Liška Bystrouška z děcáku

Letošní brněnská premiéra Janáčkovy Lišky Bystroušky byla očekávána se značným zájmem. Bylo to jednak proto, že před 90 lety Leoš Janáček zemřel a letošní ročník festivalu Janáček Brno je slavnostní, pročež zazní všechny skladatelovy opery. Pak také proto, že v Brně proběhla v roce 1924 premiéra opery, navíc jí bylo v roce 1965 otevřeno zbrusu nové Janáčkovo divadlo, které se letos 17. listopadu znovuotevřelo po velké rekonstrukci. Odpověď na otázku "čím" je jasná - Liškou Bystrouškou.

Opera sama je však k Brnu připoutána i jinak. Pramínky k ní se začaly sbíhat v brněnské redakci Lidových novin, pro něž redaktor Jaromír John získal obrázky zvířat od malíře Stanislava Lolka a redaktor Rudolf Těsnohlídek byl pověřen dodáním textů tak, aby tento minikomiks sloužil jako každodenní zábavná příloha novin, která vycházela v roce 1920. A protože Janáček sám byl přispěvatelem deníku a legenda praví, že ho vyrušil smích hospodyně nad obrázky lišky... začal přemýšlet o opeře. Když pak vše vyšlo knižně, vybral 10 příběhů, ze kterých vytvořil libreto a partituru dokončil v roce 1923. Premiéra se konala 6. listopadu 1924.

Ale existuje ještě jeden pramének, zvláště této nové inscenace. V prosinci 1919 našel autor příběhu Rudolf Těsnohlídek na procházce s přáteli v lese malou odloženou holčičku. Tu si osvojila jedna brněnská rodina a Těsnohlídek se začal intenzivně zajímat o osudy opuštěných dětí. Inicioval akce "vánoční strom republiky," první byl vztyčen v Brně, spojené se sbírkami na budování dětských domovů a jeden takový byl v roce 1929 otevřen v Brně a pojmenován po oné nalezené holčičce.

Jiří Heřman, režisér a šéf brněnské opery v jedné osobě, který je asi nejlepším českým operním režisérem (spolu s Davidem Radokem), zasadil slavnostní inscenaci právě do prostředí onoho domova. Je to myšlenka v duchu Heřmanova divadelního vidění, která se osvědčila nejen v záříjové premiéře Libuše, ale mně přidání třetí vrstvy k poetickému příběhu o lidech a zvířatech připadá kontraproduktivní. Intelektuálně to je bezpochyby zajímavá konstrukce, experti mohou ocenit jak myšlenkovou tak prostorovou mnohovrstevnost interpretace a nalezení nových souvislostí, navíc je to jakési vyznání brněnské víry, ale pro mne to příběh komplikuje a odvádí pozornost od toho podstatného. Mně by stačilo méně.

Farář, Revírník a Rechtor hrají v hospodě karty

Bystrouška a Zlatohřbítek 

Ale ona u dobré opery je stejně podstatná především muzika, která má ovšem tu nevýhodu, že popisovat ji jaksi nejde. Respektive jde, ale nemá to smysl, protože jazykem hudby nejsou slova. A ta Janáčkova je tak nádherná, že zvítězí vždy. Zvlášť, když jsou na jevišti Jana Kačírková, Svatopluk Sem nebo Jan Šťáva a pár dalších. Také orchestr dirigovaný Marko Ivanovičem zněl svěže a přesvědčivě. A i to Janáčkovo libreto je mimořádné. Tohle zpívá revírník v samotném závěru (v ruce drží hříbek):

Neříkal jsem to? Malovaný jako vojáček. Palička
kaštanová jako děvčátko. Je to pohádka či pravda?
Pohádka či pravda? Kolik je tomu let, co jsme kráčeli
dva mladí lidé, ona jak jedlička, on jak šerý bor?
Také jsme hříbky sbírali, tuze pohmoždili, pošlapali,
protože… protože pro lásku jsme neviděli.
Co však huběnek, co však huběnek jsme nasbírali!
To byl den po naší svatbě, bože, to byl den po naší svatbě!

Kdyby ne much, člověk by v tu minutu usnul…

A přece su rád, když k víčerom slunéčko zablýskne…
Jak je les divukrásný! Až rusalky přijdou zase domů,
do svých lesních sídel, přiběhnou v košilkách, až zase přijde
k nim květen a láska! Vítat se budou, slzet pohnutím
nad shledáním. Zas rozdělí štěstí sladkou rosou do tisíců
květů, petrklíčů, lech a sasanek a lidé budou chodit
s hlavami sklopenými a budou chápat, že šlo vůkol nich
nadpozemské blaho.

zleva: farář, Zlatohřbítek, Skokánek, Bystrouška, Malá Bystrouška, Rechtor, Harašta

Ovšem rekonstrukce Janáčkova divadla, nejlepší operní scény v republice, se povedla náramně do těch nejmenších detailů, což se nejlépe pozná na toaletách. Navíc v termínu a snad i s nepřekročeným rozpočtem. Škoda jen, že názvy Janáčkových oper na panelu ve foyer jsou sotva čitelné a na bustu už nezbylo místo. Prý o tom budou s p. architektem mluvit. Kdysi jsem tam viděl nápis "Leošu, byls kanec." Nevolám po tom, ale to mi připadalo hodně od srdce.

* * *

Příhody lišky Bystroušky
Národní divadlo Brno
2. premiéra 18. listopadu 2018
nahrávka celého představení je k dispozici na youtube

autor: Leoš Janáček 
libreto: Leoš Janáček 
hudební nastudování: Marko Ivanović 
dirigent: Marko Ivanović, Robert Kružík 
režie: Jiří Heřman 
scéna: Dragan Stojčevski 
kostýmy: Alexandra Grusková 
světelný design: Daniel Tesař 
sbormistr: Klára Složilová Roztočilová 
dramaturgie: Patricie Částková 
asistent režie: Silvie Adamová 
Premiéra 17. listopadu 2018 v Janáčkově divadle

Osoby a obsazení
Bystrouška: Jana Šrejma Kačírková 
Malá Bystrouška: Julie Šebestová 
Zlatohřbítek: Václava Krejčí Housková
Revírník: Svatopluk Sem
Rechtor/Komár: Ondřej Koplík 
Farář/Jezevec: Jan Šťáva
Revírníková: Daniela Straková-Šedrlová
Sova: Martina Mádlová 
Pásek: Petr Karas
Pásková/Datel: Jitka Zerhauová
Pepík: Zdislava Bočková
Frantík: Eva Štěrbová
Harašta: Roman Hoza
Kobylka: Zdislava Bočková 
Cvrček: Eva Štěrbová
Skokánek: Petr Hrůša
Lapák: Jitka Klečanská 
Kohout: Andrea Široká
Chocholka: Martina Mádlová 
Sojka: Andrea Široká

Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB
Dětský sbor Brno