Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 17. dubna 2018

Ne každý Verdi je ten pravý Verdi

Opera Luisa Miller byla tak trochu nechtěné dítě. Verdi se totiž někdy v roce 1846 zavázal napsat pro Neapol operu, do čehož se mu však o tři roky později moc nechtělo, avšak divadlo na splnění smlouvy trvalo. Nastalo tak hledání námětu, který by prošel cenzurou království obou Sicílií, která zrovna měla dost starostí s revoltou té Sicílie ostrovní, až nakonec zvítězil námět podle hry Friedricha Schillera Úklady a láska z roku 1784, byť značně upravené. V 80. letech 18. století byla kritika šlechty projevem "pokrokovosti", viz třeba Figarova svatba nebo Don Giovanni. Proti zkaženosti šlechty a intrikám je zde postavena slušnost obyčejných lidí, malých měšťanů, kteří jsou navzdory chudobě čestní a pokorně přijímají, co jim život přináší. Ve 20. století zase byli pro "pokrokové" tvůrce zdrojem všeho zla kapitalisté, zatímco dnes jsou to Američané. Evropa pak navíc provádí intelektuálské sebetrýznění.

I když o velkých skladatelích se nehodí pochybovat, problémy s námětem jsou na opeře vidět.

Protože management neapolské opery odmítl nejen zrušit smlouvu, ale i odložit termín, musel Verdi po premiéře Bitvy u Legnana v lednu 1849 dost pospíchat. Teprve v polovině srpna, po návratu z Paříže sužované epidemií cholery, kde strávil téměř dva roky se svou družkou a pozdější manželkou Strepponiovou, však dostal libreto a v říjnu odejel do Neapole, kde se 8. prosince konala premiéra. Přijetí bylo příznivé. Fakt je, že se jedná o skladatelovo první "komorní" melodrama, kde nešlo o vlast a národ, ale o lásku a smrt jedněch jednotlivců a podlost jiných. Do roku 1853 pak následovaly Verdiho největší trháky tohoto typu - Rigoletto, Trubadůr a Traviata.

Závěrečná scéna - první vydání partitury
Sonya Yoncheva, Placido Domingo, Piotr Beczala
2. jednání

Luisa Miller ovšem není ani zdaleka tak populární jako ony trháky, skromně se za nimi krčí na 13. místě (Verdi napsal 28 oper) co do počtu provedení. Proto také je letošní série představení teprve třetí od premiéry této inscenace v roce 2001. K režii není moc co říct, realistická scéna by asi neměla nikomu zásadně vadit. Lehce nepřehledný děj se odehrává v tyrolské vesnici, kostýmy však spíš připomínají Anglii 19. století. V porovnání se zmíněnými operami z následujících let však je někdy poněkud statický a přes krásnou hudbu, v prvním jednání až belcantovskou, chybí opravdu velké, strhující árie, které by se vryly do paměti. Možná že současný režijní přístup by dokázal vnést do představení více dynamiky.

Mezi zpěváky je absolutní legendou Placido Domingo, který v MET zpíval v Luise už před 47 roky tenorovou roli Rodolfa, a dnes barytonového otce Millera. Jasně, že už to není ono, když je mu 77 let, jenže jeho obrovská muzikálnost a herectví jsou jako víno.

Další hvězdou byla Sonya Yoncheva. Ta je naopak na absolutním vrcholu kariéry, je vynikající herecky, pohledná fyzicky, zpívá perfektně a lidské drama předvádí skvěle a uvěřitelně. Letos je Luisa po Tosce a Mimi již třetí role v přenosu a člověk má jen strach, aby ten nápor vydržela a upřímně se mi zdálo, že její hlas byl lehce unavený. Generální ředitel Gelb sice řekl, že z ní udělá druhou Callasovou, ale ta skončila dost neslavně už po čtyřicítce.

Beczala, který zpíval Rodolfa je pro mne záhadou. Vždycky mám pocit, že je těsně na hraně toho, kde dál už nemůže, ale on nikdy nezklamal. Jeho herecký projev mi však dělá potíže, připadá mi jako jednostrunná kytara. Před časem jsem ho však viděl živě v Rusalce a tam se mi líbil, možná že detailní záběr kamery ho dělá jaksi libovějším. Určitě však existují tenoři, kteří mne oslovují víc. Třeba Jonas Kaufmann.

Na úrovni byly i oba basy - Walter a Wurm, takže přes ony lehké výhrady to byl příjemný večer.

Metropolitní opera New York
živý přenos v rámci projektu Live in HD
14. dubna 2018

Giuseppe Verdi: Luisa Miller

Dirigent: Bertrand de Billy 
Libreto: Salvadore Cammarano 

Režie: Elijah Moshinsky
Scéna a kostýmy: Santo Loquasto
Světla: Duane Schuler
Režie revivalu: Gregory Keller

Luisa: Sonya Yoncheva
Federica: Olesya Petrova 
Rodolfo: Piotr Beczala 
Miller: Placido Domingo
Walter: Alexander Vinogradov 
Wurm: Dmitry Belosselskiy 


Žádné komentáře:

Okomentovat