Nová Lindenoper a Ariadna

Tak se Berlín dočkal. Po sedmi letech se Státní opera vrátila do historické budovy na třídě Unter den Linden. Rozsáhlá rekonstrukce trvala o čtyři roky déle než sliboval projekt, o 5,5 roku více, než trvalo vybudování divadla před 275 lety. To celé za téměř 400 milionů €, o 2/3 víc, než bylo plánováno.

Co je vidět na první pohled, jakmile vstoupíte do hlediště, je strop hlediště zvednutý o téměř 5 metrů, což umožnilo dosáhnout standardní kvality dozvuku, který byl pouze 0,9 sekundy a potřebných 1,6 sekundy bylo dosahováno pomocí elektroniky. Již vloni byly zcela zprovozněny prostory bývalého skladiště kulis z 50. let v budově za divadlem, kde vedle správy divadla sídlí Barenboim-Said akademie, je tam 21 zkušeben a sál pro 650 diváků. Navíc je tento objekt propojen 6,5 m vysokým podzemním koridorem s budovou divadla, pod níž jsou nově umístěny velká zkušebna a nahrávací prostory, což s ohledem na kvalitu podloží v blízkosti řeky byla nejnáročnější část celé akce. A samozřejmě bylo upraveno jeviště a divadlo vybaveno moderní technikou. Osvětlení jeviště zajišťuje i řada těles zavěšených na balkonech. Na titulkovací a informační displaye na opěradlech sedadel už zřejmě zdroje nestačily, úpravou hlediště však zmizela sedadla se špatnou viditelností jeviště. Jinak ovšem jsou vidět nedodělky na fasádě a v prostoru vlevo od divadla zůstává zařízení staveniště.

noční pohled na průčelí divadla

Apollonův sál

pohled do hlediště, bílá sklokeramická mříž kryje prostor, o který byl zvednut strop

Opera začala pravidelně hrát v rekonstruovaném divadle vloni 8. prosince premiérou Humperdinckovy opery "Hänsel und Gretel", jakési německé "Prodané nevěsty". Dvacáté představení byla Straussova Ariadna na Naxu. Inscenace měla premiéru v roce 2015 v Schillerově divadle a toto byla vlastně premiéra v Lindenoper.

Skladatel operu napsal v roce 1912 po svých nejúspěšnějších kusech Salome a Růžový kavalír. Protože však byla pro divadelní provoz koncipována poněkud neprakticky - byla moc dlouhá a vyžadovala jak činoherní, tak i operní soubor, Strauss ji v roce 1916 neochotně upravil tak, že stačí soubor jeden a hraje se 2 hodiny čistého času.

Příběh má dvě části, první je "civilní" a odehrává se v domě bohatého měšťana, kde se hledá způsob, jak to udělat, aby se do ohňostroje v 8 večer stačilo zahrát drama Ariadna i další představení - fraška. Pán domu nakonec rozhodne, že budou hrát současně. Proto ve druhé části - divadle na divadle - Ariadnu opuštěnou Theseem a čekající na smrt přemlouvá Zerbinetta, aby se vrhla znovu do lásky, což se podaří, když se objeví Bakchus. Opera tak končí dobře, neboť se do sebe oba zamilují a k radosti Zerbinetty šťastně zpívají o nově nalezené lásce. Pak se ale všechno zvrtne, Ariadna dojde k závěru, že není nad věrnost a hned dvakrát se probodne dýkou. Osud je osud.

Režijní uchopení představení bylo poměrně překvapivé, protože režisér Neuenfels, známý až odpudivými inscenacemi s lidmi převlečenými za zvířata a jinými provokacemi, zde vytvořil čistou moderní režii, která nijak nedráždí..

bavili se nejen návštěvníci, ale i hledištní personál

děkovačka: v červených šatech Brenda Rae, vpravo od ní jihokorejská dirigentka Eun Sun Kim a vedle ní Anna Samuil

V hlavních rolích zpívaly Ruska Anna Samuil jako Primadona do pauzy a Ariadna po ní, která již několik let patří ke klíčovým sopranistkám divadla a poněkud mladší Američanka Brenda Rae jako Zerbinetta. Ta je v této roli zavedená, protože už ji zpívala v Hamburku, Frankfurtu Paříži i Mnichově. Obě byly skvělé, dobří byli i ostatní zpěváci.

Arie Zerbinetty "Grossmächtige Prinzessin"je nesmírně náročný, ale efektní majstrštyk. Existuje řada nahrávek a tady je ukázka zpěvu šesti slavných zpěvaček.

Mne osobně však z youtubovské nabídky zaujala především Kathleen Battle v Metropolitní opeře:

"Großmächtige Prinzessin"

Staatsoper Berlin
scéna Unter den Linden
12. ledna 2018

Richard Strauss: Ariadne auf Naxos

Dirigentka: Eun Sun Kim
Režie: Hans Neuenfels
Scéna: Katrin Lea Tag
Kostýmy: Andrea Schmidt-Futterer
Světla: Stefan Bolliger

Obsazení rolí:
DER HAUSHOFMEISTER: Elisabeth Trissenaar
EIN MUSIKLEHRER: Roman Trekel
DER KOMPONIST: Marina Prudenskaya
TANZMEISTER: Manuel Günther
PRIMADONNA - ARIADNE: Anna Samuil
TENOR - BACCHUS: Roberto Saccà
ZERBINETTA: Brenda Rae
HARLEKIN: Manuel Walser
SCARAMUCCIO: Linard Vrielink
TRUFFALDIN: Grigory Shkarupa
BRIGHELLA: Jonathan Winell
NAJADE: Evelin Novak
DRYADE: Natalia Skrycka
ECHO: Sónia Grané

STAATSKAPELLE BERLIN