Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

čtvrtek 12. července 2018

Východ 5. Cesta tam

Stalo se před téměř 20 lety.

BĚLORUSKO - CESTA

Malý, tlustý, rusky mluvící mužík přenáší spoustu krabic z perónu Wilsonova nádraží do kupé ĺůžkového vagónu do Moskvy a neskrývá pohoršení nad tím, že nejsou nosiči. Cestou se pak dostává do sporu s českým průvodčím, kterému vytýká, že nemá samovar a vůbec, že vagón je starý a nemá kulturu. A on jako diplomat na tohle není zvyklý. Průvodčí, trochu labilní, mu sděluje, že je to proto, že jsme byli 40 let s nimi.

Mužíkova hřmotná dáma ve vytahaných teplácích se tomu sopránově směje a průvodčí dostal strach, aby to diplomat nenapsal řediteli drah. Tak mi ve svém hoři předestřel své zkrácené curiculum vitae. Je rozvedený, z Malé Strany musel odejít, bydlí na Smíchově a takhle jezdí 15 let. Řekl bych skoro; spíš od konce roku 1989. Svou tupou rozhodností a otevřeností připomínal jistou sortu důstojníků a stranických funkcíonářů. Jinak pohoda. Jen vedle v kupé si pár (dvojice) mladých Rusů vezl mluvící panenky a ty snad celou cestu nezmlkly. A Češi v druhém kupé se filmovali jako kdyby jeli do Afriky. Ale byl jsem sám v českém kupé, které nesmrdělo směsí rybiček, vodky a potu. Na hranicích dal ve 3 ráno průvodce instrukce jak zajistit kupé před vniknutím nežádoucích osob, protože na polském území prochází vlakem průvodčí a on nemůže vagón zamknout. V Polsku jsem se pak probudil někdy v 9 hod. ráno a ten obraz je neměnný od té doby, co jsem tam byl počátkem 60. let načerno bez pasu. Rovina s malými políčky, která vedou k malým stodolám, břízy a borovice, sem tam pár krav s pasákem nebo traktor. Staré neomítnuté domky a spousta nových. A nádraží s grafitty na všech vagónech a nákladní vagóny s ruským dřevem do Německa a cisterny s ruským benzinem. Od chvíle, kdy vlak přejel hranice do Polska, objevovaly se na mobilu SMS od místního operátora. Takhle Rusové před časem oddělali jednoho čečenského náčelníka. Dostal raketou právě v okamžiku, kdy telefonoval. Dneska se z bezpečnostních důvodů používají "jednorázové" satelitní telefony.

Celníci i pohraničníci na všech hranicích byli korektní a neutrální, tentokrát - snad poprvé - i Bělorusové. V Brestu to ale jako obvykle začíná. Ženské všech věkových a sociálních kategorií se jako vosy rojí kolem vagónů a nabízí: pirohy, blinčiky, kuře, horké brambory, jablka, hrušky, okurky, rajčata, klobásy, pivo, šampaňské, kefír, vodku atd.  Nakonec nalezly i do vagónů a jedna fešanda neurčitého věku v koženém kabátě a se zlatým tesákem povídá: "Kupí šampánskoje, búdim vměstě piť." Tak jsem jí vyhodil. Taky tam pobíhala jedna stařenka ve válenkách a 2 kluci a žebrali jídlo. V teplákách Adidas. Těmhle nesmíš dát najevo soucit. Jinak se jich nezbavíš a vyžebraj z tebe i poslední korunu.

KOLEJE

V Brestu končí evropské míry a začíná svět širokorozchodný. Car si tenkrát, když se budovaly železnice, vybral tyto rozměry, aby po zkušenosti předků s Napoleonem uchránil zemi od vpádu z Evropy. Pak tam hned 2x vtrhli Němci, Rusové jim to oplatili a k tomu okupovali půl Evropy a nakonec bez slávy odešli. Leč dodnes každý vlak zajede do velké haly, tam se rozdělí na jednotlivé vagóny, uvolní se evropské podvozky, celý vagón se pomocí hydraulických heverů nadzvedne, podvozky se odvezou, přivezou širokorozchodné, vagón se spustí, podvozky připevní, vlak znovu zkompletuje. Vladařský rozmar prodlužuje cestu o 3 hodiny. A tak se budují výběžky na západ. Za sovětských časů to bylo do Katovic a Košic, bašt těžkého průmyslu socialistického lágru. Po širokých kolejích proudila ruda, ze které se vyráběla ocel na mírové tanky. Dneska se válčí raketami a letadly a katovický výběžek se prodlužuje do Bohumína, kde bude velké překladiště. A prezident Putin oznámil vytvoření státem kontrolovaného holdingu Suchoj. To není šampaňské, ale bojová letadla.

