Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 27. listopadu 2017

Bruegel zvaný selský

Nedávno jsem psal o výstavě obrazů a kreseb Raffaela Santi ve vídeňské Albertině. Paralelně, přesněji od 8. září do 3. prosince 2017, však v této galerii probíhá i výstava grafiky jiného renesančního malíře, tentokrát však ne z Itálie, ale Vlámska, a to Pietera Bruegela staršího (cca 1525/30 - 1569).

Bruegel se narodil pravděpodobně v Brabantsku, avšak neznámo přesně kde, kdy a komu. Někteří badatelé soudí, že byl z vesnice, neboť mu byla tematicky blízká, jiní, že z města, neboť byl vzdělaný. Ovšem až tak, aby mluvil latinsky, ne. Prvním bezesporným záchytným bodem životopisců je rok 1551, kdy byl v Antverpách prokazatelně přijat jako svobodný mistr do malířského cechu svatého Lukáše a odtud se soudí, že se narodil někdy mezi roky 1925 a 1930. Do Antverp přišel již dříve, možná již v roce 1545 a pracoval v dílně malíře Pietera Coecke, který však v roce 1550 zemřel, Bruegel pak pravděpodobně spolupracoval také s malířem, rytcem a vydavatelem Hieronymem Cockem a nějaké kšefty mu dohodila i vdova po jeho bývalém mistrovi. Nedlouho poté, co byl přijat do cechu, vydal se spolu s kartografem Abrahamem Orteliem do Itálie. Tou prošel do Neapole a možná až na Sicílii, pobyl v Římě a v roce 1555 se vrátil do Antverp. Cestou musel překonat Alpy, které na něj zjevně udělaly veliký dojem, zatímco ani antické, ani renesanční památky ho příliš neoslovily, alespoň na jeho kresbách se s nimi nesetkáme.

V Antverpách začal systematičtěji spolupracovat s Hieronymem Cockem, nejvýznamnějším severoevropským vydavatelem tisků, pro kterého připravoval kresby s obrazy hornatých krajin, podle kterých byly vyhotoveny mědirytiny a z nich tisky. Tak byla vydána jejich serie Dvanáct velkých krajin. Takové grafické listy, stále ještě poměrně nová záležitost, neboť Gutenbergův lis a rytectví se v Antverpách objevily až koncem 15. století, byly už však velmi populární a díky dostupnosti i pro středně majetné vrstvy představovaly spolu s tištěnými texty něco jako dnešní masmedia. Jednou z Bruegelových velkých krajin, které byla vystaveny v Albertině, jsou Odpočívající vojáci:

Pieter Bruegel st.: Odpočívající vojáci (ze serie 12 velkých krajin), 1555/56
Z cesty po Itálii si jistě přivezl i motivy velikých lodí a moře, ostatně Antverpy samy jsou veliký přístav. Téma to bylo i díky relativně nedávnému objevení Ameriky a dalším průkopnickým plavbám
velmi aktuální. To se také objevilo třeba v následující rytině:

Pieter Bruegle st.: Námořní bitva v Messinské úžině, 1561
Po několika letech, kdy produkoval převážně kresby krajin, se toto téma nejspíš marketingově vyčerpalo a Bruegel se náhlé obrátil k tématice života na venkově a vztahům mezi lidmi.

Pieter Bruegel st.: Slavnost v Hobokenu, 1559
Ovšem nezůstal jen u těchto laskavých obrazů života, ale pokračoval satiricko-moralistickými kresbami alegorií, směšných scén či didaktických obrazů. Tady se přiblížil světu slavného vlámského malíře Hieronyma Bosche (1450-1516), který tvořil v rané nizozemské renesanci a většina jeho prací znázorňuje hříchy a morální úpadek lidstva. Jeho vliv zasahoval až do 17. století (někdo dokonce tvrdí, že jeho obrazy inspirovaly i surrealisty o čtyři století později), obrazy však byly plné zla a trestů, zatímco Bruegelovy byly přece jen lidštější a často i komické. Lidštější ovšem i v tom, že zlo nepředstavovaly síly pekelné, ale často i lidé.

