Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 24. února 2019

Květnový ukáz a 12 priorit

Moc je integrální součástí každé nechaotické skupiny lidí, ale i mnoha dalších živočišných druhů. Jednotlivci ji obvykle dobrovolně předávají vůdcům, kteří je zastupují, což jim umožňuje zbavit se nutnosti vlastního rozhodování o záležitostech týkajících se skupiny. Pokud jde o státní útvary, získávají ji zástupci většinou ve volbách. V ideálních případech jsou volení jedinci zodpovědní a moc, kterou získávají, využívají v mezích, které jim určují psaná i nepsaná pravidla jako stanovy spolků a zákony státu včetně nejvyššího, ústavy.

Protože moc je silné afrodisiakum, často se k ní dostávají jedinci, kteří po ní silně touží, a jsou pro ni ochotni lhát, podvádět a dopouštět se násilí. Ti se při jejím využívání dostávají za hranice zákona, nezřídka však jsou za nimi již před jejím získáním nebo činů za onou hranicí využívají k jejímu získání. Pravidla demokratických systémů jsou stavěna tak, aby bylo zneužívání moci minimalizováno, přesto se však stává, že nemají dost prostředků k tomu, aby takovýmto excesům dokázaly rychle a účinně zabránit. Mimo jiné proto, že oni mocichtiví jedinci dokáží být charismatičtí a donutit jednodušší publikum, aby jim věřilo, mnohdy slepě. A občas nejen to jednodušší.

Jen za posledních sto let jsou k vidění desítky příkladů. Hitler, ruští bolševici, Gottwald a jeho parta. A dnes se již pár let etablují podobní lidé i ve střední Evropě. Mečiar, Fico, Orbán a dnešní čeští představitelé.

Ukázkovým příkladem je však ruský prezident Putin, který navíc vyšel z prostředí ruských tajných služeb, což v Rusku byla a je nejrepresivnější složka státu, takže vlastně absolvoval školu zločinu. Ostatně již na samém počátku, totiž v čečenské válce, využil násilí k tomu, aby si získání moci pojistil, a mnohé naznačuje, že už podnět k ní byl násilný. Poté začal ve svých rukách hromadit moc přebíráním kontroly nad rozhodujícími sdělovacími prostředky, kriminalizací podnikatelů (Jukos - Chodorkovský), zásahem do demokratických institutů zrušením voleb gubernátorů, násilným potlačováním protestů atd. Obyvatelstvo, které bylo po generace do značné míry zvyklé na rozhodování tvrdou rukou, neprotestovalo. To celé bylo provázeno permanentními sliby, které se ovšem v prvních letech do značné míry naplňovaly jednak díky jistým reformám, jednak souhrou působení změn, k nimž došlo v 90. letech, a dramatického růstu cen ropy a plynu, což je klíčový zdroj příjmů státu. Tam, kde demokracie přejde na systém osobní moci podvazující iniciativu jednotlivce, se ovšem nemůže dařit nekonečně dlouho. Pak ke slibům přistupuje expanze. První náznaky se objevily v projevu Putina na konferenci v Mnichově roku 2006 a první otřesy systému nastaly již kolem roku 2007-8, což prezident vyřešil malou vítěznou válkou s Gruzií roku 2008. Svět ji zametl pod koberec a tak o 6 let později nastoupila další válka, tentokrát na východě Ukrajiny a současně anexe části Ukrajiny Krymu. Zde ovšem byla reakce části světa nesrovnatelná s Gruzií a na ruský stát dopadly nečekané sankce, především ze strany EU a Spojených států. Protože současně poklesly i ceny energetických surovin, už pátým rokem klesají reálné příjmy obyvatelstva, což spolu s pokusy o řešení situace cestami, které přináší další dopady do života občanů, vede k nejistotě. Důsledkem je pokles popularity vůdce Putina a jeho označování za viníka. Další válku vyvolat nelze a k zásadním pozitivním změnám, které navrhují loajální "liberálové," není ochota, protože by znamenaly omezení moci.

