Sergej Byčkov se před Českou filharmonii postavil jako šéf již v koncertu ke 100. výročí republiky, ale zahajovací koncert proběhl až o týden později a zazněla v něm jediná skladba, 2. symfonie Gustava Mahlera c moll "Vzkřišení".
O díle samotném jsem shodou okolností referoval již třikrát. V roce 2014 s ním v Obecním domě zahájil sezónu FOK s dirigentem Jac van Steenem, v téže sezóně o půl roku později ho Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií představili v Rudolfinu a konečně letos na Pražském jaru Iván Fisher a Budapest Festival Orchestra. Řekl bych, že všechna provedení, včetně toho Byčkovova, byla na takové úrovni, že vyzdvihovat to či ono a naopak postrádá smysl. Střídaly se v nich brněnský Fialův sbor a Vasilkův PFS. A zpěvačky v obou letošních produkcích byly stejné. Jediná viditelná změna spočívala v tom, že pro rozsáhlý aparát se Byčkovovi podařilo prosadit rozšíření jeviště na úkor první řady sedadel, což výkon nijak zvlášť neovlivnilo. Prostě na tomto pilíři přelomové pozdně romantické hudby a současně osobním vyznáním skladatelovy víry ve věčný život si nikdo nedovolí zklamat a v jistém smyslu ani nemůže, na to je Mahlerova hudba příliš mocná. A přes všechen filosofický text a podtext skladby je to především hudba, co oslovuje nadšené a okouzlené posluchače. Hudba, která kromě mimořádných osobních dispozic skladatele čerpá z multikulturního prostředí, ve kterém se celý život pohyboval, a jež je zdrojem jak jeho lyričnosti na straně jedné, tak i ironie na straně druhé. Díky tomu je pro mne největším skladatelem 20. století. A Sergej Byčkov má předpoklady větší než kdo jiný pro to, aby tento skladatelův svět s nadhledem přinesl až k posluchači. A je skvělou zprávou, že s ČF nahraje komplet Mahlerových symfonií, které se tak stanou jednou z jeho charakteristických tváří.
11. října 2018
Dvořákova síň, Praha
Česká filharmonie
Zahajovací koncert
Program
Gustav Mahler
Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“
Interpreti
Christiane Karg - soprán
Elisabeth Kulman - mezzosoprán
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek - sbormistr
Semjon Byčkov - dirigent
Česká filharmonie
------------------
Třetí koncert byl abonentní a na programu byly dvě hodně odlišné symfonie.
Tou první byla Sinfonia Luciana Beri, objednaná New York Philharmony ke 125. výročí její existence a premiérovaná v roce 1968 a druhá verze z roku 1970 rozšířená o pátou větu byla věnovaná Leonardu Bernsteinovi, který ji dirigoval. Byčkov udržoval se skladatelem přátelské vztahy a symfonii nastudoval v roce 1990 s Orchestre de Paris. Jde o velmi neortodoxní skladbu pro orchestr a 8 hlasů, které nejen zpívají, recitují, ale i mluví a vydávají nejrůznější zvuky. Orchestrální part obsahuje mimo jiné umně upravené citace různých klasických skladeb. Je to působivé a lze to respektovat, ale pochybuji, že jediný poslech oslovil většinou nepřipravené posluchače úměrně potlesku. Pro mne je to práce, která se pohybuje na konci cesty zvané hudba, to co je dál by se mělo nazývat jinak. Skladba je náročná především pro dirigenta, aby ji udržel pohromadě.
Pokud jde o Dvořákovu symfonii, Byčkovova interpretace mi připadá jako jedna z nejlepších, které jsem slyšel. Ucho je sice zvyklé na více laskajících smyčců, ale Byčkovovo pojetí, pro někoho možná poněkud technicistní, jakoby otevírá krásné staré balení a překvapivě hudbu posouvá k modernímu světu.
 |
| Semjon Byčkov a London Voices |
Protože obě skladby byly poměrně krátké, zbyl prostor pro hned tři poněkud nezvyklé přídavky. Brahmsův Uherský tanec a dva Slovanské tance.
17. října 2018
Dvořákova síň, Praha
Česká filharmonie
Abonentní koncert A 1
Program
Luciano Berio: Sinfonia pro 8 hlasů a orchestr
Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70
Interpreti
Semjon Byčkov - dirigent
London Voices
Česká filharmonie
Abych vše shrnul, z těch prvních šéfovských počinů Sergeje Byčkova zůstal nejsilnější dojem z Mahlera, ona je to také skladba ze všech největší, zatímco ty z druhého koncertu byly v tomto smyslu srovnatelné. Nicméně z nezvykle vážných tváří nastupujících muzikantů jsem měl dojem jistého napětí, což ovšem mohl být i odraz zodpovědnosti.
------------------
Příznačné však je, že někteří hudební kritici mají výhrady. Ne sice prvoplánové, ale závažné. Česká filharmonie zní podle nich pod Byčkovem jinak, chybí měkké, české, zpívající smyčce a dramaturgie také není to pravé... Podobné trapné kvílení se ozvalo, když vloni přijel do Stavovského divadla Placido Domingo. Některé specialistky dokonce vyjádřily pochybnost, zda vůbec umí dirigovat. Jenomže Byčkova chtěl orchestr i vedení filharmonie, patří mezi světovou dirigentskou špičku, široko daleko nebyl nikdo jeho formátu a on sám tvrdí, že nabídku přijal právě kvůli specifické hře orchestru. A ten ho přivítal taktovkou ve tvaru klíče s textem: „Mistře, jsme rádi, že Vás tu máme. Vítejte v naší rodině!“ Kdyby měl orchestr znít jako za Talicha, Neumanna nebo Bělohlávka, mohl se vzít nějaký béčkový dirigent, který by se to naučil podle youtube, orchestr už to umí a mohli s tím jezdit po českých luzích a hájích a bylo by. Mahlera takoví mudrlanti nakonec vyštvali z Vídně, naštěstí stačil dát divadlo do pořádku. Mimochodem, stejný styl používají zrádní politici, kteří svou malost zakrývají snahou rozbít náš vztah s Evropskou unií.
Nyní jede orchestr k 16 koncertům v Anglii (24. října), Spojených státech včetně dvou vystoupení v Carnegie Hall a koncem listopadu v Rakousku, kde bude skladby představené v říjnu v Rudolfinu hrát. Pokud by snad za oněmi kritickými hlasy bylo víc než jen kritikův mindrák z vlastní nemohoucnosti, problémy jistě ke konci roku vyplují na povrch.
Nicméně pokud jde o Českou filharmonii, smysluplnější je těšit se na skvělý program prvního koncertu orchestrální B řady s dirigentem Jakubem Hrůšou těsně před Vánoci.
Žádné komentáře:
Okomentovat