Pieter Bruegel st.: Velké ryby požírají malé, kresba, 1556
Do této kategorie spadá i soubor označený jako Sedm smrtelných hříchů nebo zločinů, mezi něž patří například Chlípnost či hněv:

Chlípnost 
Hněv, zlost
Proti tomu stojí Sedm ctností (1959-60) jako třeba:

Laskavost
Střídmost
 V roce 1563 se Bruegel oženil s Mayken Coecke, osmnáctiletou dcerou svého bývalého mistra a současně se stěhuje do Bruselu. Důvody pro stěhování jsou uváděny různé, od poněkud komického, že to zorganizovala tchyně, která mu chtěla znemožnit styk s bývalou hospodyní a milenkou, až po ten, že chtěl být blízko nejvyšší a hlavně zámožné společnosti. Jmenovitě kardinálovi Granvelle, který ve španělské vládě spravoval nizozemské záležitosti. Fakt je, že v 60. letech se malíř věnoval podstatně víc než dříve malbě a takové obrazy se rozhodně nedostaly do rukou nemajetných a díky obsahu ani do kostelů. Maloval hlavně žánrové obrazy ze selského života zasazené do svébytně ztvárněných krajin a aby důvěrně poznal a vstřebal toto prostředí, navštěvoval údajně hojně a nepoznán venkovské hospody a tancovačky. Poptávka po těchto obrazech zřejmě byla, když například významný bankéř Nicolaes Jonghelinck z Antverp (1517-1570) měl ve své sbírce nejméně 16 Bruegelových obrazů včetně Stavby babylonské věže a Měsíců.

Jan Wierix: Portrét Petra Bruegela, 1571
Albertina vlastní kompletní tištěné dílo Bruegelovo a k tomu šest jeho kreseb ze zhruba šedesáti, které se zachovaly. Na výstavě spíše komorněji laděné je asi 80 exponátů, z toho část je dílem jeho současníků a další významných předchůdců - Hieronyma Bosche (1450-1516) a Albrechta Dürera (1471-1528).

Pokud jde o výstavu v Albertině, tak tady bychom mohli skončit. Ovšem když už jsme ve Vídni, byla by to škoda. Protože Bruegelovy obrazy, jimiž se především proslavil, nejsou v Albertině, ale nedaleké Uměleckohistorickém muzeu, jež jich má ve sbírce dvanáct. A protože celkem prý se jich zachovalo asi 43, je to největší sbírka jeho obrazů na světě. Pár jich je v albu:


Pokud chcete další, můžete si koupit Kalendář 2018 a komu je i to málo, uvidí je v internetovém archivu nebo přímo v muzeu. Budete-li však trpěliví, tak za necelý rok, přesně 8. září 2018 bude v KHM zahájena veliká tříměsíční výstava obrazů Pietera Bruegela, kde kromě exponátů z vlastní sbírky budou i zápůjčky, což je díky tomu, že obrazy jsou malovány na křehkých dřevěných deskách poněkud riskantní a velice řídké. Rozhodně to bude dosud největší Bruegelova výstava, která je spojena i s 450. výročím malířova úmrtí.

A k němu došlo 9. září 1569. Když malíř zemřel, zůstala mladá vdova s malými dětmi, ale do výchovy jejích synů se vložila malířská babička Mayken, takže i z nich se stali malíři. Pieter "Pekelný" Brueghel (1564-1636) kopíroval styl svého otce, Jan "Sametový" Brueghel (1568-1625) se specializoval na obrazy květin. Jeho syn Jan Brueghel mladší (1601-1678) maloval krajiny a umělci byli i jeho synové. Pozorný čtenář si jistě povšiml, že rodové jméno se zde vyskytuje ve dvou podobách: Bruegel a Brueghel. Obojí je správně, ale říká se, že verzi bez "h" začal používat zakladatel rodu v roce 1559 zřejmě proto, aby zdůraznil svou příslušnost k osvíceným kruhům. V každém případě to byla pěkná rodinka.

A že i tato rodinná tradice se cení, dokazuje např. výstava Brueghel: 150 Years of an Artistic Dynasty, která se bude konat počátkem roku 2018 v Tokyo Metropolitan Art Museum

 


Žádné komentáře:

Okomentovat