Živé koncerty staré hudby jsou významnou součástí pražské hudební produkce a neprovozují je pouze Collegia 1704 Václava Lukse. Skvělým zpestřením pražského léta jsou Letní slavnosti staré hudby, což je mezinárodní hudební festival, který organizuje Collegium marianum, letos již po devatenácté.
Zahajovací koncert byl opravdu reprezentativní, protože jak orchestr Les Ambassadeurs, tak i sopránistka Veronique Gens představují špičku ve svém oboru. Zpěvačka se od původní specializace na starou hudbu přeškolila a přešla na klasický operní repertoár, kde je její parádní rolí Donna Elvira, ale zpívá i Desdemonu (Vídeňská státní opera) a řadu dalších postav včetně Hanny Glawari v Pařížské opeře pod taktovkou Jakuba Hrůši vloni v září. V Praze není neznámá, naposledy zpívala před 5 lety v Rudolfinu árie z oper Myslivečka, Glucka a Mozarta doprovázena Collegiem 1704 dirigovaným Václavem Luksem.
Letošní vystoupení bylo složeno z árií hrdinek barokních oper a vyzařovala z něj osobnost zpěvačky a její otevřenost a to nejen ve zpěvu, ale i dramatickém projevu. Na rozdíl od jiných skvělých zpěvaček se neobjevuje v přímých přenosech a tak snad bude třeba se za ní vydat na podzim do Vídně, kde bude zpívat právě Donu Elvíru, v níž má pro druhou rovinu projevu větší prostor.
Árie byly prokládány instrumentálními kusy a celý program, ačkoli byl připraven ad hoc, působil bezprostředně. Vedle zpěvačky a dirigenta zaujaly cembalistka Elisabeth Geiger a gambistka Lucile Boulanger - ta také viditelným požitkem z hudby. Že muzikanti provozující tento žánr jsou jedna velká mezinárodní rodina, ukázal cvrkot kolem zákulisí o přestávce a po koncertu. Byl to příjemný večer.
Zahajovací koncert byl opravdu reprezentativní, protože jak orchestr Les Ambassadeurs, tak i sopránistka Veronique Gens představují špičku ve svém oboru. Zpěvačka se od původní specializace na starou hudbu přeškolila a přešla na klasický operní repertoár, kde je její parádní rolí Donna Elvira, ale zpívá i Desdemonu (Vídeňská státní opera) a řadu dalších postav včetně Hanny Glawari v Pařížské opeře pod taktovkou Jakuba Hrůši vloni v září. V Praze není neznámá, naposledy zpívala před 5 lety v Rudolfinu árie z oper Myslivečka, Glucka a Mozarta doprovázena Collegiem 1704 dirigovaným Václavem Luksem.
Letošní vystoupení bylo složeno z árií hrdinek barokních oper a vyzařovala z něj osobnost zpěvačky a její otevřenost a to nejen ve zpěvu, ale i dramatickém projevu. Na rozdíl od jiných skvělých zpěvaček se neobjevuje v přímých přenosech a tak snad bude třeba se za ní vydat na podzim do Vídně, kde bude zpívat právě Donu Elvíru, v níž má pro druhou rovinu projevu větší prostor.
Árie byly prokládány instrumentálními kusy a celý program, ačkoli byl připraven ad hoc, působil bezprostředně. Vedle zpěvačky a dirigenta zaujaly cembalistka Elisabeth Geiger a gambistka Lucile Boulanger - ta také viditelným požitkem z hudby. Že muzikanti provozující tento žánr jsou jedna velká mezinárodní rodina, ukázal cvrkot kolem zákulisí o přestávce a po koncertu. Byl to příjemný večer.
