Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 20. května 2019

Blízkovýchodní cesta 2 - Jordánsko

WADI RUM

Teprve ráno je pořádně vidět, kde jsme. Wadi Rum - Měsíční údolí. Přírodní rezervace v severním kousku pouště, největší v Asii, která pokrývá většinu území Saudské Arábie a jih dnešního Jordánska. Písečná planina v nadmořské výšce okolo 1000 metrů, ze které vyrůstají různě vysoké skály, ty nejvyšší až do 1700 m n.m., zvrásněné vodami a větry. Severní část Arabské pouště, kde dnes žijí většinou již nekočující beduini. Akaba je jejich civilizační kotva, tady mají svůj turistický byznys.

Poznáte je podle bílé tóby (thob, kalabíja, dišdaša), jakési košile až na zem, a šátku, většinou červenobílého, na hlavě - kufíje. Ta bílá je ovšem spíš společenská či slavnostní, pást kozy nebo opravovat auta v ní asi nebudou. A jezdí japonskými pick-upy, na nichž vozí zásoby, zboží a když se po stranách přidají lavičky, tak i lidi. Ke krásným exotickým pohledům do krajiny a na vzácné zbytky staré architektury, k petroglyfům, které tady zůstaly po dávných Nabatejcích, a skalám, na které lézt je mnohem romantičtější než exhibovat před zraky turistů ve skalách Prachovských.

Koncem 1. světové války tady pobýval i britský archeolog, spisovatel a tehdy především voják T. E. Lawrence ("Lawrence z Arábie"). Podle jeho knihy "Sedm sloupů moudrosti" se jmenuje jeden z oněch kamenných masivů. Vlastně to souvisí s veršem ze starozákonní Knihy přísloví: "Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila," jinak v tom žádná logika není. To jméno hora nese od 80. let, zřejmě je to šikovný marketingový tah. A oblast je také oblíbeným místem režisérů, jejichž film se odehrává na Marsu, možná proto, že písek je načervenalý.

Sedm sloupů moudrosti
Asi 30 km od dálnice je centrum oblasti, vesnice Wadi Rum v dlouhé planině široké asi 1,5 km, my však jedeme ještě pár kilometrů dál k hotelu, který je ukryt pod skálou a obehnán zdí. Kupodivu má i tekoucí vodu, takže splňuje základní hygienický standard. Po tom, kam použitá voda odtéká, jsem nepátral.

stanový hotelpouštní kuchyň a jídelna
Pokoje však nejsou skryty uvnitř několikapatrové betonové kostky, ale tvoří je menší či větší stanové domečky, jejichž černé stěny jsou utkány z velbloudí srsti.

to vše odděleno od světa zdí
a všude kolem jen písek a skály
Avšak konec rozhlížení, na petroglyfy, Lawrenceův pramen nebo projíždku na velbloudovi jaksi nezbyl čas, protože v 8 se odjíždí směr Petra.

Projíždíme ústřední vískou, která se jmenuje stejně jako celá oblast - Wadi Rum. Turismus je zřejmě výnosný, protože v pustině jsou prodejny potravin a ovoce, nicméně s pořádkem si hlavu nikdo dvakrát neláme. Jsou v ní i stabilní domky, na střechách vodní nádrže, elektrické vedení a také hodně domů nedostavěných. Nevím jak v Jordánsku, ale jsou země v této oblasti, kde dokud není stavba dokončena, neplatí se z ní daň. A tak mnohé jsou nedostavěné léta.


Když je takových krámků vedle sebe víc, je to supermarket. A že na pořádek moc přísní nejsou, je  třeba pochopit, vždyť ještě před pár desítkami let byl jejich obydlím stan a putovali krajem tam, kde zrovna byla potrava pro velbloudy, kteří jim poskytovali mléko, maso, srst a veškerý odpad byl ekologický. Dnes jsou velbloudi spíš atrakce pro turisty, radost pro místní a také dobrý byznys, pokud jde o velbloudy závodní. Co se funkce přepravní týká, nahradila je zcela neromantická auta.



Ale stejně je pozoruhodné, že tady, daleko v poušti, je vlastně veškeré vybavení moderního světa. O něco méně pozoruhodné to je, vezmeme-li v úvahu, že ta poušť představuje yýznamný zdroj příjmů od zahraničních turistů. A na ploše možná 100 km2 je těch táborových hotelů mnoho desítek.

