Trochu přeskočím poslední dva koncerty, kterými Sergej Byčkov uzavřel nahrávání velkých Čajkovského skladeb (ještě se k nim vrátím), protože ve středu 3. dubna zahájil nový nahrávací cyklus, a to Mahlerovy symfonie. Ta volba je z jeho strany naprosto logická. Především má Mahlerova hudba české kořeny, v Byčkovově filosofii je pro něj Česká filharmonie ten správný orchestr a on sám má jen asi tři jeho nahrávky, přičemž mít nahraného celého Mahlera je pro velkého dirigenta naprostá nezbytnost. Karel Ančerl nahrál s Českou filharmonií 1. a 9. symfonii, v roce 2006 vyšel komplet všech Mahlerových symfonií nahraných ČF s Václavem Neumannem a v minulém desetiletí uskutečnil nahrávky většiny Mahlerových symfonií také Zdeněk Mácal. Nahrávky Rafaela Kubelíka se bohužel počítat nedají, protože vznikly s Mnichovským rozhlasovým orchestrem. Ty však jsou spolu s Bernsteinovými považovány za referenční.
Devátou symfonii Gustav Mahler vytvořil v létě roku 1909 v Toblachu. Po krušném létě 1907 a nepříliš šťastné první americké sezóně následoval fenomenální pražský úspěch premiéry sedmé symfonie v září 1908 a v nové sezóně Mahler jakoby načerpal nové síly a byl zdráv. Při návratu do Evropy se zjara 1909 setkal v Paříži s Augustem Rodinem, který tvořil jeho bustu, pak strávil měsíc ve Vídni, odkud odejel do Toblachu, kde se vrhl do práce na deváté symfonii. O jeho duševním rozpoložení svědčí zprávy hostů: "Ve všech lidech, v každém člověku neustále pátral po božství. Považoval se za božího posla a naplňovalo ho to" (Oskar Fried). A podle jiného návštěvníka prohlásil: "Jak rád jsem na světě! Jak krásný je svět!" V tomto světle působí poněkud nevěrohodně tvrzení, že ve skladbě je obsaženo mnoho smrtí (Bernstein), resp. že to je skladatelovo loučení s životem. První rukopis s instrumentální úpravou nese datum 2. září 1909, definitivní partitura byla hotova na jaře 1910 a první provedení se uskutečnilo ve Vídni v červnu 1912, rok po Mahlerově smrti. Hráli Vídeňští filharmonici pod taktovkou Bruno Waltera, Mahlerova mladšího obdivovatele a dlouholetého spolupracovníka ještě z dob společného působení v Hamburku.
O Byčkovově vztahu k Mahlerovi svědčí jeho vyprávění o tom, jak byl jako dítě osloven jeho třetí symfonií, navíc bez významu nejsou ani židovské kořeny obou hudebníků a jejich světoběžnictví. Vloni nastudoval s Českou filharmoníí druhou symfonii "Vzkříšení", která zazněla nejen při zahájení sezóny v Praze, ale také v Bratislavě, Vídni, Londýně a New Yorku. Po půl roce ji tedy následuje ne tak často hraná symfonie devátá. Krajní a delší ze čtyř vět jsou meditativní, střední jsou veselé až groteskní. Středeční provedení znělo z počátku poněkud rozpačitě, dokonale, ale jakoby bez náboje. To se postupně měnilo a poslední věta a zvláště finále bylo naprosto úchvatné a obecenstvo zůstalo dlouho přikované k sedadlům v absolutním tichu. Aplaus byl dlouhý, stand up až v závěru. Sólové pasáže houslí, violoncella, harf a dechů byly skvěle zahrané, dirigent bezpochyby dobře ví, proč při jeho koncertech musí hrát koncertní mistři Josef Špaček a Václav Petr. Koncert má být živě nahrán pro digitální archiv České filharmonie, ale zřejmě až druhý nebo třetí večer. V každém případě čeká příznivce České filharmonie série velkých provedení Mahlerových symfonií.
Rudolfinum, Praha
3. dubna 2019
Gustav Mahler
Symphonie č. 9 D dur
1 Andante comodo
2 Im Tempo eines gemächlichen Ländlers. Etwas täppisch und sehr derb.
3 Rondo - Burleske, Allegro assai. Sehr trotzig.
4 Adagio. Sehr langsam und noch zurück haltend.
Česká filharmonie
dirigent Sergej Byčkov
Žádné komentáře:
Okomentovat