Jak jsme budovali republiku

Verze mých vnuků.

Můj prapradědeček se jmenoval Alois. Pocházel z vlastenecké rodiny, jeho tatínek měl hospodu u Žižky. On sám jezdil na kole, byl od mládí Sokol a stal se až místostarostou Sokola v Plzni. Byl také direktorem první úplně české pojišťovny Slavia. Revoluce v roce 1918 ze nezúčastnil, protože o žádné nevěděl.

Sokolové pořádali veliké slavnosti, kde cvičila spousta lidí, a říkalo se jim slety. Na slet v roce 1932 přijeli také Sokolové z amerického Chicaga. Připluli lodí do Hamburku a odtud pokračovali do Prahy vlakem. Když přijeli na plzeňské nádraží, slavnostně je uvítal můj prapradědeček. A aby si pamatovali, kde to bylo, pohostil je pravým plzeňským pivem. Všichni volali „Na zdar“ a Američani odjeli směr Beroun.

A takhle pradědeček Alois vypadal, vlevo je praprababička:

Můj druhý prapradědeček se jmenoval Vojtěch, byl mlynář a za první světové války škodil císaři a pomáhal národu tím, že lidem prodával na černo lacinou mouku, aby neměli hlad. Kvůli tomu se přel s úřady o každou korunu daní, aby sám nehladověl když bylo málo vody, což bylo pořád. Kamarádil se s panem farářem Baarem a hlasitě zpíval v kostele. Když hasiči udělali v obci sbor, stal se jeho vlasteneckým náčelníkem a koupil mu stříkačku. Měl taky syna v Americe, který mu pomáhal. Další tři synové byli ve válce a taky neměli rádi císaře, ale nedostali se do legií, protože byli vysoko v horách. Pak vznikla republika a Vojtěch byl velikým fandou Sokola. A tak když Sokolové odjížděli do Prahy na slet, uspořádali kolem mlýna slavnostní průvod s prápory, protože jim zaplatil cestu. Přijel i americký syn, ten si ale cestu platil sám.

Tohle je Vojtěch a jeho tři synové s mlýnem v zádech. Ten fešák vpravo je můj pradědeček:

I můj pradědeček budoval republiku. Ve své lékárně schovával za nacistů sokolský prápor, holiči, co v ulici stříhal lidi, říkal pane Bukvaj, buďte s těma řečma opatrnej, někdo vás uslyší a skončíte v kriminále. Pan Koza nebyl opatrnej. Taky jsme na záchodě krmili šiškama zakázanou husu. A když byla v roce 1945 proti nacistům revoluce, pradědeček obětoval na její vítězství demižón lihu, který byl na dvoře. Zjistil to až po revoluci. Pak přišli komunisti a v čudu bylo všechno. Špiritus i se sudem, Sokol a taky holič, protože z pana Kozy se stal zasloužilý odbojář.

demižón na líh

Můj dědeček zprvu nebudoval, byl od malička podezřelý živel. Když byl atentát na německého velitele Heydricha, šla s ním zrovna jeho babička na procházku a padlo na něj podezření, že v kočárku něco skrývá. Musel z něj být vyzvednut, aby se zjistilo co, ale nic. Jen co se naučil chodit, potrestal Němce tím, že jednomu, velkému asi tak jako on, sebral vzácné jablko.

dědečkův odbojový kočárek

potrestaný okupant

Škodlivých návyků se však zbavil a když viděl zdarma 20x film o bílém zlatu Kazachstánu, stal se pionýrem. Nakonec všechno dobře dopadlo a přišel Havel.

Můj táta i starší bráchové už nebojovali, ti přišli k hotovému a pořád se jim něco nelíbí.