V červnu se v Rudolfinu konaly závěrečné koncerty dvou symfonických řad České filharmonie. Ten první dirigoval Jakub Hrůša, hlavní hostující dirigent orchestru, a o dva týdny později držel taktovku Semjon Bychkov, který se od nastupující sezóny stává šéfdirigentem České filharmonie.
Ale mezi nimi, v úterý 19. června proběhl v Sukově síni vzpomínkový pořad Petra Kadlece o předcházejícím šéfovi Jiřím Bělohlávkovi, který před rokem zemřel. Na něm bylo snad nejcennější to, jak dokázal silou své vize a zkušenosti vyvést orchestr z falešného sebeuspokojení a ohrnování nosu, přivést do něj mladé muzikanty a donutit ho, aby sám chtěl stoupat nahoru. Mám-li to zjednodušit, šlo mu možná víc o orchestr než o sebe sama. Kdysi se Bělohlávek hodně angažoval v Hudební mládeži, později vystavěl z mladých muzikantů PKF a před pár lety dirigoval orchestr Pražské konzervatoře, když hrála při zahájení Pražského jara Mou vlast. Jedním z těch mladých muzikantů, které navedl na hvězdnou dráhu, je dnes 37letý Jakub Hrůša.
---------------
A právě Jakub Hrůša dirigoval ve středu 6. června Českou filharmonii, kde sólový part Sibeliova koncertu hrál další z Bělohlávkových koňů, koncertní mistr Josef Špaček, který na tento post nastoupil v sezóně 2011-12, ale byl Bělohlávkovým pevným spojencem. Ještě před Sibeliem zazněla 2. symfonie Bohuslava Martinů objednaná za války českou komunitou v Clevelandu a premiérovaná Cleveland Orchestra pod taktovkou Ericha Leinsdorfa 28. října 1943. Přiznávám se však, že je to skladba, která mne přes uznání jejích kvalit příliš neoslovuje, snad kromě 2. věty - Andante.
V Sibeliově houslovém koncertu byl Špačkův projev bezchybný, rozhodně nepůsobil dojmem, že jde o pouhý záskok za Janine Jansen, možná by však nevadila ještě více rozmáchlá virtuozita, avšak jasným vrcholem večera pro mne byla Bernsteinova 2. symfonie.
Skladba objednaná Sergejem Kuševickým pro galakoncert na závěr jeho 25letého působení v čele Boston Symphony Orchestra v roce 1949 odráží atmosféru člověka tápajícího v současném světě vloženou do poemy W.H. Audena „Věk úzkosti“ (Age of Anxiety). Tato symfonie patří mezi skladby, kde role dirigenta je nezastupitelná a Jakub Hrůša nezklamal, ostatně to snad ani nikdo nečekal. Mně se zdá, že s úkolem dokáže růst. Ale lví podíl na úspěchu měl i klavírista Martin Kasík, jehož podání, zvláště Masque, mi připadalo autentičtější než známá nahrávka s Krystianem Zimermanem.
Dva dny po koncertu vysílal český rozhlas hodinový pořad, jehož páteří byl rozhovor, který s Hrůšou natočila Eva Hazdrová-Kopecká. V něm se dotkli citlivého tématu, co očekávat od nového šéfa orchestru Semjona Byčkova. Odpověď byla snad až příliš opatrná, asi v tom smyslu, že předpoklady tady jsou veliké, ale uvidíme, jak budou využity. Já to vnímám tak, zda Byčkov jen využije schopností orchestru nebo na něm bude dál pracovat tak jako Bělohlávek.
6. června 2018
Rudolfinum
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 2 H 295
Jean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll op. 47
Leonard Bernstein: Symfonie č. 2 "Věk úzkosti"
Česká filharmonie
Josef Špaček, housle
Martin Kasík, klavír
Jakub Hrůša, dirigent
-------------------
Druhý koncert dirigoval právě Semjon Bychkov. Před přestávkou Brahmsův koncert s Gergsteinem odpovídal očekávání, ale Novosvětská ho předčila. Byl to jiný Dvořák než jak ho Česká filharmonie po léta prezentuje, což rozhodně nebyla náhoda, když vezmeme v úvahu dirigentovu zkouškovou preciznost a to, že skladba bude pilířem jeho velkého amerického turné dvanácti koncertů v říjnu a listopadu. Méně laskavý, robustnější, ale Dvořák to samozřejmě byl a orchestr ho akceptoval. Stejně tak i publikum, které přijalo tuto předčasnou inauguraci nového šéfa orchestru s nadšením a vstoje.
20. června 2018
Rudolfinum
Johannes Brahms: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 d moll op. 15
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95 "Z Nového světa"
Česká filharmonie
Kirill Gerstein, klavír
Semjon Byčkov, dirigent
-------------------
Týž den, kdy se odehrál koncert v Rudolfinu, podepsal Jakub Hrůša smlouvu, kterou prodloužil své působení v Bamberku o dalších pět let, tedy do roku 2026. Z hlediska České filharmonie to má možná trochu symbolický význam. Následnictví po Byčkovovi, který má smlouvu do roku 2023 je jistě ještě otázkou možná roku 2020-21, ale podíváme-li se na množství koncertů obou hlavních hostujících dirigentů v příští sezóně, potom přednost dostává Hrůša. Jeho zmíněný rezervovaný postoj je spolu s prodloužením smlouvy v Bamberku znamení, že se o něj hraje už teď.
Žádné komentáře:
Okomentovat