Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 8. února 2019

Vybočené Collegium

Collegium 1704, vlastně spíš Václav Luks a ensámbl převážně zahraničních muzikantů, vybočilo v posledním koncertu pro tento orchestr poněkud neobvyklým směrem, a to hned třikrát. Zaprvé proto, že překročilo hranice baroka a vydalo se do sféry klasicistní a dokonce romantické hudby. Zadruhé proto, že obě skladby večera v Rudolfinu byly navýsost světské a zatřetí vlastně nehrálo Collegium 1704, ale dechový soubor, kde muziku tvrdila basa, resp. violoncello.

Večer zahajovala Mozartova klasicistní serenáda, která vznikla na samotném počátku Mozartova působení ve Vídni, někdy v roce 1881 nebo 1882. V té době zřídil nový císař Josef II. při dvoru dechový oktet a protože to byl signál i pro ostatní příslušníky majetné elity k podobným produkcím, poptávka po těchto skladbách stoupla. Ovšem serenáda je hudební útvar příjemného a lehkého charakteru původně provozovaná ve večerních hodinách pod širým nebem. A příjemná melodie je důležitější než sofistikovaný rozvoj tématu nebo dramatičnost.

„Hudbu Mozarta a Dvořáka spojuje geniální melodická invence a neobyčejná líbeznost. Ve svých dílech pro dechové nástroje však oba autoři dalece překročili hranice původního smyslu určení zábavného žánru serenády a vytvořili díla s vrcholně uměleckými ambicemi,“ uvedl k programu koncertu Václav Luks, zakladatel a umělecký vedoucí Collegia 1704.

Gran Partita, jedna z Mozartových tří velkých dechových serenád, překračuje obvyklé hranice žánru, a to nejen mimořádně bohatým obsazením (2 hoboje, 2 klarinety, 2 basetové rohy, 2 fagoty, 4 lesní rohy a kontrabas), nýbrž i rozsahem a náročností. Vznik Serenády d moll Antonína Dvořáka pro 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 3 lesní rohy, violoncello a kontrabas byl inspirován právě Mozartovou Gran Partitou. Tu Dvořák slyšel v roce 1877 při první návštěvě Vídně, tehdy jako nepříliš známou skladbu. Během několika týdnů pak zkomponoval vlastní Serenádu op. 44.


Což je sice všechno pravda, ale nejsem si jist, že přestože jde z muzikologického hlediska o vtipnou záležitost a provedení bylo bezpochyby skvělé a do detailů promyšlené, je právě tento typ muziky pro Collegium to pravé. Mně to tedy nesedělo a připadalo mi to jako vstup do vod poněkud plytkých.


Rudolfinum, Praha, Česká republika
07. února 2019 v 19.30

Collegium 1704
Václav Luks - dirigent

W. A. Mozart — Gran Partita in B KV 361/370a
A. Dvořák — Serenata in d op. 44

Žádné komentáře:

Okomentovat