Psát něco o Dvořákově kantátě Stabat mater je skoro zbytečné. Třeba v Praze je možné ji slyšet několikrát za rok, naposledy v pondělí 1. dubna 2019 v Rudolfinu v podání SOČR, PFS, sólistů Pavly Vykopalové, Denisy Hamarové, Jaroslava Březiny a Petera Mikuláše, a to vše dirigoval Ondrej Lenárd. Ale když už bych chtěl na někoho ukázat, pak na mimořádnou sopránistku Pavlu Vykopalovou, škoda, že ji operní Praha opomíjí. Když člověk tuto hudbu poslouchá, uvědomí si, že text nabízí mnohem obecnější poselství, než slova, jež ho tvoří. A také že hudba je kvalitou sama o sobě a působí svou krásou bez ohledu na ona slova.
 |
| zleva: Pavla Vykopalová, Denisa Hamarová, Jaroslav Březina a Peter Mikuláš |
Není od věci konfrontovat tento lidský projev se světem politiky. Snad proto, že jeho velká část se podobným věcem vyhýbá, neboť ztělesňuje jejich protipól, nemilosrdné barbarství, touhu získat peníze, slávu a moc za každou cenu. Tam prostě tyto tóny nedokážou rezonovat a její provozovatelé svým pohrdáním nad překážející "pravdou a láskou" jen odhalují své polovičaté lidství. Proto jedinci typu Klaus, Zeman či Babiš netrpí vnitřní potřebou naplňovat svou duši něčím tak odtažitým, jako je umění. Člověka redukují na dolní patra Maslowovy pyramidy a podobné texty nevnímají jako projev nadstavby lidského ducha, ale spojují je s institucí - církví.
.| Vedle kříže matka stála, hořké slzy prolévala, neboť na něm visel syn. Její duši zarmoucenou, nářku plnou utrápenou, pronikl meč bolesti. Ó jak smutná, otřesená, byla ona požehnaná Matka syna Božího. Co cítila, jak trpěla Svatá matka, když viděla rány syna slavného. Kde je člověk, jenž zadrží pláč, když vidí matku Boží v takovém ponížení? Kdo nechápe její smutek, necítí, co matka Krista trpí spolu se synem? Hle, pro hříchy lidstva všeho vidí v mukách syna svého, jak je krutě bičován. Vidí svoje drahé dítě v umírání opuštěné, když vydechne naposled. Ejhle matko, lásky zdroji, dej mi cítit bolest svoji dej mi s tebou prožít žal. Dej ať srdce moje hoří láskou ke Kristu a Bohu, abych se mu podobal. |
Svatá matko, rány svého Syna ukřižovaného pevně vbij do srdce mého. Tvého syna zraněného, i pro mě umučeného rány se mnou rozděluj. Dej mi s tebou zaplakat, s ukřižovaným bolest znát, dokud tady budu žít. Vedle kříže s tebou stát, k tvému nářku se přidat, po tom toužím nejvíce. Panno panen přeslavná, buď mi vždy nakloněna, nech mě s tebou naříkat. Dej, ať s tebou smrt Kristovu znovu na sobě nést mohu, rány jeho prožívat. Bolest jeho utrpení, dej i křížem opojení, až do krve zraněn být. Plameny týrán a ohněm, tebou panno, ať jsem chráněn v onen hrozný osudu den. Kéž jsem vždy ochráněn křížem, jak hradbou obklopen Kristem, a podpírán milostí. Po smrti pak mého těla dopřej, aby duše směla vejít v ráje království. Amen. |
Žádné komentáře:
Okomentovat