevřen moderní Ramon International Airport, který má kapacitu 2 mil. pasažérů/rok, s perspektivou zdvojnásobení během následujících 10 let. Typickou absurditou těchto nepříliš bohatých končin je, že akabské mezinárodní letiště (Jordánsko) je vzdálené necelých 10 km a mezinárodní letiště Taba (Egypt) asi 17 km. Přesto mám dojem, že představa o společném využívání tohoto izraelského pro všechny lety do všech tří zemí je spíš z oblasti snů o hlubokém míru a přátelství v Levantě..

tam nahoře je letadýlko, do města slabé 3 km

Souběžně s izraelsko jordánskou hranicí jedeme po trase, kterou jsme přijeli, u Lotanu však neodbočujeme na silnici 40 do Negevské pouště, ale jedeme po devadesátce přímo na sever. Podél silnice se táhnou plantáže zavlažovaných skleníků, sady, občas ohrazené osady, Sinajská poušť s teroristy zase není tak daleko.

skleníky podél dálnice

Po necelých 200 km, kde do poloviny cesta mírně stoupala, ale pak klesala až do 400 m pod hladinou oceánů, přijíždíme k Mrtvému moři. To je součástí příkopová propadliny, která vznikla před mnoha miliony let pohybem zemských tektonických desek a táhne se 6000 km od severu Sýrie na jih. Její nejhlubší částí je právě oblast Mrtvého moře, které je napájeno vodami řeky Jordán,  jejíž koryto prochází oním zlomem od severu Izraele a protéká Galilejským jezerem. Jeho horní část je navíc hluboká až 400 m, ta jižní je naopak mělká zhruba 6 metrů. Další kuriozitou je, že je slané, a to notně, takže teoreticky se v něm nelze utopit.

Ona sůl obsažená ve vodách Mrtvého moře však představuje ohromné nerostné bohatství. V jeho jižní části se nachází provozy podniku Dead Sea Works s horami vytěžené soli.

S těžbou zde v roce 1929 začal ruský důlní inženýr Moše Novomejskij, továrna u severního bazénu byla v roce 1948 zničena, z té jižní se stal Dead Sea Works. A protože je dnes 6. největším dodavatelem draselných soli a vůbec největším dodavatelem bromu na světě, nejsou majetkové vztahy kolem něj vůbec jednoduché. 

Dead Sea Works je součástí společnosti Israel Chemicals (ICL), kterou kontroluje největší izraelská holdingová společnost Israel Corporation. V ní má 55 % podíl Ofer Brothers Group, ale stát drží zlatou akcii, která mu dává právo veta na majetkové operace nežádoucí pro stát. Navíc firma těží soli na základě licence, která končí v roce 2030, ale stát požaduje její zkrácení o 8 let, aby vyjednal pro sebe příznivější podmínky.

A aby to bylo ještě složitější, tak Mrtvým mořem a řekou Jordán prochází hranice mezi Izraelem a Jordánskem, takže podobný podnik na východním břehu se jmenuje Arab Potash Company (APC) a podléhá jordánské jurisdikci.

Toto dvojvládí brzdí i řešení vůbec největšího problému Mrtvého moře a to jeho vysychání o téměř metr ročně. Je způsobeno jednak intenzivním využíváním vod Jordánu Izraelem, Palestinci i Jordánskem, takže přítok do moře se snížuje, současně i sama těžba vede ke ztrátám vody. Řešením by možná bylo napouštět mořskou vodu z Akabského zálivu. Technicky to proveditelné je, existují studie i dohody, chybí peníze, především však politická vůle a v takové situaci se hodí ekologie jako hlavní překážka.

Největší pozoruhodností v oblasti Mrtvého moře však je hora tyčící se v poušti asi 3 km od dálnice 90.


MASADA

Po dalších 40 km zahýbáme do pouště a po 5 minutách zastavujeme na parkovišti pod Masadou.

Masada Museum je dole u lanovky

pohled na horu od severu

Stolová hora nebo skalní plošina se tyčí do výšky 400 m nad okolním terénem, takže její vrchol je v nadmořské výšce jen o málo vyšší než nula.

VELMI STRUČNÉ ŽIDOVSKÉ DĚJINY

V tuto chvíli asi nezbyde než udělat stručnou exkurzi do dějin Židů. A vzít v úvahu, že pro řadu informací je jediným zdrojem bible. Pomineme otce zakladatele Abraháma a skočíme něco málo před rok 1200 před n.l., kdy východní Středomoří zasáhla vlna přistěhovalců z jihovýchodní Evropy, které Egypťané nazývali "mořskými národy." Ti mimo jiné oslabili sílu Egypta, přestože je porazil, a způsobili zánik říše Chetitů. Oslabená egyptská kontrola pak umožnila přivandrovalým Filištínům obsadit území okolo Gazy a na druhé straně začaly přes Jordán pronikat židovské kmeny do oblasti Jericha. 

