Co se vlastně všechno stalo? A který svět to má být?
SVĚT
Jestli vezmeme v úvahu jen ten velký, tu soustavu planet, které se netočí kolem životodárného slunce, ale kolem lidstva na planetě Země, potom existují tři obři.
Nejsilnější Spojené státy absolvovaly nástupem Donalda Trumpa do prezidentského úřadu, zjevně největší změnu vůbec od dob Ronalda Reagana, který byl americkým prezidentem v letech 1981-89, ne-li F.D. Roosevelta (1933-45). Byl zvolen jako kandidát republikánské strany slibující pod heslem "Make America Great Again" obrácení dlouhodobě nepříznivého vývoje zahraničněobchodní bilance, státních financí a také postavení Spojených států ve světě, které zvláště v posledních letech upadalo. Tato země ovšem přes měnící se poměry sil představuje světovou ekonomiku číslo 1. Některé z prezidentových kroků jsou sporné, mnohdy spíš formou než obsahem.
![]() |
Emmanuel Macron, Donald Trump a Angela Merkel Brusel, květen 2017 |
![]() |
Si Ťin-pching a Donald Trump listopad 2017, Čína |
![]() |
Donald Trump a Si Ťin-pching duben 2017, Florida |
Ale pak je tu svět bližší, jedna malá planetka, možná jen měsíc, zmítající se mezi utopickou touhou po velikosti a reálnou potřebou podléhat gravitaci těch velkých. Ta planetka je Česko, vře to v ní jako ve velkém světě a zdá se, že po desetiletích prodělala právě letos dramatickou změnu, ve které se spojily různé vývojové tendence, aby negovaly část vývoje posledních 30 let. Po říjnových parlamentních volbách se k moci dostal člověk, který po ní zjevně touží a navíc ji potřebuje, protože jeho minulost není čistá, má velké plány, ale žádné ideje. Svět lidí chce řídit jako fabriku, když ta jeho vlastní už je mu malá. A kdo ví, jestli nepotřebuje do své hry zapojit státní rozpočet, protože jeho říše je jakousi pyramidovou hrou. Za tím účelem je ochoten spojit se s kýmkoli. Spojence nachází v prezidentovi, který zcela proti zájmům země podporuje Rusko proti českým spojencům v EU a NATO.
V každém případě ideály pravdy a svobody se zdají být pod velkým tlakem. A vrací se možná doba, kdy ten, kdo nesouhlasí a nechce se podřizovat moci, tak "plive do tváře třetině národa". Jenomže kolaborace s touto filosofií je degradující, většina národa to zažila a část z ní si to i uvědomuje. Ti, kdo zájmy této části politicky reprezentují, však nemají dost síly, zodpovědnosti a odvahy, aby se proti těm, kdo získali hlasy oněch 30 procent, spojili. A tak se tváří, že se nic moc neděje, máme přece demokracii. Rozhodnutí, co a jak dál, tak nechávají na těch, jež podle svého názoru zastupují. Ovšem nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, tvrdil před 2500 roky Herakleitos. Zvláště když je to řeka kalná a páchnoucí. Ten, kdo tak z důvodů logických a praktických učiní, zaplatí ponížením před sebou samým. A to je snad největší vina těch, kdo tento proces spustili.
JEDNOTLIVCŮV MIKROSVĚT
A jak se tedy má v této situaci zachovat atom společnosti - lidský jedinec, občan, který řízením osudu není nucen rozhodnout se mezi svědomím na jedné straně a zabezpečením rodiny, realizací v práci, resp.kariérou na straně druhé? Nebo ten, který i přesto není ochoten podlehnout štvaní a lžím. Ten kdo má toto štěstí, se může realizovat třeba v politických stranách či se věnovat rodinným záležitostem. Někdo jiný může třeba čistit potoky nebo lézt po skalách. A také se uchýlit do světa kultury, který nemá hranice a může mluvit beze slov. Mně letos nabídli svou službu Berlínští filharmonici s Dudamelem a Novosvětskou v Berlíně, Rigoletto s Nadine Sierra a Leo Nuccim v Orange a Yuja Wang s Leonidasem Kavakosem, hrající Schuberta ve Vídni. A také Cezannovy portréty v Paříži a Raphael, nebo Hugovy kresby ve Vídni. Vše živě na vlastní oči, vše bez chyby, vše originál, který se neopakuje, svět vzdálený politickému znásilňování. Je ovšem pravda, že tato "splendid isolation" není řešení, nýbrž únik, který je spojen s jistým pocitem viny.
Poučení z toho plyne, že v zájmu duševní rovnováhy je prostě nemoudré lámat si hlavu záležitostmi planetárními, protože je můžete ovlivnit jen nepatrně a nepřímo, ledaže byste se rozhodli stát se čínským prezidentem. Naopak záležitostmi mikroplanetárními je třeba se zabývat, abyste si jednou nemuseli vyčítat, že stát, který znásilnil estébák a lump, dělá odporné věci, a vy na tom máte svůj díl viny.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat