Rodin v Berlíně

Vloni jsem psal o velké Rodinově výstavě v pařížském Grand Palais. Jejím typickým znakem bylo, že zasadila sochařovo dílo do širších souvislostí od současníků až po dnešek. Nejinak přistoupili autoři k Rodinově spíše komorní výstavě v berlínské Alte Nationalgalerie, když vedle slavných plastik jako Bronzový věk, Myslitel nebo Člověk a myšlenka představují 40 cm sošku Muž a jeho genius.

Tato plastika úzce souvisí se dvěma literáty, kteří významně přispěli k Rodinově popularizaci v Německu. Rainer Maria Rilke napsal o této sošce báseň Nike a Hugo von Hofmannsthal objevil při světové výstavě v Paříži roku 1900 její sádrový model a okamžitě objednal bronzový odlitek. Ten stál 20 let na jeho pracovním stole, dokud ho finanční potíže nedonutily ho prodat. A byl to znovu Rilke, který zprostředkoval prodej švýcarskému sběrateli Werneru Reinhartovi, od nějž se později dostala do sbírek Nationalgalerie.

Na výstavě jsou k vidění exponáty z různých zdrojů: grafiky Eugène Carrièra a Maxe Klingera z Grafického kabinetu a knihovny Státních muzeí v Berlíně, plastiky z pařížského Musée Rodin a Kunsthalle Bremen a další dokumenty z archivů z Frankfurtu nebo Bernu. To pozornému návštěvníkovi umožní dovědět se na malém prostoru o sochaři, jeho práci a době mnohem víc než jen z velké expozice jeho samotných děl.

Není to však jen Paříž a Berlín, kde je Rodinovo dílo připomenuto v souvislosti se stým výročím jeho úmrtí z mnoha různých úhlů pohledu. Těch míst je celá řada, namátkou:

Londýnský Courtauld Institute of Art

Rodinovo muzeum ve Filadelfii

Fine Museum of Art San Francisco

Vloni byl v hlavní soutěži filmového festivalu v Cannes promítán také francouzsko-belgický film o Rodinovi.

A současně bohužel musím zopakovat to, co jsem říkal již vloni. Je naprosto nepochopitelné, že Praha, kde se konala v roce 1902 Rodinova první velká zahraniční výstava, pro níž byl postaven nový pavilón, kterou sochař osobně navštívil a byl vítán jako král a okouzlen návštěvou Moravy, se nezmohla na jedinou vzpomínku. Výsostní intelektuálové jsou pohoršeni tím, kolik lidí nedůvěřuje Evropské unii, ale nejsou schopni připomenout světem vyzdvihovanou událost, která je důkazem naší sounáležitosti a blízkosti s Evropou. To snad staletí mrtvý Ferdinand II., živá Magda Jetelová, ba i čínský humanista mohli počkat. Připadá mi to skandální.