Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 17. února 2019

Skvosty z konců tří životů

Česká filharmonie v lednu pokračuje v koncertních řadách a v prvním koncertu pod taktovkou uměleckého ředitele Semjona Byčkova a se sólistou Kyrillem Gersteinem představila tři skladby, které jejich autoři vytvořili na sklonku svého života. Kupodivu to na nich nelze ani trochu znát.

Tou první skladbou je Concertino Leoše Janáčka z roku 1924. Je to skladba zvláštní nejen tím, že spolu s centrálním klavírem hrají pouze 3 smyčce (dvoje housle a viola) a 3 dechové nástroje (klarinet, fagot a lesní roh), ale i tím, že první dvě věty hraje s klavírem jen jediný nástroj. Ovšem je to skladba živá a radostná, ke které Janáček, zřejmě ex post, dodal slovní obsah. Hlavním ovšem je elán sedmdesátiletého člověka, který je spojen s jeho vztahem ke Kamile Stösslové. Ač provedení bylo profesionálně dokonalé, na Janáčka, jak já bych ho chtěl slyšet, to bylo trochu málo.

Z programu k provedení v roce 1927:

Dr. ph. LEOŠ JANÁČEK
CONCERTINO PRO KLAVÍR
dvoje housle, violu, klarinet, lesní roh a fagot
I. věta
Jednou z jara zamezili jsme ježku do jeho brlohu v staré lípě. Měl ho pěkně
měkce vystlaný v staré lípě.
Což Byl on zlostný!
Nezmohl se; proto i ta moje corna dřípí na jediném nevrlém motivu: Což mohl
ježek se postavit na zadní nožky a zpívat žalozpěv? Sotva rypáček povytáhl, už ho
zase musel schovat.

II. věta
Hubatá byla veverka; po vrškách se stromu na strom!
Vrčela v kleci jako ten můj klarinet, ale přece dětem pro zábavu se točila a tančila v kolečku.

III. věta
Silácký se tváří a nakukují do strun klavíru hloupé vyvalené oči sovičky, výr a
a jiné noční kritické havěti.

Ve IV. větě
Jak by vše v povídačce „za trojník" se bavilo.
A klavír ?
Kdosi to všechno spořádat musel.
Myslím, že v každé větě najde se do třetice motivů.
A tolik má být pro vědomí lidské — i když je pě Korngoldovo  — dost —, ale
i pro vědomí skladatelské tak malé hříčky dost!

Brno 25. března 1927 Drph. Leoš Janáček

Druhou skladbou večera byl Čajkovského třetí klavírní koncert op. 75, poslední dokončené dílo skladatele. Jeho osud byl podivný. Původně Čajkovský pracoval na 7. symfonii, poté se rozhodl použít materiál pro klavírní koncert, ze kterého nakonec zůstala jen jednovětá a zhruba šestnáctiminutová skladba postavená na první větě. Po skladatelově smrti použil jeho žák Sergej Tanejev skici dalších vět a vytvořil skladbu Andante a Finale op. 79. Občas se tyto dvě skladby hrají dohromady. Navíc v 50. letech zpracoval Semjon Bogatyrev všechny tyto podklady do tzv. 7. symfonie.

Samotný jednovětý koncert však obsahuje všechno, co znamená Čajkovkij a troufám si říct, že krásou se vyrovná 1. koncertu. Jeho délka však zřejmě brání tomu, aby se stal součástí běžného repertoáru, protože angažovat špičkového klavíristu na čtvrthodinový kousek je obtížné. Zde to bylo vyřešeno Janáčkovým Concertinem a tím, že klavírní koncert je součástí nahrávacího projektu Čajkovského orchestrálních skladeb. Díky tomu byla skladba pečlivě nastudována a stala se vrcholem večera. Přesto však klavírista nepohrdl pamětí tabletu. Nemusím mít pravdu, ale věřím, že živá nahrávka koncertu bude jednou z nejlepších. Jak skladba vypadá lze vyslechnout na youtube.


Po přestávce pak zazněla symfonie č. 9 Franze Schuberta. Podobně jako v případě Čajkovského jde o poslední dokončenou symfonii z března 1828 (zemřel v listopadu téhož roku). Ale na rozdíl od koncertu trvá celou hodinu.

Franz Schubert očima Gustava Klimta v roce 1899
S dobou vzniku stejně jako s číslováním je trochu zmatek, ale to není podstatné. Je to nádherná muzika, která klade mimořádně nároky na orchestrální hráče a k tomu ta délka. Proto někteří dirigenti přidávají na tempu a ubírají opakování, čímž se dostanou ke standardní délce 45 minut. Z týchž důvodů ležel notový materiál léta v archivu Gesellschaft der Musikfreunde, kde ji v roce 1838 objevil Robert Schumann, noty, který získal od Schubertova bratra, předal Felixu Mendelssohnovi a ten symfonii uvedl o rok později s Leipzig Gewandhaus Orchestra. U Byčkova a České filharmonie je ve správných rukách a zněla velkolepě. Však také dirigent předal své kytice hornistkám Kateřině Javůrkové a Haně Sapákové.


Přesto si nemyslím, že skladba je protiváhou Beethovenovy Deváté, jak se někdy tvrdí, spíš ji lze považovat za poctu Beethovenovi, který jde do hloubky, zatímco Schubert spíš do šířky.



Žádné komentáře:

Okomentovat