Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

pondělí 25. června 2018

Zkouška Mahlerem

Více méně paralelně s Pražským jarem probíhá od roku 1978 v nedalekých saských Drážďanech jiný hudební festival, a to Dresdner Musikfestspiele. Dramaturgicky je koncipován tak, aby každý ročník souvisel s nějakým tématem, letos je to Licht - světlo. Jeho výhodou je, že mnohdy má na programu  stejné koncerty jako probíhají o den dříve nebo později ve 150 km vzdálené Praze, předprodej však začíná dříve než na Pražské jaro a poptávka nebývá tak vysoká, takže možná proto je vstupné obvykle nižší, někdy zřetelně. A od tohoto ročníku má k dispozici nový sál pro 1800 návštěvníků se skvělou akustikou a dobrou viditelností i v tom nejzazším koutě hlediště.

Daniil Trifonov a Danielle Gatti
Danielle Gatti a Royal Concert Gebouw Orchestra
Díky tomu se stalo, že koncert Royal Concertgebouw Orchestra jsem neviděl 15. května ve Smetanově síni, ale ve středu 16. května v drážďanském Kulturpalast.

Koncert dirigoval Danielle Gatti, na programu byl Prokofjevův 3. klavírní koncert C-dur op. 26 a po přestávce symfonie Nr. 1 D-Dur Gustava Mahlera. Klavírní part hrál Sergej Trifonov. Skoro by se dalo říct, že velikost orchestru a dirigenta lze poměřovat tím, jak se vyrovnají právě s Mahlerem. Jeho mnohovrstevné symfonie navazují na desetiletí hudební romantiky, ale přitom předznamenávají její konec, jsou charakteristické grandiózní stavbou, mocným emocionálním výrazem a kombinují prvky slovansko-maďarsko-německé hudby. A orchestr s dirigentem dokázali, že jejich hudba je řadí právem mezi pár nejlepších světových symfonických těles.

16. května 2018
Kulturpalast Dresden, Dresdner Musikfestspiele
Royal Concertgebouw Orchestra - Gatti - Trifonov

Sergej Prokofjev: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 C-dur
Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D-dur

Royal Concertgebouw Orchestra
Daniele Gatti, dirigent
Daniil Trifonov, klavír
-----------------------

Ale nebyla to jediná jarní Mahlerovská hostina letošních jarních středoevropských hudebních festivalů, protože o týden později hrál v Praze v rámci Pražského jara Budapeštský festivalový orchestr se svým dirigentem (a zakladatelem) Ivánem Fischerem druhou Mahlerovu symfonii. I když po premiéře té první klečela oddaná ctitelka a violistka Natalie Bauer-Lechner skladateli u nohou a volala, že je bůh, o Boha šlo až v této symfonii druhé. Vlastně to bylo jakési vyznání křesťanství, po čase pak následované pokřtěním a korunované ředitelskou židlí v c. a k. Dvorní opeře. Ale to jsem odbočil, protože podstatné je, že i tato 2. symfonie byla skvěle podaná.

zleva: sbormistr Petr Fiala, Christiane Karg - soprán, Elisabeth Kulman - alt
a dirigent Iván Fisher
24. května 2018
Smetanova síň, Pražské jaro

Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll "Vzkříšení"

Christiane Karg - soprán
Elisabeth Kulman - alt
Český filharmonický sbor, sbormistr Petr Fiala
Budapest Festival Orchestra
Iván Fischer, dirigent
-----------------------

A do třetice se minulý týden loučil dirigent Simon Rattle s Berlínskou filharmonií 6. Mahlerovou symfonií na koncertu, jehož online přímý přenos zprostředkoval server digitalconcerthall.com. O jiném provedení skladby, ale sledovaném živě, jsem psal už před dvěma roky, kdy tíž ji hráli v rámci nejslavnějšího středoevropského festivalu - Salcburských hudebních slavností. Jak jinak než skvěle.

20. června 2018
Berliner Philharmonie

Gustav Mahler: Symphony No. 6

Berliner Philharmoniker
Sir Simon Rattle, dirigent

Takže tři symfonie Gustava Mahlera, tohoto titánského lamače tradic na přelomu věků, konfesí i národů, prověřily tři festivaly, tři špičkové světové orchestry a tři dirigenty, které a kteří dostali absolutorium. Osobitě pojaté, skvěle provedené, možná jiné než na co jsme zvyklí u České filharmonie nebo FOK, ale tím lépe. Pročež závěr by mohl znít: i my jsme dobří, ale nejsme pupek světa.






Žádné komentáře:

Okomentovat