Jsou ale i jiné metody jak usnadnit mezinárodní obchod. Nedaleko Moskvy naapříklad několik měsíců úspěšně pracovala nová soukromá celnice. Měla všechno, co je třeba. Uniformy, razítka, bankovní účty a pracovníci chodili na oficiální školení. Jenom ty účty, na které chodily celní poplatky, nepatřily státu a hlavně poplatky byly nižší. Tahle finta se organizátorům nakonec vymstila. Po čase si nějaký šťoura všiml, že na okolních celnicích mají málo práce, zatímco tady je pořád fronta. Ruský ministr železnic měl jiný marketingový fígl. Místo od ruských hutí, sténajících nad slabým odbytem, kupoval koleje v Japonsku. Rozdíl v kvalitě? Ruské jsou prý nejlepší na světě. Rozdíl v ceně? Japonské jsou o pouhých 50% dražší. Ztráta bratru 50 milionů dolarů. A taky dopravné od ruských odběratelů šlo přes švýcarskou filiálku ruských drah. Jejím ředitelem byl jako na potvoru zrovna ministrův synek. No řekněte, komu jinému už důvěřovat víc. A ministr v pohodě tvrdí, že jde o nedorozumění.

BELARUS

Jak tak zvedali vagóny, někteří cestující se šli vyfotografovat s brestskou pevností, známou to účastnicí velkých válek. Napřed tady bolševici vyklouzli z 1. světové války a splnili své internacionální poslání i závazek k německým chlebodárcům, když s nimi podepsali mír. Ti sice zanedlouho válku prohráli, ale po 20 letech pevnost dobývali znovu a hned dvakrát. Napřed z ní vyhnali Poláky, aby jí přátelsky předali Rusům. Těm jí za 2 roky sebrali a za další 3 roky opět vrátili. Nedaleko je i bělovežský prales proslavený původními plemeny zubrů a koní. Ty skutečně původní však během válek svorně sežrali vojáci a civilisté. Dokonce i vlci zmizeli. Nová zubří krev byla dodána ze zoologických zahrad a koně zpětně vyšlechtěni z místních plemen. Rezervace má i historický kontext. Kdysi dávno se tady poprvé sešli ruští sociální demokraté. Jejich bolševičtí následovníci posléze zplodili Sovětský svaz, jehož likvidaci tady 8. prosince 1991 svým podpisem stvrdili mocichtiví komunisté Jelcin a Kravčuk spolu s dalším Slovanem Šuškevičem. Vytvořili přitom svaz nezávislých států - pro začátek jen tří slovanských. Tam pozvali i ostatní země SSSR a hbitě konvertovali na budovatele kapitalismu. Na odlehlé místo poměrně bohatá sbírka kuriozit. Stručná historie 20. století. Předvolební setkání s Putinem, které místní vládce Lukašenko plánoval v létě 2001, se však nekonalo. Snad proto, že to není dost historická událost.

Za hranicemi jsou nejzřetelnější dvě věci. Pečlivě ošetřované vojenské prostory s pěšinkami vysypanými štěrkem, vápnem natřenými obrubníky, dvojitým plotem z ostnatého drátu a uhrabaným pískem mezi. A potom všechny drážní objekty i ploty jsou čerstvě natřené. I nádražní budova v Brestu je restaurována a plastika nad vchodem se pyšní srpem a kladivem.

