Jak se operní svět modernizuje, vybraná témata se stávají obětmi hypertvořivých interpretů, kteří se soustřeďují na barvité a vynalézavé líčení násilných a erotických scén. Jedním z vděčných objektů jejich experimentů je Salome Richarda Strausse, která sice v roce 1905 uspěla v Drážďanech, zato v Berlíně a New Yorku (a to bez tvůrčích zásahů režisérů) musela být stažena z programu a ve Vídni čekala 13 let, než byla připuštěna na jeviště Hofoper.
Psát o Straussově opeře Salome je tudíž něco jako nosit dříví do lesa. Přes a nebo možná právě pro třaskavý potenciál námětu přinesla skladateli slávu a dokonce i slušné peníze a současná inscenační praxe dává prostor k velmi uvolněné interpretaci často na hraně toho, co ještě nedávno by bylo mnohými konzervativními milovníky opery vnímáno jako nekrofilní resp. pedofilní porno.
A k této opeře se dostal jeden z uznávaných převyprávěčů oper, 56letý italský univerzální tvůrce Romeo Castellucci, který zvládá nejen opery a vedle režie vytváří i scénu, kostýmy a svícení. Jeho poslední experiment měl premiéru 28. července v salcburském divadle Felsenreiterschule zasazeném do obrovské skály nad centrem města, kterou důmyslně vtáhl do inscenace jako jeden z inovativních prvků. Na druhou stranu explicitně nezdůrazňoval ony erotické momenty.
Je třeba říct, že Castellucci nezklamal a inscenace je plná symbolů a náznaků, přičemž někdy ani slušná znalost libreta nepomáhá zodpovědět hádanku "co tím chtěl básník říci." A o to ostatně také jde, aby představení působilo na divákovy emoce spíš přímo než prostřednictvím rozumu.
Z těch inovací je určitě nejpřekvapivější náhrada závojového tance uzavřením Salome do skály nebo spíš drahokamu.
 |
| "Tanec sedmi závojů" |
Zcela černý Jochanaan se nejprve objeví uprostřed černého měsíce promítaného na pozadí. Jeho černý kostým připomíná afrického šamana stejně jako nalíčení, které posléze dva svalovci smyjí hadicí a z cisterny vystoupí živý kůň. A v závěru je Salome místo hlavy proroka Jochanaana předhozena nejprve hlava onoho koně a posléze prorokovo bezhlavé tělo, na jehož krk ona posadí královskou korunu.
 |
| žádná Jochanaanova hlava se nekonala |
A celá inscenace je zarámována do nápisu “Te saxa loquuntur”, který je promítán na pozadí. Česky něco jako "o tobě kámen vypovídá". Bezpochyby není náhodou, že nápis nese i portál tunelu vzdáleného nějakých 200 m a vylámaného v téže skále, do které je zapuštěno divadlo. Ostatně kdo ví, jak je to s tím koněm - Reiterschule, vedle byly stáje a za nimi se plavili koně.
Přes zdánlivou šílenost projektu je celek nesmírně působivý. Ostatně kdo zná detailně scénář, aby se pohoršoval a kdo má odvahu se neznalostí shodit? A navíc jde o hudbu, a to především. Konec konců když se jí člověk poddá a nechá se jí unášet, je sama o sobě plnohodnotným zážitkem. A pokud ji interpretují Vídenští filharmonici s dirigentem Franz Welser-Möstem, je to zážitek vrcholný. Last but not least - zpěváci. Ti byli všichni výborní, ale fantastický výkon podala především 37letá litevská sopranistka Asmik Grigorian. To nebyl projev umanuté pubescentní slečny vyrůstající v deformovaném a amorálním prostředí, ale silné zralé osobnosti, která sama dávala představení jiný akcent. Určitě proto nebylo jen prázdným gestem, když při děkovačce před ní režisér poklekl.
 |
| režisér klečí před zpěvačkou, vlevo přihlíží dirigent |
Řekl bych, že tato vilniuská zpěvačka a matka dvou dětí, která se teprve v posledních 2-3 letech začala objevovat na velkých evropských scénách, bude ozdobou i těch největších, což potvrzuje fakt, že v příštím roce doputuje do La Scaly.
Mám-li to shrnout, i přes filtr IT přenosu, který nepropouští onu magii rezonujícího spojení živého herce/zpěváka a diváka, to bylo vynikající představení. Letos bude na Salzburském festivalu sotva překonáno a výkon Asmik Gregorian je už dnes označována za vrchol festivalu.
Salzburger Festspiele
Felsenreiterschule
28. července 2018
Richard Strauss: Salome
libreto Richard Strauss podle
Romeo Castellucci | režie, scéna, kostýmy, světla
Cindy Van Acker | choreograf
Silvia Costa | umělecká spolupráce
Piersandra Di Matteo | dramaturgie
Alessio Valmori | spolupráce při scénografii
Marco Giusti | spolupráce na svícení
John Daszak | Herodes
Anna Maria Chiuri | Herodias
Asmik Grigorian | Salome
Gábor Bretz | Jochanaan
Julian Prégardien | Narraboth
Avery Amereau | Páže Herodiady
Matthäus Schmidlechner | První žid
Mathias Frey | Druhý žid
Patrick Vogel | Třetí žid
Jörg Schneider | Čtrvrtý žid
David Steffens | Pátý žid
Tilmann Rönnebeck | První Nazaretský
Paweł Trojak | Druhý Nazaretský
Neven Crnić | Cappadočan
Henning von Schulman | První voják
Dashon Burton | Druhý voják
Wiener Philharmoniker | Orchestr
Franz Welser-Möst | Dirigent
Žádné komentáře:
Okomentovat