Začínáme prodávat, celkem to jde. Část kompletujeme a zboží vozím odběratelům. Budějovice, Plzeň, Vysoké Mýto, Ústí. Telefony, bedny, faktury, kilometry. Reklamní letáky
V dubnu navrhuji, že přijedu do Dirondinu. Vyjíždíme ve čtvrtek po 8 ráno, vedle mne Pavla. Hranice, dálnice v Německu, dálnice ve Francii, státní silnice a v 9 večer jsme na místě. Hotýlek jsme našli bez problémů, double room provinciální úrovně. Ráno posnídáme a jdeme jednat. Je to jiný svět. Malá rodinná továrnička, kterou založil jejich otec lékárník. Zařízení přenesli do nového objektu v průmyslové zóně. Pozdní oběd v místní restauraci. I ta je rodinný podnik. V malém městě se všichni znají, zdraví se, tykají si. Večeře v hotýlku. Přijemné prostředí, milí lidé. Anglicky ale nemluví ani náhodou. Volám Jirkovi do Mnichova, že bych se u něj zastavil. "Nejde to, jedeme na výlet, dcera má narozeniny. Snad někdy jindy." Druhý den Andre odjíždí. Pavla jede s paní továrníkovou a syny do Lyonu, kde starší studuje medicinu. My pokračujeme v jednání. Po obědě jsme se zastavili u starého pána a pak mne zve mladší Jean k sobě domů. Vila nad městem, krásný výhled, z velkého obýváku se vchází do zahrady. Krb, starožitnosti, rodinné relikvie. Je ten život opravdu tak jednoduchý a jasný? "Mluvíte slušně anglicky, to u vás není běžné," slyším. "Spolupráce s vámi nás velmi zajímá, pošleme vám nabídku". Ráno jsem se zamotal na kruhovém objezdu a bloudím krajinou. Je to jako ve filmu. Pozemky oddělené živým plotem, vilky, pasoucí se krávy, les. Za chvíli romantický výlet končí, vyjíždíme na silnici a zase dálnice ve Francii, benzin, dálnice v Německu. Kolem měst jsou pěkné tlačenice, v sobotu dopoledne jezdí všichni nakupovat. Disneyland jenom objedeme, i tam je spousta lidí. Potom hranice a v 11 večer jsme doma. Ještě že nevyšel ten Mnichov.
Za pár dní přichází fax ve francouzštině. Dostávám lákavou nabídku. Podíl na pražské filiálce, ředitel, slušný plat atd. Kopii dostal Andre a je mi jasné, že bude dělat potíže. Navíc by vlastně vypadli jeho dva poskokové Matoušek a Papoušek, kteří byli ve Francii koncem roku. Také že ano. On tohle nechce a bez něj nemohou nic dělat, protože má exkluzivitu pro Česko. Bez spolupráce s ním to nejde a on spolupracovat nebude, i kdyby měl celou věc zabít. Sebevražedná blbost. Tak přistupuji na smlouvu s jeho firmou, ale je vidět, že Andre hledá jiné řešení. Za měsíc bouchnu dveřmi a okamžitě s nimi končím. Našli ještě jednu oběť a potom se vše rozplynulo do ztracena a snad i se ztrátou pro Francouze. Ještě po roce jsem je kontaktoval s nabídkou od majitelů české firmy na spolupráci. Bleskově odpověděli, že zatím nemohou kvůli závazkům k Andremu, ale že se to mění a jakmile s ním skončí, ozvou se. Pak už bylo ticho.
A tak mi jen dodnes vrtá hlavou, kdo byl ten seriozní člověk, kterého Béďa nabízel.
Žádné komentáře:
Okomentovat