Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 31. července 2018

Salome jako drahokam

Jak se operní svět modernizuje, vybraná témata se stávají obětmi hypertvořivých interpretů, kteří se soustřeďují na barvité a vynalézavé líčení násilných a erotických scén. Jedním z vděčných objektů jejich experimentů je Salome Richarda Strausse, která sice v roce 1905 uspěla v Drážďanech, zato v Berlíně a New Yorku (a to bez tvůrčích zásahů režisérů) musela být stažena z programu a ve Vídni čekala 13 let, než byla připuštěna na jeviště Hofoper.

Psát o Straussově opeře Salome je tudíž něco jako nosit dříví do lesa. Přes a nebo možná právě pro třaskavý potenciál námětu přinesla skladateli slávu a dokonce i slušné peníze a současná inscenační praxe dává prostor k velmi uvolněné interpretaci často na hraně toho, co ještě nedávno by bylo mnohými konzervativními milovníky opery vnímáno jako nekrofilní resp. pedofilní porno.

A k této opeře se dostal jeden z uznávaných převyprávěčů oper, 56letý italský univerzální tvůrce Romeo Castellucci, který zvládá nejen opery a vedle režie vytváří i scénu, kostýmy a svícení. Jeho poslední experiment měl premiéru 28. července v salcburském divadle Felsenreiterschule zasazeném do obrovské skály nad centrem města, kterou důmyslně vtáhl do inscenace jako jeden z inovativních prvků. Na druhou stranu explicitně nezdůrazňoval ony erotické momenty.

Je třeba říct, že Castellucci nezklamal a inscenace je plná symbolů a náznaků, přičemž někdy ani slušná znalost libreta nepomáhá zodpovědět hádanku "co tím chtěl básník říci." A o to ostatně také jde, aby představení působilo na divákovy emoce spíš přímo než prostřednictvím rozumu.

Z těch inovací je určitě nejpřekvapivější náhrada závojového tance uzavřením Salome do skály nebo spíš drahokamu.

"Tanec sedmi závojů"
Zcela černý Jochanaan se nejprve objeví uprostřed černého měsíce promítaného na pozadí. Jeho černý kostým připomíná afrického šamana stejně jako nalíčení, které posléze dva svalovci smyjí hadicí a z cisterny vystoupí živý kůň. A v závěru je Salome místo hlavy proroka Jochanaana předhozena nejprve hlava onoho koně a posléze prorokovo bezhlavé tělo, na jehož krk ona posadí královskou korunu. 

žádná Jochanaanova hlava se nekonala
A celá inscenace je zarámována do nápisu “Te saxa loquuntur”, který je promítán na pozadí. Česky něco jako "o tobě kámen vypovídá". Bezpochyby není náhodou, že nápis nese i portál tunelu vzdáleného nějakých 200 m a vylámaného v téže skále, do které je zapuštěno divadlo. Ostatně kdo ví, jak je to s tím koněm - Reiterschule, vedle byly stáje a za nimi se plavili koně.

Přes zdánlivou šílenost projektu je celek nesmírně působivý. Ostatně kdo zná detailně scénář, aby se pohoršoval a kdo má odvahu se neznalostí shodit? A navíc jde o hudbu, a to především. Konec konců když se jí člověk poddá a nechá se jí unášet, je sama o sobě plnohodnotným zážitkem. A pokud ji interpretují Vídenští filharmonici s dirigentem Franz Welser-Möstem, je to zážitek vrcholný. Last but not least - zpěváci. Ti byli všichni výborní, ale fantastický výkon podala především 37letá litevská sopranistka Asmik Grigorian. To nebyl projev umanuté pubescentní slečny vyrůstající v deformovaném a amorálním prostředí, ale silné zralé osobnosti, která sama dávala představení jiný akcent. Určitě proto nebylo jen prázdným gestem, když při děkovačce před ní režisér poklekl. 

režisér klečí před zpěvačkou, vlevo přihlíží dirigent
Řekl bych, že tato vilniuská zpěvačka a matka dvou dětí, která se teprve v posledních 2-3 letech začala objevovat na velkých evropských scénách, bude ozdobou i těch největších, což potvrzuje fakt, že v příštím roce doputuje do La Scaly.

Mám-li to shrnout, i přes filtr IT přenosu, který nepropouští onu magii rezonujícího spojení živého herce/zpěváka a diváka, to bylo vynikající představení. Letos bude na Salzburském festivalu sotva překonáno a výkon Asmik Gregorian je už dnes označována za vrchol festivalu.

Salzburger Festspiele
Felsenreiterschule
28. července 2018

Richard Strauss: Salome
libreto Richard Strauss podle

Romeo Castellucci | režie, scéna, kostýmy, světla
Cindy Van Acker | choreograf
Silvia Costa | umělecká spolupráce
Piersandra Di Matteo | dramaturgie
Alessio Valmori | spolupráce při scénografii
Marco Giusti | spolupráce na svícení

John Daszak | Herodes
Anna Maria Chiuri | Herodias
Asmik Grigorian | Salome
Gábor Bretz | Jochanaan
Julian Prégardien | Narraboth
Avery Amereau | Páže Herodiady
Matthäus Schmidlechner | První žid
Mathias Frey | Druhý žid
Patrick Vogel | Třetí žid
Jörg Schneider | Čtrvrtý žid
David Steffens | Pátý žid
Tilmann Rönnebeck | První Nazaretský
Paweł Trojak | Druhý Nazaretský
Neven Crnić | Cappadočan
Henning von Schulman | První voják
Dashon Burton | Druhý voják

Wiener Philharmoniker | Orchestr
Franz Welser-Möst | Dirigent

Žádné komentáře:

Okomentovat