Tou druhou oblastí je Petra, kam právě směřujeme. A pak už autobus polyká dálniční kilometry, jen tu a tam se z pouště vynoří odpočívadlo s prodejnou tretek a bufetem. Na jednom z nich jako kdybychom se vrátili mnoho desítek let zpátky. Kolem projížděla kolona britských čtyřkolých veteránů, která v rámci Rallye Med absolvovala 20 000 km okolo Středozemního moře. Pozoruhodný výkon, když průměrný věk 15 veteránů byl 50 let. Zábava hodná koloniálních důstojníků.



PETRA

Po asi 2,5 hodinách přijíždíme do Wadi Musa, Mojžíšova údolí. Stejnojmenné moderní město, kam byli v rámci denomádizace usídleni beduini, se nachází na jeho svazích. Z něj vede cesta do historického skalního města skrytého v horách, vzdušnou čarou vzdáleného asi 100 km od Akaby a 25 km od hranic s Izraelem. Místo je zmiňováno ve Starém zákoně, odtud ten Mojžíš, jeho slávu však zajistili Nabatejci, původně rovněž kočující, ale v Petře vybudovali mezi 4.-1. stoletím před n.l. město, sloužící především dálkovému obchodu, kde v dobách největší slávy žilo až 30 000 lidí. S příchodem Římanů skončilo jejich království a město začalo ztrácet význam. Znovuobjeveno bylo počátkem 19. století a dnes je největší atrakcí Jordánska a památkou UNESCO.

Autem tam však z nové Petry nedojetete, těch téměř 8 kilometrů tam a zpátky můžete jít pěšky. Pokud jste chabrus na nohy nebo línej, je rozumné použít zvířecí transport. Hřbet velblouda, sulka tažená koníkem nebo samotný koník. Pokud však nemáte peníze, měli byste radši zůstat doma.

 


Když projdete nebo projedete soutěskou mezi skalami, místy jen 2-3 metry širokou a mnoho desítek ne-li stovky metrů vysokou, objeví se před vámi pozoruhodná stavba vytesaná do skály někdy ve 2. století př. n.l. Možná hrobka posledního nabatejského krále Arety III., možná úkryt pro egyptský poklad.

"Pokladnice"
O kus dál se rozevírá široké údolí a na jeho levé straně se vynoří nabatejský amfiteátr pro 3000 diváků, později Římany rozšířený až na 8500 míst. A ještě později poničený zemětřesením a z části rozebrán na stavební materiál. Klasika.


To jsou dvě z nejvýznamnějších památek, ta třetí - Ad Deir neboli klášter, je nahoře v horách, a navíc podobná Pokladnici. Takže stačí dojít k restauraci dole, stejně jsou to skoro 4 kilometry a pomalu se vrátit zpátky. 

občerstvení se určitě hodí
 

 

Podél cesty je i tak pamětihodností dostatek. Hadrianova brána, hroby vysekané do skály, "Oltář", Nympheum, zbytky chrámu a další a další. Projít všechno je na několikadenní výlet a kdo na to má čas, dostane výraznou slevu na vstupném, protože své peníze stejně nechá v hotelu.

To však není náš případ, neboť opět spěcháme a ti méně zdatní i tak dochází se zpožděním a z posledních sil zpátky do kopce a do 21. století. Nikdo se neztratil a všichni přežili, takže se můžeme vydat zpátky k moři, kam dorazíme asi za 2 hodiny.

cestou přepadl pouštní krajinu západ slunce

AKABA

Opět v podvečer přijíždíme do Akaby. Ulice, ve které se nachází hotel je bohatě osvětlená a kolem se nabízí nejrůznější zboží i jídlo a pití, alkohol prý tam dole směrem k moři, prostě normální město.


Také hotel je standardní, jen vedle recepce visí velká cedule, která oznamuje, že požívání alkoholu je v celém hotelu zakázáno a bude-li nějaký odhalen, může být i zabaven.


Přesto se tam objevil rozhořčený český turista s lahví vína v ruce a s brněnským akcentem se dožadoval vývrtky, když už ji nemohou dát do pokoje. Cedule měla pravdu, láhev mu zabavili. Ale když slíbil, že chlastat nebude, dostal ji zpátky.

Má stále ještě krvácející noha však nikoho nepohoršila a v místní drogerii mi nabídli široký výběr náplastí a obvazů. Blízký východ, začíná noc druhá, nepočítám-li tu v letadle a autobusu..





Žádné komentáře:

Okomentovat