Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 22. května 2017

Sluneční cirkus - radost hlavně pro velké?

Cirkus moc nemusím. I když můj první zážitek z něj vidím jako dnes. Bylo to ve stanu na Letenské pláni a přes svalovce s mohutným hrudníkem tam jezdila dodávka. A na jiných místech byli lipicáni obíhající arénu, cvičení lvi a psíci, břeskné orchestry, pomalované maringotky a utrápená zvířata v klecích. Také jsem viděl v kamenném cirkuse v Rusku klauna, který při představení bavil publikum, jak o přestávce s utrápenou tváří seděl na chodbě a žvýkal svačinu. Kouzlo bylo pryč.

A teď po létech jsem viděl úplně jiný cirkus. Žádná zvířata, zato spousta muziky, světel, barev, kostýmů a artistů. A celé to mělo něco jako děj. Někteří návštěvníci byli ochotni se smát až řičet úplně všemu, jiní jen okouzleně zírali. Tatínek za mnou zuřivě tleskal, zato syn moc nereagoval. Ten cirkus se jmenuje Cirque du Soleil, česky Sluneční cirkus. I když malá skupina kanadských zakladatelů se v 80. letech protloukala se střídavými výsledky a především finančními problémy, od počátku 90. let postupně přicházely úspěchy a dnes je to obrovská společnost se 4000 zaměstnanců, která působí na osmi stálých místech, z toho pět jich je v Las Vegas a 10 představení cestuje po světě. Jejich roční tržby jsou vyšší než 800 mil. USD. A tohle cirkusové impérium vybudovali ti tehdy mladí Kanaďané sami. Žádné nepřátelské převzetí, žádná privatizace za peníze půjčené z firmy. Teprve předloni prodal poslední z nich svůj podíl.

V Praze jsou již popáté, pokaždé s jinou produkcí. Příběh té, která se nazývá Varekai začíná ve chvíli, kdy mladý muž opustí nebe a s andělskými křídly spadne do kouzelného lesa obydleného fantastickými tvory. Tam se pak odehrávají mimořádná i absurdní dobrodružství. V tento den na okraji času, v tomto čistém místě s nekonečnými možnostmi se probouzí k životu nově nalezený zázrak tajemství světa a mysli. Slovo Varekai znamená v romském jazyce tuláků něco jako kdekoliv. Představení tak vzdává hold kočovné duši, duchu a umění cirkusové tradice a všem, kdo vášnivě pátrají po cestě, která vede do světa Varekai. Je to obdivuhodné. Ale stejně se mi zdá, že dětskou duši dokáže oslovit možná víc klaun s červeným nosem a velkýma botama, co na venkovské pouti drmolí: "Pane žediteli, pane žediteli...", protože ten sofistikovaný děj může dítě sotva chápat a vjemy je zavaleno. Leč tohle konstatování je asi stejně smysluplné jako nářek nad tím, že lidé nechodí pěšky, nýbrž jezdí auty a létají. Nebo že už nechodíme po čtyřech.

Žádné komentáře:

Okomentovat