Následovalo tzv. období soudců, či spíše kmenových vůdců, mezi něž patří i Samson (známý díky rusovlasé pelištejské agentce Dalile) a koncem 11. století se do jejich čela postavil Saul, který spolu se synem Jónatanem porazil Filištíny. Nicméně souběh událostí vedl k tomu, že byl nahrazen Davidem, který sjednotil kmeny, učinil Jeruzalém hlavním městem a vybudoval silnou armádu a také byrokracii kvůli výběru daní, aby armádu uživil. Po něm převzal vládu syn Šalamoun a za jeho vlády (961 - 922 před n.l.) byl vybudován První chrám. Po Šalamounově smrti se země rozdělila a zažívala vzestupy a pády provázené vraždami a převraty. Severní království bylo vyvráceno Asyřany a jeho obyvatelé deportováni do Sýrie. Koncem 6. století dobyli Babylóňané jižní království Judsko, jeruzalémský chrám byl zničen, obyvatelé byli přesídleni do Babylónu a nastává období "babylónského zajetí." Pouze části Izraelců se podařilo prchnout do Egypta.

Babylóňany však o 70 let později porazili Peršané, kteří Izraelcům umožnili pravděpodobně roku 538 návrat a po 20 letech byl vybudován i Druhý chrám. Což ovšem neznamená, že Judea byla nezávislá, stejně jako dříve o jejím vedení rozhodovala místní velmoc, tentokrát Peršané.

Uběhlo zhruba 200 let a roku 333 před n.l. přitáhl Alexandr Veliký, který Židy osvobodil od Peršanů a na sedm let také od daní. Navíc mohli žít podle Zákona a ctít svého boha. Postaral se také o hospodářský růst Palestiny a v Egyptě založil Alexandrii, kde nechal vybudovat židovskou čtvrť a ta se stala největší diasporou na světě.

Léta bojů o Alexandrovo dědictví (zemřel roku 323 před n.l.) přivedla k moci jeho důstojníka Seleuka a po něm jeho potomky, z nichž Antiochos IV. se rozhodl řešit finanční problémy říše vyloupením Chrámu, a navíc v rámci helenizační politiky vydal roku 167 před n.l. dekrety, které měly zničit židovské náboženství. Židé povstali a pod vedením Júdy zvaného Makkabí, pak zahájili povstání "makabejských". Ti založili novou dynastii, která vcelku úspěšně bojovala o nezávislost a rozšiřovala království. Vnitřní odpor farizejů, kteří sledovali poněkud jiné pojetí židovské víry, vyřešil Alexandr tím, že osm set jejich představitelů nechal ukřižovat a ženy a děti zabít před jejich očima. Nicméně jeho říše nabyla prakticky stejné velikosti jako za Davida o 900 let dříve.

Ale to už do hry vstupují Římané, jejichž vojevůdce Pompeius na podzim roku 63 před n.l. vnikl do Judeje a dobyl ji. Okleštěná Judea zůstala přesto relativně samostatná a roku 37 před n.l. se stal jejím králem Herodes Veliký (Ukrutný). Ten se netěší valné pověsti, protože podle bible nechal vyvraždit betlémské kojence. Jako vládce však byl mimořádně schopný, nechal přestavět jeruzalémský Chrám, vybudoval přístav Cesarea, pevnosti Herodium a Masada a další stavby. Vedle pevností pečoval o svou moc i tím, že nechal zabít spoustu lidí včetně manželky a tří synů. Ani to nezabránilo roku 4 před n.l. jeho smrti v důsledku selhání ledvin. Toto datum poněkud koliduje s názorem, že o 4 roky později chtěl nechat zabít také malého Ježíše.

Roku 6 n.l. ztratila Judea i formální samostatnost, stala se součástí římské provincie Syria a nejvyšším představitelem římské moci byl prokurátor podléhající syrskému legátovi. Přestože v náboženských otázkách nebyli Židé omezováni, rostla postupně nespokojenost, která vyústila v 1. židovskou válku. Po počátečních úspěších však byli vzbouřenci poraženi, padl i Jeruzalém a 10. srpna 70 byl římským vojskem vypálen Druhý chrám. Zachovala se jen část jeho vnějšího opevnění nazývaná Západní zeď či Zeď nářků. Definitivně byli Židé poraženi pádem Masady v dubnu 74. Počet obětí na jejich straně šel do statisíců.

Další konflikt nastal po roce 130, vedl ho Bar Kochba a je označován jako druhá židovská válka. Ta  byla opět krvavě potlačena, podle některých pramenů převýšil počet židovských obětí 500 000. Výsledkem byla obrovské devastace země, zákaz vyučování Zákonu a obřízky. Provincie byla přejmenována z Judea na Syria Palaestina.

Definitivně provincie zmizela z mapy po roce 638, kdy se Jeruzaléma zmocnili Arabové. Koncem 7. století byly na Chrámové hoře, kde stával židovský chrám, postaveny mešity al-Aksá a Skalní dóm.

Pokračování v roce 1948.


