Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

čtvrtek 4. dubna 2019

Považoval se za božího posla

Trochu přeskočím poslední dva koncerty, kterými Sergej Byčkov uzavřel nahrávání velkých Čajkovského skladeb (ještě se k nim vrátím), protože ve středu 3. dubna zahájil nový nahrávací cyklus, a to Mahlerovy symfonie. Ta volba je z jeho strany naprosto logická. Především má Mahlerova hudba české kořeny, v Byčkovově filosofii je pro něj Česká filharmonie ten správný orchestr a on sám má jen asi tři jeho nahrávky, přičemž mít nahraného celého Mahlera je pro velkého dirigenta naprostá nezbytnost. Karel Ančerl nahrál s Českou filharmonií 1. a 9. symfonii, v roce 2006 vyšel komplet všech Mahlerových symfonií nahraných ČF s Václavem Neumannem a v minulém desetiletí uskutečnil nahrávky většiny Mahlerových symfonií také Zdeněk Mácal. Nahrávky Rafaela Kubelíka se bohužel počítat nedají, protože vznikly s Mnichovským rozhlasovým orchestrem. Ty však jsou spolu s Bernsteinovými považovány za referenční.

Devátou symfonii Gustav Mahler vytvořil v létě roku 1909 v Toblachu. Po krušném létě 1907 a nepříliš šťastné první americké sezóně následoval fenomenální pražský úspěch premiéry sedmé symfonie v září 1908 a v nové sezóně Mahler jakoby načerpal nové síly a byl zdráv. Při návratu do Evropy se zjara 1909 setkal v Paříži s Augustem Rodinem, který tvořil jeho bustu, pak strávil měsíc ve Vídni, odkud odejel do Toblachu, kde se vrhl do práce na deváté symfonii. O jeho duševním rozpoložení svědčí zprávy hostů: "Ve všech lidech, v každém člověku neustále pátral po božství. Považoval se za božího posla a naplňovalo ho to" (Oskar Fried). A podle jiného návštěvníka prohlásil: "Jak rád jsem na světě! Jak krásný je svět!" V tomto světle působí poněkud nevěrohodně tvrzení, že ve skladbě je obsaženo mnoho smrtí (Bernstein), resp. že to je skladatelovo loučení s životem. První rukopis s instrumentální úpravou nese datum 2. září 1909, definitivní partitura byla hotova na jaře 1910 a první provedení se uskutečnilo ve Vídni v červnu 1912, rok po Mahlerově smrti. Hráli Vídeňští filharmonici pod taktovkou Bruno Waltera, Mahlerova mladšího obdivovatele a dlouholetého spolupracovníka ještě z dob společného působení v Hamburku.

O Byčkovově vztahu k Mahlerovi svědčí jeho vyprávění o tom, jak byl jako dítě osloven jeho třetí symfonií, navíc bez významu nejsou ani židovské kořeny obou hudebníků a jejich světoběžnictví. Vloni nastudoval s Českou filharmoníí druhou symfonii "Vzkříšení", která zazněla nejen při zahájení sezóny v Praze, ale také v Bratislavě, Vídni, Londýně a New Yorku. Po půl roce ji tedy následuje ne tak často hraná symfonie devátá.  Krajní a delší ze čtyř vět jsou meditativní, střední jsou veselé až groteskní. Středeční provedení znělo z počátku poněkud rozpačitě, dokonale, ale jakoby bez náboje. To se postupně měnilo a poslední věta a zvláště finále bylo naprosto úchvatné a obecenstvo zůstalo dlouho přikované k sedadlům v absolutním tichu. Aplaus byl dlouhý, stand up až v závěru. Sólové pasáže houslí, violoncella, harf a dechů byly skvěle zahrané, dirigent bezpochyby dobře ví, proč při jeho koncertech musí hrát koncertní mistři Josef Špaček a Václav Petr. Koncert má být živě nahrán pro digitální archiv České filharmonie, ale zřejmě až druhý nebo třetí večer. V každém případě čeká příznivce České filharmonie série velkých provedení Mahlerových symfonií.






Rudolfinum, Praha
3. dubna 2019

Gustav Mahler
Symphonie č. 9 D dur
1 Andante comodo
2 Im Tempo eines gemächlichen Ländlers. Etwas täppisch und sehr derb.
3 Rondo - Burleske, Allegro assai. Sehr trotzig.
4 Adagio. Sehr langsam und noch zurück haltend.

Česká filharmonie
dirigent Sergej Byčkov

Žádné komentáře:

Okomentovat