Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

středa 28. listopadu 2018

Stará Láska ke třem pomerančům

Posledním velkým divadlem, které jsem dosud v Berlíně nestihl navštívit, je, vlastně byla, Komická opera. Její moderní průčelí na Behrenstrasse nesmí nikoho zmást, hlediště je pseudobarokní a na rozdíl od onoho průčelí nebylo za 2. světové války vybombardováno. Dost o tom píše třeba Vlasta Reittererová. Zakládající osobností současného divadla byl před 70 lety, přesněji roku 1947, Walter Felsenstein (1901-1975). Ten také do divadla na 8 let přivedl pozdějšího šéfdirigenta ČF Václava Neumanna nebo zpěváka Rudolfa Asmuse. Ti všichni společně mimo jiné vytvořili v roce 1956 objevnou inscenaci Janáčkovy Lišky Bystroušky. Divadlo si dlouhodobě zachovává vysoký standard a spolu se Staatsoper, Deutsche Oper a Staatsballett je zastřešeno Nadací berlínská opera. V roce 2015 byla Komische Oper oceněna International Opera Awards jako nejlepší operní společnost roku.

Exteriér
Interiér - hlediště
Interiér - foyer
Sergej Prokofjev (1891-1953) patří spolu s Rachmaninovem, Stravinským a Šostakovičem ke skladatelům, kteří spoluvytvářeli moderní ruskou hudbu. Již před 1. světovou válkou začal spolupracovat s Ďagilevem, v roce 1917 opustil Rusko, kam - hnán heimweh - se natrvalo vrátil až za 19 let, na což posléze tvrdě doplatil. První roky trávil ve Spojených státech, kde na objednávku Chicago Opera Association napsal operu Láska ke třem pomerančům. Předlohou libreta byla stejnojmenná divadelní hra Carla Gozziho (L'amore delle tre melarance) z roku 1761 inspirovaná pohádkou ze sbírky Lo cunto de li cunti italského barokního spisovatele Giambattisty Basileho. Premiéra opery se konala 30. prosince 1921 v Auditorium Theatre v Chicagu po  taktovkou samotného skladatele. Dnes opera patří mezi standardní repertoár, i když pro mne je tématicky i hudebně silnější skladatelova další opera Ohnivý anděl z roku 1927, která však na premiéru čekala téměř 30 let. Celkem Prokofjev napsal 11 oper včetně fresky Vojna a mír (1952) podle románu L.N. Tolstého, která je však pro běžný provoz příliš rozsáhlá.

Režisérem představení, které mělo premiéru již před 20 lety, byl Andreas Homoki. Ten od roku 2002 po 10 let divadlo řídil, nyní je již sedmou sezónu intendantem Opernhaus Zürich, s Komische Oper však dále spolupracuje (2011 Liška Bystrouška, 2015 My Fair Lady). V té době byl šéfdirigentem KO Vladimir Jurowsky, ale hudební nastudování řídil a premiéru dirigoval jeho otec Michail (třetí dirigentská generace v rodině, dirigent Daniel Jurowsky je jeho mladší syn). Ten Prokofjevův styl charakterizuje jako kubismus v hudbě a skutečně je muzika jakousi mozaikou a vlastně ve stejném duchu byla pojata i režie představení.


Bylo uchopeno skvěle režijně, odlišeny byly 2 skupiny byrokratů a kvazimilovníků umění a obecenstvo se i hlasitě smálo, ostatně je to satira a komedie v rouše pohádky. Mne tato témata moc neberou, takže jsem se trochu nudil, ale jak říkám, obecenstvu se to líbilo.


Nejznámější částí "Pomerančů" je Marš, jenž je také součástí Prokofjevem vytvořené suity a je použit i v jeho baletu Popelka.

Mezi zpěváky sice nečněla žádná marketingově zvučná jména, ale jejich výkon byl i tak na úrovni. Pokud jde o orchestr, hrál výborně, dirigoval zbrusu nový hudební ředitel divadla Lotyš Ainārs Rubiķis, který se letos v létě uvedl úspěšným nastudováním Šostakovičovy opery Nos. O kvalitách orchestru může napovědět i to, že současný šéf Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko s ním vytvořil jednu z nejlepších nahrávek Sukova Asraela.



Sergej Prokofjev: Láska ke třem pomerančům
Komische oper Berlin, 13. října 2018
119. představení, premiéra 13. června 1998

Hudební nastudování revivalu: Ainārs Rubiķis
Režie: Andreas Homoki
Scéna: Frank Philipp Schlößmann
Kostýmy: Mechthild Seipel
Dramaturg: Werner Hintze
Sbormistr: David Cavelius
Světla: Franck Evin

Účinkující
FATA MORGANA - Svetlana Sozdateleva
CELIO - Philipp Meierhöfer
KRÁL - Jens Larsen
PRINC - Johannes Dunz
PRINCEZNA CLARICE - Maria Fiselier
LEANDER - Günter Papendell
PANTALONE - Dominik Köninger
TRUFFALDINO - Ivan Turšić
PRINCEZNA LINETTA - Marta Mika
PRINCEZNA NICOLETTA - Georgina Melville
PRINCEZNA NINETTA - Mirka Wagner
SMERALDINE - Karolina Gumos
KUCHAŘKA - Philipp Meierhöfer
FARFARELLO / HEROLD - Samuli Taskinen
Sbor Komické opery Berlin
Ernst Senff Chor Berlin



Žádné komentáře:

Okomentovat