Co dělat? Nové plány a sliby směrem dovnitř a hlasité vyhrožování směrem ven. V květnu prezident podepsal tzv. "majskij ukáz," plným názvem "O národních cílech a strategických úkolech rozvoje Ruské federace na období do roku 2024." Má jít o "uskutečnění průlomového vědecko-technického a sociálně-ekonomického rozvoje atd. atd." Poté však byla schválena penzijní reforma, která se setkala s velmi negativním ohlasem, a rating vůdce dále padal. Následoval trapný výsledek summitu s americkým prezidentem Trumpem, odhalení šlendriánské "práce" ruských tajných služeb v Anglii, přátelské sestřelení ruského výzvědného letadla u syrských břehů, kerčská krize, venezuelská krize a nevýrazné výsledky syrského angažmá.

Před 14 dny bylo zveřejněno 56 stran detailních cílů, jichž má být do roku 2024 dosaženo realizací 12 prioritních národních programů, dalo by se říct Putinovy pětiletky.

Národní projekty: Cílové ukazatele a základní výsledky
Těch ukazatelů je mnoho. Např. kultura - zvýšení návštěvnosti kulturních akcí o 15 %; silnice - snížení počtu úmrtí při nehodách ze 13 na 100 tis. obyvatel na 4; bydlení - zvýšit plochu ročně postavených bytů o polovinu; export - zvýšit export konkurenceschopné průmyslové produkce ze 114 na 205 mld. $ atd. atd. To vše za 4 roky. S ohledem na dosavadní vývoj a současný stav je plán zcela absurdní, to prostě nemůže fungovat. Je to gigantická Potěmkinova vesnice.

Je proto únavné sledovat umanutého ruského vůdce Putina, jak slibuje pomoc okrajovým skupinám obyvatelstva a tvrdí, že ještě letos celý národ pocítí, jak je lépe. I zdravotnictví bude skvělé a vůbec všechno. I internet, ten čertovský vynález Západu budou mít Rusové vlastní, lepší a jen pro sebe. Před 20 lety takhle sliboval dohnat Portugalsko a přes všechny ruské úspěchy a portugalské nezdary to jaksi nevyšlo. Naprosto hmatatelným výsledkem jeho snažení však je více než 10 000 mrtvol na východě Ukrajiny včetně 298 pasažérů civilního letadla. Tentokrát slíbil také pomoc podnikatelům, kteří jsou pronásledováni policií. Do konce roku(!!) bude zřízena webová stránka, kde si budou moci vzájemně poplakat. A pak spustil útok na USA a se značnými nepřesnostmi popsal, jak jsou věrolomní a s velkou fantazií jak a čím je zničí. Nakonec byl tedy ve svém živlu. Jules Verne byl proti němu břídil. Náčelník druhořadé ekonomiky se 2 % světové populace chce změnit svět. Stejně hulákali před 35 lety za Andropova a jak to dopadlo. Nedokážou ani bez ostudy otrávit své "nepřátele." Jen lhát, podvádět, přepadat a paktovat se s losery, což zřejmě považují za vrchol rafinované kremelské moudrosti.

Ovšem take it easy, jak to bylo myšleno, je zřejmé třeba z nezákonného uvěznění amerického podnikatele Mika Calveye, který působí v Rusku 25 let a investoval 2,5 mld. $ do 70 technologických projektů. A korunu tomu dalo video Ministerstva obrany vyložené včera k oslavě dne obránců vlasti.


Dodatek: Den před tím než se bil velký Putin=Rusko v hruď, jak je vše skvělé, se provalilo, že vloni utopili v rozbouřeném Lamanšském průlivu zásilku svých superraket pro Čínu. Ale možná jen navlhly a musely být zlikvidovány. Dost drahá sranda.

A včera, v den armádních oslav se u petrohradské vojenské správy demonstrovalo proti válce. Dost drsně:

Poroď maso!
A dnes vyšly do ulic tisíce lidí, aby uctili památku opozičního politika Borise Němcova zavražděného před 4 roky pár kroků od Kremlu.

Fotografie připomínají další politiky a novináře zavražděné v Putinově Rusku




Žádné komentáře:

Okomentovat