Takže už chybí jen dodat, co hrál. Začal ranými sonátami z let 1794-95, které připsal asi hlavnímu ze svých učitelů, Franzi Josefu Haydnovi. Vrcholem večera ovšem byla bezpochyby sonáta č. 29 zvaná Hammerklavier z pozdního skladatelova období (1816-18), jež je možná z těch 32 skladeb nejnáročnější a svou stavbou i délkou okolo 50 minut připomíná spíš symfonii. Takhle nahrál před časem její 4. větu:
Není bez zajímavosti, že rozdíly mezi ranými a pozdními skladbami pro klavír neurčovalo jen zrání skladatelé, ale i rychle se zdokonalující konstrukce tohoto nástroje a z ní vyplývající zvukové a výrazové možnosti, což se ostatně odráží i v názvu 29. sonáty.
Její pražské provedení ale znělo mnohem majestátněji než ukázka, která vznikla kolem roku 2003. Možná i proto, že Barenboim si přivezl do Prahy svůj další hudební projekt, totiž klavír, který vznikl ve spolupráci s belgickým stavitelem pian Chris Maenem a firmou Steinway. Ten mistr představil v Royal Concert Hall v roce 2015.
A tady na něj hrál a děkoval se v Praze:
15. října 2018
Dvořákova síň, Rudolfinum
Daniel Barenboim - recitál
Program
LUDWIG VAN BEETHOVEN (1770–1827)
Sonáta pro klavír f moll, op. 2 č. 1
Sonáta pro klavír Es dur, op. 3 č. 3
přestávka
Sonáta pro klavír č. 29 B dur, op. 106 ("Große Sonate für das Hammerklavier“)
----------------------
(1) Tento štýrský koncert byl organizátory označen jako "Koncert pro lidská práva" s mottem: "Žádná kultura bez lidských práv a žádná lidská práva bez kultury" s tím, že je věnován myšlence a obsahu Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. prosince 1948. Referendum na Valném shromáždění OSN bylo reakcí na katastrofu dvou světových válek v první polovině 20. století, říká se v komentáři viceprezidenta Štýrského hudebního spolku.
"Lidská práva by měla být duchovním, kulturním a politickým vodítkem k formování budoucího světa. I dnes platí, že svět by nemusel být takový, jaký je, kdyby měřítkem našeho jednání byla lidská práva. Zásady lidských práv neplatí jen pro "velkou politiku". Nejen globální ideje, ale i místní záležitosti jsou projevem doby. Lidé, kteří nesou zodpovědnost - ať žijí kdekoli - by neměli jen přihlížet, ale rozhodovat se v duchu lidských práv," pokračuje pan Alfred Stingl.
Zní to trochu nadneseně, ale bez respektování těchto aspektů existence lidstva, by se svět mohl vrátit k barbarství, které je světu imanentní.
Žádné komentáře:
Okomentovat