 |
| Véronique Gens a Alexis Kossenko |
 |
| Elisabeth Geiger |
 |
| herečka a gambistka Lucile Boulanger |
Operní gala Véronique Gens
Královny Středomoří
Bájné hrdinky v barokních operách
Véronique Gens - soprán
Les Ambassadeurs
Alexis Kossenko - flauto traverso, umělecký vedoucí
François Nicolet – flauto traverso
Stefano Rossi, Tami Troman – housle
Alain Pégeot, Marco Massera – viola
Tormod Dalen – violoncello
Lucile Boulanger – viola da gamba
Ludovic Coutineau – kontrabas
Elisabeth Geiger – cembalo
Program
Jean-Baptiste Lully
Armide (1686), árie Armidy: Enfin il est en ma puissance
Atys (1676): Le Sommeil
André Campra
Le Carnaval de Venise (1699), árie Isabelly: Mes yeux fermez-vous à jamais
Jean-Philippe Rameau
Hippolyte et Aricie (1733), árie Faidry: Cruelle mère des amours
Le Temple de la Gloire (1745): Air tendre pour les muses
François Couperin
Les Nations (1726): L’Espagnole
Jean-Marie Leclair
Scylla et Glaucus (1746), árie Kirké: Noires divinités de la rive infernale a výběr instrumentálních kusů z opery
Koncert pro flétnu, smyčce a basso continuo op. 10 No. 3
Joseph-Nicolas-Pancrace Royer
Zaïde reine de Grenade (1739), árie Zaidy: Dieux des amants fidèles
Jean-Baptiste Stuck
Polydore (1720), árie Ilione: C’en est donc fait
François Francœur & François Rebel
Scanderberg (1735), árie Roxany: C’en est fait
-----------------------
A téměř na závěr festivalu jsem navštívil Trojský zámek. Projekt Barocco napoletano s upřesněním "Písně a tance ve stínu Vesuvu" představila čtveřice muzikantů – anglická virtuoska na historické harfy Sarah Louise Ridy, sopranistka Lore Binon a její vlámští krajané, pištec a dudák Jowan Merckx a teorbistka Sofie Vanden Eynde.
Jak říká program, přivedou návštěvníka do křivolakých uliček plných hudby za neapolskými skladateli Falconierim, Da Nolou či Trabacim. Významnou část skladeb představovaly mnohdy komické a satirické villanelly, které mají původ právě v Neapoli.
Mám-li být upřímný, hudba sama o sobě mne příliš neoslovila. Ale ta kombinace prostředí kdysi venkovského barokního šlechtického sídla se zámeckou zahradou a řekou na jedné straně a vinicí s kaplí svaté Kláry na straně druhé s poněkud rozvernou barokní hudbou je mimořádná. A v této roční době, kdy bývá a včera bylo opravdu hodně teplo, proudí otevřenými okny do nádherného sálu osvěžující vánek a z něj do kraje ona hudba. Atmosféra takového večera je neopakovatelná.
A jaksi nad rámec tohoto povídání je třeba konstatovat, že organizace akce byla perfektní a kvalitní programová brožura obsahovala nejen italské texty písní, ale i jejich české překlady.
Jak říká program, přivedou návštěvníka do křivolakých uliček plných hudby za neapolskými skladateli Falconierim, Da Nolou či Trabacim. Významnou část skladeb představovaly mnohdy komické a satirické villanelly, které mají původ právě v Neapoli.
Mám-li být upřímný, hudba sama o sobě mne příliš neoslovila. Ale ta kombinace prostředí kdysi venkovského barokního šlechtického sídla se zámeckou zahradou a řekou na jedné straně a vinicí s kaplí svaté Kláry na straně druhé s poněkud rozvernou barokní hudbou je mimořádná. A v této roční době, kdy bývá a včera bylo opravdu hodně teplo, proudí otevřenými okny do nádherného sálu osvěžující vánek a z něj do kraje ona hudba. Atmosféra takového večera je neopakovatelná.
A jaksi nad rámec tohoto povídání je třeba konstatovat, že organizace akce byla perfektní a kvalitní programová brožura obsahovala nejen italské texty písní, ale i jejich české překlady.
30. července 2018
Trojský zámek
Barocco napoletano
Program:
Anonymous
Madonna tu mi fai lo scorrucciato
Andrea Falconieri (1585/1586 – 1656)
O Bellisimi Capelli
Bella Fanciulla dal viso rosato
Filli Cara et Amata
Nudo arciero che si altero
Non piu d’amore, non piu d’ardore
Bella porta di rubini
Occhietti amati
Segui, segui dolente core
Giovanni Domenico da Nola (ca 1510–1592)
Fuggit’ Amore
Giovanni Giacomo de Antiquis (? – 1608)
Madonna, non so far tante parole
La carra feci porg´ogni speranza
Giovanni Maria Trabaci (ca 1575 – 1647)
Il Galluccio
Adrian Willaert (1490–1562)
Vecchie Letrose
Stefano Landi (1587–1639)
A che mi fu egli
Canta la Cicaletta
Anonymous
L’uelh del vesent
La vita ti parla (tarantella)
eigen wijsheid/saffrana
Marlene, l’etang
Žádné komentáře:
Okomentovat