Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

úterý 30. dubna 2019

300 let Lichtenštejnska a 1700 obrazů

O kultuře se někteří lidé domnívají, že stojí nad politikou, jiní ji ignorují a ještě další ji jako politikum využívají. Určitě je to případ Lichtenštejnů. Nepatrné knížectví mezi Rakouskem a Švýcarskem s necelými 40 tisíci obyvatel existuje již 300 let a má formu parlamentní monarchie. Majetek knížecí rodiny je odhadován na 4,5 mld. dolarů.

Vznik dynastie lze sledovat od Jindřicha I., jenž v polovině 13. století získal od krále Přemysla Otakara II. za věrnost v boji panství okolo Mikulova na jižní Moravě jako svobodné vlastnictví.

Roku 1599 opustil kníže Karel I. protestantskou víru, aby se stal katolíkem. Již roku 1608 získal titul dědičného knížete (sehnal peníze, aby nový císař mohl svrhnout starého, jehož byl Karel hofmistrem). Po bitvě na Bílé hoře se stal zemským místodržícím v Čechách a stál v čele mimořádného soudu, který měl potrestat stavovské povstalce. Byl také členem finančního konsorcia které znehodnotilo českou minci, za níž pak jeho členové levně skupovali konfiskované statky v českých zemích. Důsledkem byl státní bankrot v roce 1623.

V letech 1692-1705 byl z iniciativy Karlova vnuka Hanse Adama postaven městský palác ve Vídni a prakticky ve stejné době i letní palác za městem. Kromě spravování rodového majetku se kníže zajímal o umění a byl to on, kdo kupoval díla Rubense a van Dycka a byl jedním ze nejštědřejších patronů své doby. Nedlouho po vybudování paláců, v roce 1719, povýšil císař Karel VI rodinné majetky Vaduz a Schellenberg na říšské knížectví a od té doby je Lichtenštejnsko suverénním státem.

Kromě Vaduzu a Vídně měli Lichtenštejnové také dva paláce v Praze na Malé Straně a do roku 1945 hlavní sídlo v dnes moravských, dříve dolnorakouských Valticích.

Na počátku 18. století soustředili Lichtenštejnové umělecké předměty z řady svých zámků a paláců do zbrusu nového městského paláce ve Vídni. V roce 1807 začal kníže Johann I. přenášet rozsáhlou  obrazovou galerii z městského paláce do letního a od roku 1810 jsou sbírky přístupné veřejnosti.

V průběhu 19. století vytvořili kníže Alois II. a jeho syn rozsáhlou sbírku obrazů z období biedermeieru a neoklasicismu.

Během 2. světové války rodina přenesla své sídlo a tím i sbírky do Vaduzu. Rozsáhlé majetky, jmenovitě jihomoravské, byly po válce konfiskovány, což znamenalo velký zásah do rodové ekonomiky. Některé obrazy včetně Leonarda, Canaletta a Rubense proto byly prodány a teprve v posledních desetiletích se sbírky znovu rozrůstají. Nejcennější dílo, které bylo prodáno v roce 1967 dnes visí v National Gallery of Art ve Washingtonu a stálo tehdy neuvěřitelných 5 mil. $, je portrét mladé ženy namalovaný 21letým Leonardem.
.
Leonardo daVinci: Ginevra de' Benci (okolo 1476)
Dnes je část sbírek z období renesance a baroka trvale vystavena v Lichtenštejnském muzeu umístěném ve vídeňském letním paláci

Lichtenštejnský letní palác ve Vídni
jedním z exponátů je zlatý kočár (ostatní se nesmí fotografovat)
Ostatní díla jsou umístěna v dalších Lichtenštejnských objektech, příležitostně jsou vystavována v Kunstmuzeu Liechtenstein nacházejícím se ve Vaduzu, také jsou zapůjčována ke krátkodobým výstavám, případně i dlouhodobě.

Vybrané exponáty z období biedermeieru a neoklasicismu (Waldmüller, Amerling...) se nachází ve vídeňském městském paláci, jsou však omezeně přístupné.

A více než 100 artefaktů je v souvislosti s 300. výročím existence státu Lichtejnštejnsko od února do června 2019 vystaveno v prostorách vídeňské Albertiny.

Symbolem výstavy je obraz z té nejcennější části Lichtenštejnské sbírky, malba Petera Paula Rubense Venuše před zrcadlem.


Hned v úvodu expozice jsou vystaveny dva obrazy, které, pokud bychom postupovali chronologicky, by měly být spíš někde na konci. Jsou to však dva ženské portréty Hanse Makarta (1840-84), scestovalého  módního profesora vídeňské akademie a učitele Gustava Klimta, a ta kontinuita je na obrazech jasně vidět. Jejich umístění má jistě upozornit na souvislost s vrcholným obdobím vídeňského modernismu, jehož symbolem Klimt byl. A pak následuje průřez celou sbírkou, kde exponáty jsou vybaveny informačními panely a komu ani to nestačí, může vzít na pomoc audioguide. Jádrem expozice jsou obrazy Rubensovy a dalších představitelů vlámského a nizozemského malířství. A spolu s nimi díla renesanční a biedermeieru 19. století. 

                                                     Modlící se žena                                                Umírající Kleopatra

Fotografie části z více než 100 soch a obrazů vystavených v Albertině jsou v přiloženém albu:



A pokud to někomu nestačí a nevěří ani své paměti, může si koupit téměř 400stránkový katalog za 32,90 €. Ta dětská tvář patří Claře Sereně, pětileté Rubensově dcerce.


Žádné komentáře:

Okomentovat