Tak máme po pražských volbách. Socani to odnesli nejvíc, tramvaje zdarma je nevytrhly. A Semelová s Okamurou by si měli hledat jiné hřiště. Protestní Babišova one man show s desítkami milionů na gulášky a umaštěným managerem s mobilem na šéfa určená spodnímu patru společnosti utrpěla ne-úspěch, což znamená, že významná část společnosti, která je výš, se od něj po změně orientace ANO odvrátila, včetně jeho lidí v Evropském parlamentu a bývalých ministrů. A ti, co zblajzli guláš a bramboráky si místo voleb otevřeli doma lahváče a koukali na Novu. Partaj názorově vlaje od průzkumu k průzkumu a příště se asi bude její majitel fotit rovnou s bezdomovci. To vše ukazuje to také na limity a rizika rychlokvašených politických uskupení hnaných vůlí jednoho člověka.
Do jisté míry to platí i o Praha sobě starosty, tuplovaného zastupitele a poslance Čižinského, který chce konat dobro s partou kamarádů a obdivovatelů bez solidní organizace a explicitně definovaného ideového ukotvení na němž stojí stavba státu. Pro ně by ho měl nejspíš zajistit někdo jiný. Ale jak je vidět z posledních let, i když je ona kotva založena v ústavě, existuje nemalý zájem tu skálu podminovat a proto jeho střežení k vrcholové politice patří. A pražská politika k ní bezpochyby náleží. Navíc brání kotrmelcům, jaký absolvovalo ANO. A pirátská strana má sice stanovy, ty však v první řadě odráží jejich odpor proti autorským právům a z něj vycházející pojetí svobody a demokracie, zato slovo ústava se v nich najít nedá.
Vrátím-li se ještě k sociální demokracii, pak dnešní situace je ovoce stromu více jak 20 let starého, který zasadil Miloš Zeman, když se dral k moci. Partajní křídla, která se vytvořila díky náboru systémem "ber, kde ber" jsou natolik nekompatibilní, že po každém nezdaru se vlády ujme nová parta, která tu předcházející likviduje. To se stalo i po loňských parlamentních volbách, kdy na všechny funkce rezignoval bývalý předseda Sobotka a do úzkého vedení se prodrali jednodušší okresní politici jako Zimola a Foldyna. A spolu s tím, že ANO přebralo onu část voličů (a to až překvapivě významnou), kteří očekávali v prvé řadě hmotný prospěch nebo aspoň ty gulášky, i když mnozí nakonec nevolili nikoho, sociální demokracii klesla k úplnému dnu a tvrzení předsedy Hamáčka, že se od něj odrazili, je spíš "přání otcem myšlenky". A cesta zpátky, pokud existuje, bude dlouhá a trnitá a kdo ví, jestli to nebudou cesty dvě.
Na druhé straně spektra se nachází ODS, která sahá od Klause juniora po zásadové demokraty jako Miroslava Němcová, a protože zátěž myšlenkových pochodů Klause seniora na ní stále leží, občas ustřeluje do poloh obtížně akceptovatelných, ať už jsou to projevy nevraživého euroskepticismu, dusivého nacionalismu a xenofobie. Obecně je to však hlavní výrazně pravicová strana, která dokázala překonat atentát spáchaný na ní před 5 lety, ke kterému ovšem sama dost pomohla.
A jako poslední jsem si nechal kdysi poměrně významnou TOP09, která je sice ideově zřetelně čitelná a do jisté míry blízká ODS, ale po odchodu Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska do pozadí jí chybí výrazná osobnost v čele, což dokumentuje i to, že stávající předseda do strany vstoupil až když bylo jasné, že bude zvolen. Obávám se, že půjde-li to tak dál, brzo už bude nevolitelná. Ostatně není jediná, kdo je sama o sobě na hraně volitelnosti, STAN a Lidovci na tom nejsou o mnoho lépe. V pražských volbách společně uspěli. Zřejmě by jim i nadále slušelo, kdyby se zbavili malicherného snění o minulé slávě a vytvořili jeden demokratický politický blok.
To není žádná extra bilance, v každém případě je však vrcholně pozitivní skutečnost, že z pražského "parlamentu" zmizeli komunisté, Okamura i Zelení.
Tahle situace vedla k rozdělení sil mezi pět volebních subjektů - politickou stranu ODS, sdružené politické strany v čele s TOP a STAN, Babišovo protestní hnutí-státotvornou stranu ANO, politicky nevykvašené společenství Piráti a partu spravedlivých bratrů Čižinských téměř rovným dílem. K vytvoření vlády pro hlavní město se však musí spojit tři z nich, přičemž koaliční potenciál ANO se zdá být nejmenší. V tuto chvíli to vypadá na nesourodý slepenec Piráti, Čižinští a Pospíšilův blok. Jak bude fungovat, když vůdcovské ambice Pirátů se začnou křížit s Čižinského potřebou řídit a třetí do party bude vřít vnitřní nespokojeností ví jen bůh. Poněkud smysluplnější trojice ODS, Čižinští a Pospíšil naráží na osobní animozity a hrdost "Jendy" Čižinského. Ať už to bude jakkoli, mají čtyři roky na to, aby dokázali, že z jejich volebních slibů nezůstala jen nesplněná přání. Tak mnoho zdaru
Žádné komentáře:
Okomentovat