Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

čtvrtek 18. ledna 2018

Rodin v Berlíně

Vloni jsem psal o velké Rodinově výstavě v pařížském Grand Palais. Jejím typickým znakem bylo, že zasadila sochařovo dílo do širších souvislostí od současníků až po dnešek. Nejinak přistoupili autoři k Rodinově spíše komorní výstavě v berlínské Alte Nationalgalerie, když vedle slavných plastik jako Bronzový věk, Myslitel nebo Člověk a myšlenka představují 40 cm sošku Muž a jeho genius.


Tato plastika úzce souvisí se dvěma literáty, kteří významně přispěli k Rodinově popularizaci v Německu. Rainer Maria Rilke napsal o této sošce báseň Nike a Hugo von Hofmannsthal objevil při světové výstavě v Paříži roku 1900 její sádrový model a okamžitě objednal bronzový odlitek. Ten stál 20 let na jeho pracovním stole, dokud ho finanční potíže nedonutily ho prodat. A byl to znovu Rilke, který zprostředkoval prodej švýcarskému sběrateli Werneru Reinhartovi, od nějž se později dostala do sbírek Nationalgalerie.



Na výstavě jsou k vidění exponáty z různých zdrojů: grafiky Eugène Carrièra a Maxe Klingera z Grafického kabinetu a knihovny Státních muzeí v Berlíně, plastiky z pařížského Musée Rodin a Kunsthalle Bremen a další dokumenty z archivů z Frankfurtu nebo Bernu. To pozornému návštěvníkovi umožní dovědět se na malém prostoru o sochaři, jeho práci a době mnohem víc než jen z velké expozice jeho samotných děl.

Není to však jen Paříž a Berlín, kde je Rodinovo dílo připomenuto v souvislosti se stým výročím jeho úmrtí z mnoha různých úhlů pohledu. Těch míst je celá řada, namátkou:

Londýnský Courtauld Institute of Art


Rodinovo muzeum ve Filadelfii


Fine Museum of Art San Francisco


Vloni byl v hlavní soutěži filmového festivalu v Cannes promítán také francouzsko-belgický film o Rodinovi.


A současně bohužel musím zopakovat to, co jsem říkal již vloni. Je naprosto nepochopitelné, že Praha, kde se konala v roce 1902 Rodinova první velká zahraniční výstava, pro níž byl postaven nový pavilón, kterou sochař osobně navštívil a byl vítán jako král a okouzlen návštěvou Moravy, se nezmohla na jedinou vzpomínku. Výsostní intelektuálové jsou pohoršeni tím, kolik lidí nedůvěřuje Evropské unii, ale nejsou schopni připomenout světem vyzdvihovanou událost, která je důkazem naší sounáležitosti a blízkosti s Evropou. To snad staletí mrtvý Ferdinand II., živá Magda Jetelová, ba i čínský humanista mohli počkat. Připadá mi to skandální.


Žádné komentáře:

Okomentovat