Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

pondělí 1. dubna 2019

Revoluce v Čechách

Psal se rok 1848 a Evropou cválala revoluce. V Drážďanech Richard Wagner na věži kostela pozoroval pohyb královských vojsk, v Praze byla omylem zastřelena manželka vojenského velitele města a trochu se válčilo, zato v Maďarsku se válčilo usilovně, což skončilo popravou maďarského ministerského předsedy, zničením hradu a rozsáhlou emigrací.

Někde to ovšem nebylo tak žhavé. V nejmenovaném českém městě bylo největším revolučním projevem nadávání jakéhosi hostinského z předměstí, kterého povzbuzoval syn momentálně žijící v Americe. Po revoluci byl hostinský jako nebezpečný živel nějaký čas pozorován.

Když aktivní revoluce ve městě skončila, ustavila se městská samospráva, která přikročila k revolučním činům. Jedním z prvních bylo rozhodnutí zlikvidovat městský archiv, což radniční zřízenci naštěstí odflákli a místo důsledného znehodnocení naházeli všechny městské knihy do věžního sklepa. Některé ovšem stejně vzaly za své, pár se jich později podařilo zachránit. Druhé rozhodnutí bylo ještě vlastenečtější. Za účelem popření vší císařské kultury slavné zastupitelstvo schválilo vykácení městských sadů. To však s hlasitým ne zatrhla nadřízená císařská složka s hlasem rozhodujícím.

Vedle těchto státnických aktů se začaly vytvářet i zájmové skupiny. Tak třeba ctěný měšťan a cechmistr A se spřátelil s dalším ctěným měšťanem a cechmistrem B a za dva roky se konala svatba dcery A se synem B. A kmotrem jejich prvorozeného syna se stal pan starosta. Měšťan a zastupitel A se ovšem vlastenecky postaral i o svého nejstaršího syna, který začal hospodařit na městském majetku. A to tak úspěšně, že později na veškeré takovéto hospodaření z radnice dohlížel.

Ani jejich následovníci se nenechali zahanbit a rozhodli se postavit pro slávu obce na náměstí sochu významné postavy českých dějin. Dneska už nikdo neví, čím to bylo, že nakonec byl hrdina proveden tak mizerně, že do roka po něm zůstal jen sokl.

A tak se v bolestech rodila moderní česká společnost. Známý sociolog Ralf Dahrendorf tvrdil, že změnit politiku trvá šest týdnů, ekonomiku změníte za šest měsíců, ale systémová změna trvá možná šedesát let. Tato změna představuje především evoluční revoluci v hlavách. Mám dojem, že nám v Česku to bude trvat spíš 200 let.

Žádné komentáře:

Okomentovat