MASADA - POKRAČOVÁNÍ

A jsme zpátky u Masady. Její plošina má rozměry zhruba 550 x 270 metrů a vedle úzkých a klikatých cestiček je dnes přístupná pouze lanovkou.

pohled z kabiny lanovky směrem k Mrtvému moři

Díky své poloze je plošina přímo předurčena pro umístění pevnosti. Což také učinil Herodes Veliký a hned jak převzal vládu začal s jejím budováním. (Zdrojem těchto informací je spis Válka židovská, jejíž autor Flavius Iosephus byl jedním z židovských velitelů, stal se však oblíbencem císaře a dožil v Římě jako historik). Pevnost zahrnovala sklady, kasárna, zbrojnici, paláce a nádrže na vodu. Obehnána byla čtyřmetrovým opevněním s věžemi.

model Herodovy pevnosti na Masadě

čtverec vpravo dole je římský tábor na západní straně

Když začala válka, zmocnila se pevnosti židovská sekta Sicariů, jejíž příslušníci zmasakrovali římskou posádku. Ovšem protože nepředstavovali hlavní proud židovského odporu, zdecimovali i 700 žen a dětí v okolních židovských vesnicích. Zlí jazykové tvrdí, že to byla první teroristická organizace v dějinách. Po dobytí Jeruzaléma začali Římané "čistit" i vzdálenější místa Judeji a v roce 73 vybudovali kolem Masady 8 vojenských táborů pro 15 000 mužů a u západní strany hory, která přesahovala okolní terén jen o 90 metrů, nasypali rampu, po ní vyvezli k opevnění beranidlo a jím zeď rozrušili. Když do pevnosti vstoupili, nalezli pouze spálené budovy a 960 mrtvých mužů, žen a dětí. Archeologové však ve 20. století odhalili kosterní pozůstatky jen 28 osob.

západní palác

Ať už jakkoli, národ spojují jeho mýty a Masada se stala působivým posvátným místem židovské historie, kde se ještě donedávna pořádaly slavnostní přísahy bezpečnostních složek a dnes tam probíhají spektakulární produkce operních představení.

MRTVÉ MOŘE A KOUPÁNÍ

Mrtvé moře je opravdu mrtvé, nebereme-li v potaz několik halofilních bakteríí, a tak v něm život představují pouze koupající se turisté. Jim slouží především dvě střediska.

Ejn Bokek

Na severním konci spodního bazénu Mrtvého moře je luxusní centrum Ein Bokek, jehož hotely nabízí ubytování převážně od 200 dolarů/noc výše. A protože voda a vzduch vykazují léčebné účinky, o klienty není nouze.

hotel Meridian David ve středisku Ein Bokek k nejluxusnějším nepatří

Hustota vody je zde 1,24 kg na litr, hustota lidského těla 0,985, takže voda v Mrtvém moři nadnáší a každý může splývat na hladině, aniž by se potopil. 

Přesto se však každý rok najde někdo, komu se podaří se utopit. Obvykle je to stará nebo obézní osoba, která se otočí na břicho a pak nedokáže zvednout hlavu nad hladinu. V roce 2017 to byl například Vasilij Tarasjuk, obézní ruský milionář, poslanec státní dumy a předseda výboru pro přírodní zdroje. Čím kdo zachází...

Ein Gedi

Druhé středisko se nachází na břehu severní části asi 20 km za odbočkou k Masadě. Ein Gedi ovšem není jen kus pobřeží, ale je to především oáza a národní park. Jsou v něm jeskyně a prameny, jeden z potoků je pojmenován po králi Davidovi. Což není náhoda, protože podle bible a židovské tradice se zde ukrýval David (ten, co zabil Goliáše) před králem Saulem. Pro milovníky hudby lze jako zdroj bližších informací nabídnout Händelovo oratorium Saul.

Nedaleko od rezervace vznikl v roce 1956 izolovaný kibuc, přístupný pouze pouštní cestou od Beerševy. Dnes existuje rychlé spojení do Jeruzaléma. Zhruba 550 obyvatel nachází vedle zemědělství uplatnění především v ubytovacím komplexu v obci a lázeňském na břehu moře.

U veřejné pláže jsme absolvovali třetí a poslední zastávku na cestě z Jordánska.

zadarmo si moc luxusu neužijete

bahno z Mrtvého moře léčí

odjíždíme v pokoji

KONEČNĚ DOMA V BETLÉMĚ

K večeru jsme po celkem 350 km jízdy dorazili do Betléma, kde nás čekala první z šesti izraelských nocí. Již za tmy jsme projeli Jeruzalémem ke kontrolnímu bodu na hranici Izraele s Palestinskou autonomií, která začíná za mohutnou zdí městem Betlémem. O kousek dál se nachází nevelký hotel Bethlehem Inn, který provozují palestinští křesťané. Asi proto je jeden nápaditý účastník zájezdu pozdravil "šalom" a dožadoval se piva. Začíná čtvrtá noc na Blízkém východě, noha stále krvácí, vyhazuji první boty.


Část 1. - Cesta 
Část 2. - Jordánsko
Část 3. - Masada

Bude pokračováno. Zatím přidávám jen něco neuspořádaných fotografií z archivu, další text se objeví časem.