Cesta z Brestu do Minsku trvá už jen asi 4 hodiny a zase borovice a břízy a pruh půdy zbavený porostu podél trati. Vždycky jsem si myslel, že je tam proto, aby jiskry z parních lokomotiv nezapálily vyprahlý les. Ale třeba je to jinak. Sem tam je vidět voda nebo bažina, pečlivě obdělávané záhumenky s vápnem natřenými kmeny křivičných jabloní a potom jakoby opuštěné velké lány s traktorem na obzoru, velké stodoly a velká stáda krav. Ale nízká efektivnost zemědělství a vysoké procento populace v něm dusí celou ekonomiku stejně jako v Polsku. Signál místního mobilního operátora se objevil v Brestu a pak od Baranoviči v poloviny cesty vydržel až do Minsku. Rychle se stmívá a blížíme se k cíli. Celou dobu co sem jezdím se stavělo nové nádraží a tak vlastně byla jeho stavba nedílnou součástí města. K prezidentským volbám ho ale dokončili a exteriér je nejen na místní poměry mimořádně vyvedený a moderní. Detaily se člověk nesmí zabývat a navíc jich je nezvykle málo. A tak se staré špinavé nádraží se stalinskými výjevy najednou krčí stranou jako cizí dítě a je to jako se vším. Ten, kdo sem dnes přijel poprvé, ho vlastně nezná a Minsk je pro něj městem vyznačujícím se moderním nádražím. A k němu se teď jaksi nehodí chlapi, kteří s ranci, skládacími sedátky a vrtáky na led vyjíždí ranními vlaky chytat ryby na zamrzlých jezerech. Nebo umaštění chudáci, kteří "dízlem" jedou za prací nebo čím někam na sever. Ani žebrající stařeny a opilci není vidět. Zatím.

To je to dobré. Špatné bylo, že mě nikdo nečeká. Vydávám se do centra, které, podobně jako v Praze začíná hned vedle nádraží. Druhý východ z metra ústí na náměstí Pobědy s Leninem, předsednictvem vlády a radnicí. Z náměstí vytéká prospekt Skoriny, hlavní třída, která prochází v délce několika kilometrů celým městem. Paralelně s ním metro. František Skorina byl renezanční člověk s italským vzděláním. V 16. století působil i v Praze a vydal tam část svého překladu bible do běloruštiny, takže je otcem vlasti. Byl také královským zahradníkem a ranhojičem. Dneska má hlavní ulici doma a pamětní desku v Klementinu. Prospektem prošla několikrát fronta a tak ho němečtí zajatci po válce vybudovali z gruntu znovu. Nejstarší budovy proto nesou neomylné znaky triumfální sovětské architektury a na třídě je skoro všechno důležité. Hlavní pošta, první hotel Minsk, KGB, GUM, státní banka, McDonalds, palác republiky, divadlo, prezidenstký palác, dom oficerov, cirkus, filharmonie, universita, akademie věd atd. Prostě, jak říkám, skoro všechno důležité. Po volbách jsou budovy opravené, čisté, nasvícené a ve vozovce nejsou díry. Na ty se musí počkat do jara. Prospektem profukuje podzimní vítr a všude jsou mladé krasavice. Běloruští vlastenci shledávají příčinu v tom, že sem nedošla asijská krev a tudíž jsou čistá slovanská rasa. Až na těch pár tatarských vesnic na severu. Jeden vysoce postavený pán kdysi vypil k večeři pár stakanů vodky, zbrunátněl a zbytek večera se snažil z nás vypáčit přiznání odkud že přišli Slované. Shodou okolností to bylo taky na prospektu. Restaurant Pět pátků. Slovní hříčka, něco jako až naprší a uschne. Ostatně prapor slovanství se tady drží hodně vysoko. Slovanský bazar ve Vitebsku je každoroční přehlídkou slovanského umění a prezentační vývěskou prezidenta. Letos před volbami tam za ním přijeli prezidenti Ruska a Ukrajiny, aby demonstrovali svou neutralitu v předvolební kampani. Ale stejně. Patriarcha moskevský je větší formát. Ten za slovanství rozdává rovnou medaile. Letos jí dostal Lukašenko, příští rok Putin. Škoda, že prezidenti došli. A patriarchové jsou navíc dva. Nemají se rádi. Druhý sedí v Americe a nevím, jaké ten rozdává metály.

Přesto jsem však  první noc strávil v hotelu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KGB Komisija Gosudarstvennoj Bezopasnosti
GUM Gosudarstvennyj Universálnyj Magazin

Žádné komentáře:

Okomentovat