Se současným výtvarným uměním mám problém, protože nevím, co v něm hledat. Krásu zřídka. Lidskou duši? V hudbě to dělám tak, že odpojím mozek a nechám ji na sebe padat. Buď se strefí nebo propadne. Ale obraz se nehýbá, takže musí pracovat mozek. Ale ten často nenachází žádnou potravu. Aktuální projevy vizuální kultury jsou často náročné a bez znalosti patřičného kontextu a slovníku nesrozumitelné. Návštěva výstavy Současné umění v Albertině mi moc nepomohla.
Šok? Provokace? Vtip? Inspirace pro život? Drzost? Objevná forma? Prázdnota? Tvořivost utržená ze řetězu? Materiál? Vtažení do akce? Bezradnost? Všechno dohromady?
 |  |
| Anselm Kiefer (1945): Ježíšův rodokmen | Roy Lichtenstein (1923-97): Tvář |
Kieferův obraz je téma starozákonní, bez jeho hluboké znalosti nic neříkající. Lichtenstein je považován za jednoho z těch, kdo z grafiky, kterou se živili, udělali "velké" umění. Bezpochyby jsou lidé, kteří tomu věří.
Tenhle myšák je také ono velké umění.
Také Vasarely přesvědčil své okolí, že ony geometrické obrazce, jež jeho dílna vyráběla naveliko, mají být považovány za umění. Překvapilo by ale někoho, kdyby ona prasečí hlava byla jedním z exponátů a měla hluboký smysl?
Xenia Hausner (*1951): Hotel Shanghai
Georg Baselitz (1938): Na černém pozadí
Alex Katz (*1927): Trio 4
Gottfried Helnwein (*1948): Zjevení III (Prezentace Pána v chrámu)
A tohle je něco mezi Rembrandtem a dětským porno v hororovém hávu. Moje estetická pravda kvílí.
Žádné komentáře:
Okomentovat